Vzpoura svědomí
Rudolf Petershagen
https://www.databazeknih.cz/img/books/83_/83026/bmid_vzpoura-svedomi-knu-83026.jpg
3
13
5
Bývalý plukovník fašistického wehrmachtu, nositel rytířského kříže napsal tuto knihu, která poukazuje na události z jednoho červencového dne roku 1942, kdy plk. Petershagen v čele motorizovaného pluku pancéřových granátníku pronikl až k Volze. Plnil jen svou povinnost, co by důstojník fašistické armády, jak později dodává ve své knize. Stalingradská katastrofa v níž byl zničen téměř celý jeho pluk a on sám byl těžce raněn, v podstatě vzbouřila jeho svědomí. Po dobu léčby bojoval se svým svědomím a poté se rozhodl - skoncoval se svou vojenskou dráhou, a vydal Sovětské armádě bez boje městečko Greifswald, které měl podle vůdcova rozkazu bránit do posledního muže. Samozřejmě, že se jeho vojáci dostali do zajetí, on sám do generálského tábora poblíž Moskvy, a tam si při pobytu znovu uvědomil propast, která jej dělila od většiny německých důstojníků. V zajetí se z něj nestal komunista, ale zapojil se po válce do obnovy onoho městečka a jako svůj úkol si stanovil získat pro práci bývalé důstojníky do boje za sjednocení Německa. Osudem byl zajat americkou armádou jako bývalý voják protivníka, a až na nátlak veřejného mínění byl propuštěn z vězení. V době, kdy již Německo bylo rozděleno.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1962 , NPL - Nakladatelství politické literaturyOriginální název:
Gewisen in Aufruhr , 1955
více info...
Přidat komentář
Čím je táto kniha zaujímavá? Tým čo urobil jej autor(nositeľ Rytierskeho kríža) - vydal mesto bez boja "boľševickej horde". A to je jediné, čo si z nej pamätám a teda aj odnášam. Inak, hlavne jej druhá časť, mi skôr pripomína memoáre napísané na objednávku.
Cool vyprávění plukovníka Petershagena který si při tažení v sovětském Rusku začal uvědomovat zločinecký charakter této války a meze slepé poslušnosti svému vedení. Vytažen z granátového trychtýře u Stalingradu s rozdrcenou nohou skončil v lazaretu na tehdy kolaborující Ukrajině. Později v zázemí pověřen obranou baltického města odmítl "heroickou sebevraždu" mnoha lidí při "zápase do posledního muže a kamene" a eulenspiegelovsky předal město bez boje Sovětům. V jím zachráněném Greifswaldu je po něm dodnes pojmenována škola, na motivy knihy byl natočen v NDR pětidílný seriál "Gewisen in Aufruhr". České vydání z roku 1962 představuje na obálce plukovníka v beranici pravděpodobně v sovětském zajetí, přeci jenom v té době se memoáry velitelů wehrmachtu nevydávaly a když tak v té době bylo zcela nepřijatelné prezentovat je na obálce v nacistických uniformách jako je tomu dnes.
Celkem nudné, nezajímavé vyprávění, které bylo evidentně napsané buď Petershagenem zblbnutým komouši nebo dokonce mohl být (má spekulace) komouši jaksi donucen tuto snůšku polopravd a lží napsat. V podstatě se nedovídáme žádná moc určitá a konkrétní fakta, resp. to, co by mělo být jasně řečeno a objasněno, je jaksi zamlčeno či zamlženo. Dozvídáme se tak hlavně o těch špatných Američanech v tom špatném západním Německu a o tom dobrém východním Německu, které usiluje o mír a sjednocení. Knihu by neměli číst lidé, kteří nemají o době budování socialismu přehled a mohli by tak knihu špatně pochopit. Myslím si, že každý normální člověk ale pozná, že se jedná o prachsprostou komunistickou propagandu. Přesto kniha čtenáři přináší některé informace, které stojí za přečtení (především v první části knihy z období 2. světové války). 60%, 24.11.2015.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Německo vzpomínky životopisné, biografické romány osudy lidí
O druhé světové válce jsem už přečetla mnohé. Tato kniha je jiná: ukazuje vojáka,který už nechce bojovat. Zároveň se ale stále bojí Hitlera. Potichu se domlouvá a hledá kumpány, s kterými vydá bez boje město, které má chránit a hlídat.
Tím ale kniha nekončí. Německo se dělí na dvě části a on je zcela přesvědčen, že správná část Německa je ta "rudá". Dokonce kvůli tomu několik let odsedí v západním německu ve vězení spravované Američany. Odmítá přejít k nim.
Nikdy jsem nečetla životopis někoho, kdo komunismu skutečně věřil. Vím, že takový , lidé byli. Tato kniha je životopisem jednoho z nich. Pro mě zajímavé počtení.
Musím však uznat, že místy to bylo nudné a dlouhé.