Z pamětí krevních písařů
Josef Braun
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/317298/bmid_z-pameti-krevnich-pisaru-f4S-317298.jpg
5
1
1
Josef Braun, rodák kutnohorský a přítel V. B. Tžebízského, tvoří svými historickými povídkami přechod od klecanského kaplana k mistru našeho historického románu, Aloisu Jiráskovi. Ačkoli i jeho zkosila smrt v nejmužnějším věku, snažil se rozsáhlými studiemi archivními proniknouti ducha doby, kterou líčí. Nejzdařilejší a nejčtenější knihou jeho jsou právě "Z pamětí krevních písařů". Kreslí tu pevné a rázovité české postavy z doby okolo roku 1547, kdy se odvážil král okleštiti privilegia měst pro domnělou rebelii. To se mu také zdařilo, když dovedl vyšší stavy, které se také zúčastnily odboje, od měst odtrhnouti, slibuje jim beztrestnost, když se zase přihlásí k jeho poslušnosti. Braun ukazuje, jak záhubná se stala tato nesvornost celému království, kdy se panstvo ze sobeckých důvodů odvrátilo od stavu městského. Jen vzácní jednotlivci panští pochopili, že jsou v sázce svobody celého národa, a postavili se mužně proti choutkám krále z cizího rodu. Tím jasněji mohl na pozadí historických událostí vyzvednouti hrdinství a sebeobětování svobodymilovných měšťanů, kteří se odvážili postaviti na odpor panovníkovi. V době, kdy psal Braun své historické obrázky, úpěli jsme pod jhem rakousko-uherské monarchie a spisovatel chtěl současníkům ukázati vzory pevných charakterů, mužů pevných zásad, kteří se nerozpakovali obětovati své životy a jmění na oltář vlasti, kde šlo o prospěch celonárodní. Neboť jen takoví lidé mohli klásti základy k příštímu svobodnému, zase českému státu. Braun se ho sice už nedožil, zemřel předčasně, ale dožili se ho nejedni jeho současníci. Jeho květnatý sloh a vlastenecký žár získaly mu řadu oddaných čtenářů, kteří se dodnes s oblivou kochají jeho nezapomenutelným vyprávěčským uměním.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1928 |  Kutnohorský kat |
| 1929 | Mezi vyhnanci |
| 1928 |  Zašlými věky |
| 1924 | Kutnohorský primátor |
| 1929 | Pro Bibli kralickou |
Kniha Z pamětí krevních písařů je v
| Přečtených | 2x |
| Knihotéce | 3x |
| Chci si koupit | 2x |
(SPOILER) Jihnu dojetím nad knihou, kterou jsem před časem odložila, protože jsem se chtěla oprostit od strastí starověku, kdy tekla česká krev proudem. Obsah mě opravdu nelákal, spíše odrazoval. Děsil mne jen pohled na přebalu. Tohle nemusím...
Dnes kniha za mnou přišla a promlouvá zdvořile a působí přívětivě, ostych ustoupil do pozadí a katova kápí vypadá vznešeně. Najednou před zrakem se zjevuje charizmatická, vzdělaná osoba, která žádá promluvit a být slyšena , přináší svědectví o potlačování rebelství cizáckým panovníkem, kterému zájmy českého lidu neležely na srdci. Naopak zbavoval je městských práv, rozeštvával proti sobě . Vyššímu stavu slíbil beztrestnost za odboje při odebírání městských privilegií. Panstvo z chamtivosti zradilo městský stav.
Braun poukazuje na nesvornost stavů. Jen vzácní jednotlivci pochopili , že je v sázce svoboda celého českého národa. /Dnes volit jen politiky, kteří se nevzdají svrchovanosti českého státu tj, práva veta v evropském parlamentu...
Podporovat nízké, sobecké charaktery, derou se do řízení státu...? Víme o nich?/
Autor na historickém pozadí vyzvedá pro současníky vzory pevných charakterů, pevných zásad. Jen takoví lidé mohou klást základy příštímu svobodnému zase českému státu.
/Aby bylo jasno Bobošíková, Bez obalu: Stačilo - Konečná, profesor Dr....., profesor Peter Staněk, docentka Ilona Švihlíková ekonomka, filozofka Anna H....... z Filozofické fakulty KU Praha, Okamura, Alena Schillerová, nutno ověřit jejich program, odpovědnost je vymahatelná v příštích volbách.../ Máme lidi, kteří preferují české zájmy.
Mohla bych nechá řádky vlát, jak českou vlajku /nikoli č. prapor/, ale nevím zda to bude okamžitě vymazáno, nevím zda cenzurují lidé nebo ještě nebezpečnější umělá inteligence, ta morálku nezná, řídí a plní zadání a pokyny.
Kniha mě pohladila a uchvátila nejen vizuálně. Nádherná vazba, okouzlující tisk, na noblesnosti neubral ani zub času, který zanechal stopy, že našla své čtenáře a zůstala v domácí knihovně. Po generace se předávala jako skvost, povznášející ducha a připomenutí, že můžeme být právem hrdi na své předky, kteří nám zachovali a předali mnohé bohatství. Nepřipravme o ně naše potomky?