Zuby poražených

Moc pěkný. Vůbec netuším, kde jsem na tuto knihu přišla. Asi jsem někde četla recenzi a zaujala mě. Vůbec nevím, proč jsem si ji koupila, ale nemůžu se dočkat až si pořídím druhý a třetí díl.

Fantasy nevyhledávám (kromě snad Pána prstenů), ale tohle mě překvapivě bavilo. Nebylo to nějak zvlášť dynamické a plné zvratů, nebo že bych se nemohla odtrhnout. Nakonec to byla i výhoda, aspoň mi knížka o 260 stranách vydržela déle než dva týdny. Postupně jsem se k ní stále raději vracela a odsouvala četbu v němčině, kterou si teď průběžně ordinuji.

Jazyk byl bohatý. Děj a celý svět velmi zajímavý, promyšlený a tak nějak hravý a propletený. Fakt mě to pomalu ale jistě vtáhlo. Nejvíc mě snad bavilo, jak se Trajanis napojoval na síť a přivolával démony. No prostě, fakt dobrý. Kroutím sama nad sebou hlavou. Tohle se autorce moc povedlo.

Jediný, co mi tam trošku nesedělo, byly ty sprostý slova.

(SPOILER) Líbí se mi obálka, tajuplně mystická i přiměřeně úderná.
Vlastní text představuje mnohovrstevnaté dílo, které podle mého musí uspokojit každého čtenáře. Na úplném povrchu se veze brakový příběh o věčně nespokojeném mágovi, který dopomůže chudému šlechtici k trůnu, spřátelí se s otroky poražené rasy bohů a při pokusu o jejich osvobození sám padne do područí. Příběh přátelství, zrady, lásky, dobrodružství.
Pod ním se nacházela vrstva, kterou jsem si užívala asi nejvíc, v níž Janis pátrá po tajemství svého původu. Nechci machrovat, ale otázka jeho matky mi hned přišla podezřelá. Při té příležitosti sám o sobě zjišťuje netušené věci a ty jej směřují na nečekané životní křižovatky.
Úplně nejhlouběji kniha bolestivě rezonovala s hlubokými životními pravdami, které bych snad raději v literatuře opomněla. Jako třeba že padouchové a zrádci se vetřou do přízně mocných bez potíží a užívají si dlouhý, pohodlný život, přičemž nadále ničí každého v dosahu. Podobenství o dracích a prasatech jen potvrzuje, že stateční, mocní draci, sotva se dostanou z potíží, na další činy prasat nedbají a letí si za svými záležitostmi. Smutné, ale truchlivě pravdivé.
Když už jsem se rozepsala o ideovém obsahu díla, musím vyseknout poklonu i prostému literárnímu řemeslu. Už nebudu zmiňovat skutečnost, která mě nepřestává fascinovat, a sice jak autorka zvládá udržet si přehled o komplikovaném Metaprostoru. Jako obvykle i zde jsem se mohla spolehnout na skvělé vykreslení charakterů postav. Janis je zlatíčko, i když mám pořád nejraději Ottu. Tentokrát nemám výhrady ani vůči rozporuplné Vivon. A padouchové? Raději bych na ně zapomněla.
Brilantní jazyk, skvělá stavba příběhu, barvití hrdinové, přirozené a břitké dialogy, lehkost a vtip tam, kde jsem to ocenila, důrazná naléhavost v místech, kde to bylo zapotřebí. Tato autorka je prostě sázka na jistotu.
Nějaká závada? No, mám problém s množstvím postav, druhů bytostí, jejich vzájemným příbuzenstvím, komplikovanou historií fantastického světa. Na druhou stranu četbu beru jako účinný a příjemný boj se zapomnětlivostí, takže i tohle je v plusu.
Jednoznačně plný počet a doporučuji.