Záhir
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/364434/bmid_zahir-MhD-364434.jpg
4
631
631
Známy spisovateľ, ktorý rovnako ako Paulo Coelho píše o spiritualite a tiež prešiel Cestu svätého Jakuba, zistí, že jeho manželka, vojnová korešpondentka, zmizla nevedno kam. Pri jej hľadaní musí prejsť mnohými cestami a sledovať veľa stôp. Ako moderný Odyseus odoláva pokušeniam a dáva sa unášať novými vetrami, ktorého ho napokon zavedú ku kľúču potrebnému na úplné odhalenie vlastného ja. V rozprávaní preniknutom postrehmi a úvahami o bohatstve, sláve a manželstve sa spisovateľ ponára sa do hĺbok vlastnej posadnutosti a túžby nájsť príčiny, ktoré ho pripravili o milovanú ženu. Fascinujúce paralely medzi životom Paula Coelha a životom postavy vzbudzujú ešte väčšiu zvedavosť čitateľa. Román bol inšpirovaný islamskou tradíciou, ako aj poviedkou Jorgeho Luisa Borgesa Alef. Práve z nich pochádza pojem „záhiru“, prítomnosti, ktorá zaplaví celú myseľ a bytie toho, kto vie, že láske sa nedá odolať.... celý text
Přidat komentář
Nejdřív jsem myslela, že to bude detektivka a bude po ní pátrat. Pak se z toho stala emocionální anabáze vyzrálého chlapa, který vlastně najednou neví. Knihu jsem četla utrápené dva měsíce. Asi by se dala přečíst za týden, jen jsem na ni neměla pořád náladu, na analýzu proč ho opustila žena.Pak jsem zapomněla, co se tam dělo. Vlastně jsem se ve spoustě pocitech autora našla, ale musela jsem se naladit na tu jeho vlnu. Byla to první kniha od Coelho, určitě mu ještě šanci dám.
Zpočátku mě kniha moc bavila. Přišla mi smysluplná a četla se sama. Jenže po dvou set stranách se pořád nic nestalo. Autor pořád mluvil o jedné a té samé věci furt dokola, místo toho, aby se v knize konečně objevil nějaký děj. Postavy mi přišly nereálné. Všichni v knize jsou moudří mudrci a všechno, co říkají, musí mít hlubší význam. Mám ráda hluboké významy, ale ne, když se kvůli nim z normálních lidí stanou jakési karikatury na tibetské mnichy.
Na straně dvě stě jsem přeskočila čtyřicet stran, takže jsem se třicet stran před koncem konečně dočkala toho, na co jsem celou tu dobu čekala. Závěr mě moc neoslovil. Oproti Veronika se rozhodla zemřít mi Záhir přijde dost slabý.
Příběh, který jsem nechtěla, aby skončil. Zajímavé postavy, děj i prolínající se prostředí. Chvilku fandíte jemu, chvilku "té jedné" a pak zase "té druhé". Prožíváte objevování toho cizího mladíka i všech neobvyklých událostí. Četla jsem pomalu a vychutnávala si všechno, co v knize stojí. Výborně a klidně čtivé dílo, tak jako všechny knížky od něj. A co stránka, to nějaká zajímavá myšlenka. Pro mě jedna z dokonale dokonalých knih od P.C.
Jediné, co bych vytkla: Trošku mě mrzí, že Coelho nepopsal Paříž trochu podrobněji, dvě nebo tři profláknutá místa jsou opravdu pramálo. To už snad líp popsal i tu step.
Coelho má bohužel jen dvě kvality knih... Buď úžasné, které nedokážete odložit (většinou ty s vymyšleným příběhem) a pak ty, do kterých se nemůžu začíst a většinou je ani nedočtu. Záhir je ta druhá možnost. Stále jsem čekala na nějaký dějový zvrat, ale je to jen bohapusté klábosení o pořád těch stejných věcech dokola. Chybí mi posledních 20 stran a už se k nim odhodlávám 10 let.
