Záhada ľudského vedomia
Daniel C. Dennett
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/130434/zahada-ludskeho-vedo-130434.jpg
5
3
1
Publikace je složená z osmi textů, jedná se o překlady částí knih nebo jeho kratších prací. Seznamuje nás s jeho pohledem na některé problémy, kterým se ve své filozofii věnuje, a jak se dá očekávat, přináší řešení založená na naturalistickém světonázoru. Dennett se nám snaží ukázat, že vědomí je fyzický a biologický jev, podobně jako metabolizmus nebo rozmnožování.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1997 |  Druhy myslí |
| 1996 | Jak se věci mají: Průvodce myšlenkami moderní vědy |
| 2008 | Záhada ľudského vedomia |
| 1992 | Myseľ, telo, stroj |
Aneb, hledání vědomého „já“.
Dennett je známým zastáncem funkcionalismu, vědomí vzchází z hmoty těla, zároveň ale vlastnosti hmoty nejsou rozhodující. Ke vzniku vědomí došlo procesem evoluce, a neexistuje jeden hlavní činitel (takže zapomeňte na „karteziánské divadlo“).
Našim, lidským, problémem pak je naše „vše-věření“ – totiž, jak bych to řekla, jsme schopní někdy i úplně rudimentárnímu intencionálnímu systému (jako třeba bakterii) připsat sebeuvědomění (jen proto, že poměrně komplikovaně až nám to připadá, že vědomě, přesto stále neuvědoměle, sleduje /nám připadá, že svůj/ cíl).
Pan Dennett říká, že vědomí není stav, ale proces, a k jeho vzniku je potřeba simultánního propojení mnoha mozkových částí. Pro vznik samotného vědomí je pak základní podmínkou naše schopnost „ukazovat si uvnitř představy“, a objednávat si je v procesu, který nazýváme myšlení.
Postoj Daniela Dennetta je docela problematický, že? Už jenom proto, že vědomí považuje za něco iluzorního - reálně neexistujícího. Jenže … když si vytvoříte (vymyslíte) uvnitř v hlavě (mysli) něco jako „vědomí“, můžete ho pak vnímat jako iluzorní? – vždyť už jenom to, že na tu (podle Dennetta vybájenou duchovní složku) myslíte, poukazujete, uvažujete o ní (samozřejmě kriticky hodnotíte) – není už to samo důkazem její existence?
Přesto, že mám k postoji pana Dennetta docela dost výhrad, jeho práci průběžně sleduji. Totiž, když vás zajímá něco tak složitého, jako je lidské vědomí, mysl a subjektivní „já“, musíte si hodně „představovat“, jak píše pan Dennett, musíte hodně „vytvářet“ v procesu myšlení a porovnávat s dalšími, názory, nápady, myšlenkami – a hledat mezi nimi – cestu k vlastní představě „já“ ...
Takže, pokud vás něco z toho zajímá, určitě pana Dennetta doporučuji – k vytvoření si vlastní kritické představy :-).
Ty pana Dennetta směřují k závěru, že naše subjektivní „já“, resp. naše mysl, není jeden celek, ale spíš něco jako „svazek, několika, částečně autonomních, systémů“.
Každopádně, odpovědi na otázku, co je to „já“, nedostanete, odpověď totiž zatím /úplně a zcela/ neví nikdo, ale určitě získáte do sbírky spoustu dalších otázek, na které je potřeba odpovědět … vždyť to je přeci základ našeho myšlení – pokládání otázek – je to stimul, který způsobuje, ... že začnete vymýšlet odpovědi :-).