Z kopce do kopce
Kateřina Dubská
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/389166/bmid_z-kopce-do-kopce-FQP-389166.jpg
4
155
155
Co se stane s vaším životem, když doslova vyfuníte na kopec a potkáte HO? S nádherným výhledem, sadem (v němž zrovna se stéblem trávy v puse relaxuje srnka), soustavou polorozpadlých šop na dvoře a pálenicí ve včelíně… Je to on! Dům! Ten dům, kvůli kterému opustíte město se všemi jeho kavárnami, hospůdkami, divadly, koncertními sály a přáteli. Dům, kvůli kterému změníte úplně všechno – odložíte lodičky, pořídíte slepice a kozy, jež se chovají trochu jako potměšilí kamzíci, přežijete rozsáhlou přestavbu a nakonec zjistíte, že byste přes všechna protivenství své rozhodnutí nikdy nezměnili. Kateřina Dubská vás vezme na výlet. A pootevře vám dveře do svého života po onom dni D, který změnil úplně všechno. Nečekejte filosofický traktát o návratu k přírodě. On totiž přerod z ženy městské v ženu na kopci je s odstupem času totiž víc série veselých historek (o přežití), než vážné čtení. A věřte, že na tomto výletě uslyšíte bzučet včely, mečet kozy, štěkat psy a pocítíte až neovladatelnou touhu vyrazit hledat svůj vlastní Kopec.... celý text
Přidat komentář
Davam 2 hvezdicky z 5. Kniha me moc nebavila, do cteni jsem se musela nutit, opravdu nerada nedocitam nejakou knihu, ale konec uz jsem jen prolistovala. Nejak mi nesedel styl psani.
Kdysi dávno, dávníčko pro mne bylo jedničkou mezi knihami Vejce a já. Nikdy mne nenapadlo, že ji nějaká jiná předčí. Tahle to dokázala. Paní Dubská výstižně popisuje nejen své příhody ze života na samotě, ale také krásnou a drsnou krajinu svého nového domova. Sousedy, kteří se napřed musí přesvědčit, co vlastně zač jsou ti noví, než je přijmou mezi sebe. Slunce a pohoda pro duši.
Už mám od autorky přečtené všechno, a tak budu netrpělivé čekat a doufat, že už má pro nás, své čtenáře, připraveno něco nového.
Příjemné, milé a vtipné vyprávění, moc hezky napsané a plné přírody, zvířátek a optimismu.
Milé, nenásilně vtipné čtení navozující v duši i srdci pocit hřejivého optimismu a intenzivní touhu sbalit si raneček, děti, psi (případně kočky, pískomily a další domácí havěť) a zabydlet se na podobném krásném místě mimo lidské hemžení a stres.
Kateřina Dubská nechává čtenáře nahlédnout do svého života, do jeho nové etapy na samotě na kopci a následného sžívání se s okolní přírodou, zvěří i lidmi z nejbližší vesnice, často nelehkých začátků chovatelského úsilí a včelaření. A to vše krásným jazykem, odlehčeným stylem a schopností velmi niterného popisu okolních krás přírody.
Taková milá a optimisticky laděná knížka to je. O životě na vesnici a tak trochu na samotě, protože na kopci, ale lidé ve vyprávění nechybí. Autorka se zaměřila na radosti a strasti chovatelství a její příhody s kozami, slepicemi a dalšími tvory, jsou zábavné i uvěřitelné. Kromě pobavení se také ledacos dozvíte, třeba o včelaření i jiných činnostech. Velkou (nejen morální) oporu má v manželovi, ale svoji rodinu zmiňuje jen občas, to mi bylo také sympatické, stejně jako s mírou používané nářečí. Knížku, ke které jsem přistupovala s obavami, budu doporučovat dál. A s tou slabostí pro výhledy do krajiny, ji naprosto chápu.
I když docela krátké, tak přesto milé, úsměvné čtení o životě v tak hezkém kraji.
Lehké úsměvné čtení. Autorku mám moc ráda a tak jsem si ráda přečetla i něco z jejího života.
Pěkná kniha příběhů ze samoty Kopanic, které - jak sama autorka píše - mají prostě a jednoduše čtenáře potěšit, pobavit, rozesmát. U mě splněno na 100%. Zvláště dobře se kniha čte ke konci zimy, kdy duše prostě potřebuje trochu přírody a člověk touží po nějaké smysluplné práci (dřině) v přírodě uprostřed hor.
Výborné počteníčko ,napsané s humorem o všech strastech a radostech života ,když se z města odstěhujete na venkov a vyměníte lodičky za holinky a začnete tam žít naplno se vším co k venkovu patří.
Vzduch voní deštěm a výhled ,který nikdy neomrzí ,krajina pod kopcem je krásná za každého období, má své kouzlo a při pohledu do kraje z vás musí spadnout špatná nálada.
Knihu doporučuji k přečtení,mě moc potěšila.
Díky knize se proběhnete po karpatském kopečku, nadýcháte se čerstvého vzduchu, poznáte strasti a slasti života na samotě a najednou máte chuť vyrazit minimálně na výlet nebo se tam rovnou taky přestěhovat. Protože přesně o tomto je podle mě život a tady je to všechno podané s velkou láskou a pokorou k přírodě. Velmi příjemné čtivo.
Kniha je milým pohlazením po duši a já jsem moc ráda, že jsem si ji mohla přečíst.
Moc se mi to líbilo, pohodové, vtipné čtení s nadhledem. Ať už sami rekonstruujete, nebo bydlíte podobně jako autorka, anebo si o takovém tématu jen rádi čtete, užijete si to.
Tato kniha je na pohodu, na milou, úsměvnou a hřejivou. Autorka vypráví o svém stěhování z Brna do chalupy na kopci v Bílých Karpatech. O sžití se s životem na vesnici, s jejich obyvateli a se zvířaty. Vyprávění je to velmi sympatické a čtivé. Hodně jsem koukala, jak se do toho paní obula. Má můj obdiv. Nejen že se začala věnovat zahrádce, ale také chová slepice, kozy nebo včely. Když k tomu připočtu dům na samotě u lesa na kopci, tak je to náročné, ale krásné. Vše je vyprávěno s láskou. Máme podobný náhled na život a nejen proto mě to bavilo.
Štítky knihy
humor česká literatura venkov venkovské romány vesnice život
Autorovy další knížky
| 2013 |  Člověk Gabriel |
| 2015 |  Dcery |
| 2018 | Z kopce do kopce |
| 2016 | Malé zázraky |
| 2021 | Hendrixova kytara |
Milé, nenáročné čtení. Pobavilo, neurazilo, poučilo o životě koz :-) Takové zdejší Vejce a já.