Záhir - jedna z knížek od Coelha, která se mi doopravdy líbila :-) knížka učí o lásce, o tom, že láska není o závislosti o připoutání se k druhému ale o hledání vlastní cesty a ten, který by s námi měl kráčet by se k nám měl chovat jako k sobě samému :-) Konec konců, láska je choroba, jíž se nikdo nechce zbavit. Ten, koho postihne, se nesnaží zotavit, a kdo trpí, netouží po vyléčení.... :-)
Mám někoho, kdo je mi Záhirem, čekala jsem odpovědi na své otázky a nedozvěděla jsem se nic. Nedokázala jsem se do knihy "ponořit", necítím se obohacena. Tedy snad až na pojem Protekční banka, který vlastně ani není od Coelha..
Já nějak nevím....Řadu věcí jsem si vypsala, některé fáze příběhu byly moc zajímavé, ale celkový dojem nemastný neslaný....Konec vyzněl do ztracena ...Jsem z téhle knížky dost rozpačitá ....
...asi už jsem se přecoelhoval. Pseudooduševnělá kniha, jejíž vnitřní prázdnota a plytkost nejde zamaskovat, ať autor dělá vše, co je v jeho silách....
kniha mě moc nebavila ale téma to samozřejmě není nejhorší, přijde mi to trochu jako Valkýry - a závěr mě odrovnal - fakt jsem nečekala to, co Ester potom řekla - jsme asi moc naivní, kdo by čekal, že by vydržela čekat - ale nesoudím - přestože nevěděl a hledal mohl čekat ale taky nečekal a na konec zradil jednu osobu, která mu chtěla být vším - přišla jsem na jednu moc zajímavou věc, kterou jsem si ne úplně uvědomovala a to, že peníze a to, kolik člověk vydělá je daleko větší tabu než téma sexu ...
Smazal jsem si komentář a nemám sílu na nový, zjednodušeně řečeno. Konec už bavil méně a chápu některé kritiky. I přesto myslím jedno z lepších děl Coelha, kterého mám zatím rád a uznávám a čte se skvěle a má co říci.
Během čtení jsem se místy nemohla zbavit pocitu, že je to celé až příliš patetické, povrchní a směřující k předem známému konci, ale po dočtení už tento pocit nebyl tak intenzivní a zbylo prosté: " a proč by vlastně ne? Každý směřuje pateticky, povrchně k předem známému konci nebo začátku..."
Kniha na mě zapůsobila, pátrání po smyslu života a svobodě je moje oblíbené téma.
Chvílemi jsem měla pocit, že je tento příběh příliš složitý, ale ani život většinou není jednoduchý.
Zajímavá kniha, vhodná spíše pro ty co mají okno do duše a mysli dokořán otevřené.Od knihy jsem očekávala trochu toho duševního obohacení a nebyla jsem zklamaná.Podle mě knihy od P.C. zanechají značné stopy na člověku podle toho v jaké životní situaci se zrovna nachází nebo čím vším si již prošel.
Tedy po nadšení z prvních kapitol nic moc. Knížku jsem dočetla víceméně ze zvědavosti, jak to dopadne (i když to bylo jasné) a taky proto, že jsem doufala, že Coelho tam dovede napsat i něco jiného než tisíckrát opakované plky o Energii Lásky. Nedovedl. A největší akt lásky je válka. Da f**k?
Tak nevím. Buď mám podzimní chandru, a pak si můžu sama za to, že mě nic neuspokojuje. Kniha se mi jeví neskutečně ukecaná a celkový dojem se někam vytratil. Dočetla jsem v podstatě jen z úcty k autorovi.
Tuhle knížku si budu muset přečíst jednou ještě znovu, za jiné životní situace, řekla bych, že na ni, co se týče toho problému manželství ještě nemám zkušenosti, abych to do hloubky pochopila, ale zas mi to může posloužit k tomu, jak to jednou nedělat. Kniha pro mě začala být zajímavější, až nastoupil na scénu Michail a jeho příběh a pak když hlavní vyprávěč se začal konečně měnit. To to na mě zase začalo dýchat správně Coelhovsky, ta první půlka mě moc nebrala.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 | Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Z dosud přečtených Coeliho knih mi přijde tahle nejslabší. Občas vysvitlo pár stránek, které mě donutili se začíst, ale musím uznat, že kdyby se mi kniha nedostala do rukou, nic by se nestalo.