Všichni jsme hleděli vzhůru

Ač opravdu nerada, po několika pokusech knihu opět odkládám, tentokrát asi definitivně. Původně jsem se na ni moc těšila, uchvátila mě obálka i anotace a samotný námět, ale když jsem začala číst... strašně mě to nudilo, postavy mi jsou nesympatické a vůbec mě nezajímá, jak to s nimi bude.
Neříkám, že je kniha špatná, nebo otřesně napsaná, styl má Tommy dobrý, i vyjadřovaní je v pořádku, jen mě to prostě vůbec neoslovilo, bohužel. Možná jsem se nedostala dostatečně daleko, aby se děj rozjel, ale já zkrátka neztrácím čas knihou, která mě nebaví, na to je jich napsáno až příliš mnoho.
Neodepisuju ji, ale pro mě to zkrátka není. Nehodnotím.

15.08.2016

Tak by měly vypadat anotace. Otočíte knihu, přečtete dvě věty a víte, že to je kniha, kterou si musíte přečíst.

Kniha byla taková "normální". Nepřekvapila mě, nezklamala, nesmála jsem se u ní ani nebrečela. Ale zato jsem se občas zamyslela. Nad tím, jak bych reagovala já sama. Nad tím, jestli by se svět opravdu před nadcházející katastrofou tolik změnil. Ale hlavně nad tím, že nemá cenu čekat až...., až.... , až... Pojďme do toho teď! Dělejme to, co nás naplňuje. Buďme nezávislí. Divocí. Volní. Svobodní. Udělejme občas (často) něco šíleného. Něco, co od nás nikdo nečeká. Usmívejme se. Travme čas tím, co nás OPRAVDU BAVÍ.

Tvrdíte, že je to klišé? Jo, je. Ale... není to snad všechno pravda? Pravda, kterou každý slyšel nejmíň "osmsetšedesátpětkrát". Všichni to známe, ale neustále na to zapomínáme. Pořád nám dovede zkazit den, když nás sousedovic sekačka zbudí v 6 ráno, nebo když má vlak hodinu zpoždění. Vážně jsou to důležité věci? Jo?

Zkuste si vzpomenout na Ardor až budete na dně. Hodně na dně. A usmějte se. Proč?Protože nemáte nad hlavou asteroid, který se s 66,6 % pravděpodobností zřítí a zničí celou planetu.

Když budete chtít motivovat, dodat sílu a podpořit, nakreslete si ho tam. Vemte prst a nakreslete ho na oblohu. A každou chvíli tam mrkněte a zkuste si představit, že máte dva měsíce do kterých toho potřebujete nacpat co nejvíc. A pak jděte, čelte výzvám a bojujte.


Je načase ZAČÍT ŽÍT !!!

10.08.2016

Čekala jsem něco jiného, ale tohle bylo jedno velké klišé. Mohl z toho být originální příběh, ale místo toho zase jenom vztahy, vztahy, vztahy. Celkem to bylo nudné, ale občas to nabralo takový zajímavý proud, takže jsem dočetla až do konce.

10.08.2016

Em... Asi jsem od knihy čekala více,po přečtení půlky knihy zde nastal u mě zlom a přestalo mě to bavit..škoda :-(.. Námět adt super obálka krásná..ale nevím..nějak mě to nebavilo ale i přes to dávám 3 hvězdy....

15.07.2016

Krásná kniha, mám ráda knihy, kde se ve vyprávění střídají postavy, takže mi vyhovovala :-)

14.07.2016

Kniha mě zaujala a nakonec se mi i líbila.

07.07.2016

Tommymu Wallachovi se svojí knihou Všichni jsme hleděli vzhůru povedlo (byť trochu neobratně a s mnohými chybami, ale přeci) upozornit na možné nebezpečí a vše, co obnáší. Kniha mě donutila se hodně zamyslet, což na ní oceňuji nejvíc. Škoda jen jeho urputné snahy udělat z dospívajících hrdinů přemoudřelé a osvícené bytosti chrlící životní moudra a dramatické proslovy - spíš než vážně to vyznívalo komicky. Jinak se mi ale kniha četla dobře.

28.06.2016

Kniha se mi líbila, i když jsem čekala něco jiného. Čekala jsem vyspělý příběh o dospělých lidech a ne o teenagerech.. Ale i přesto mě čtení bavilo :) Oddechovka na léto.

10.06.2016

Bohužel mě kniha velice nudila. Dost jsem se do ní nutila. Pro mě asi není.

06.06.2016

Kniha se čte docela dobře, autor psát umí, proto jsem první polovinu zhltl na jeden zátah a stále jsem věřil v příběh, který se na stránkách knihy dobře rozehrál. Pak se ale děj kdesi za polovinou knihy zvrtl a rozplizl v jednu velkou párty. K Zemi Tommyho Wallache se blíží obří asteroid, nastalo dokonce odpočítávání, ovšem jeho postavy jednají neadekvátně, nereálně, jako by se nemělo nic stát. Nevzniká chaos, nikdo se nepokouší odvrátit hrozbu, život se žije dál, jen sem tam rozruch. Autor měl rozhodně dobrý úmysl - předvést charaktery, ukázat hodnoty, vztahy, napsat super knihu, ovšem po dějové stránce se mu to moc nepodařilo. Zkrátka anotace a hezká obálka neodpovídají obsahu knihy. Už vlastně ani nevím, co jsem to četl...

05.06.2016

Čekala jsem něco víc než jen klasickou teenagerovskou romanci se špetkou napětí. Bohužel se nic takového nekonalo. Pokud by se kolem celého příběhu nevznášela hrozba asteroidu tak by to byla jen další tuctová young adult, kterých je napsáno přehršel. Možná je to mým věkem, možná tím, že už mě takové knihy nudí, ale za mě to byl až na pár filozofičtějších myšlenek těžký průměr. Navíc nevím, jak si autor představuje stylovou módu, ale navléct na holku tričko s nápisem Iron Maiden, červenou koženou sukni a černé punčocháče nebo holku tmavé pleti obléct do přiléhavých červených šatů, černých punčocháčů a kožených kozaček na podpatku a říkat tomu sexy mi přijde docela ujetý. Ale možná jen nemám tak dobrou představivost :D Každopádně knihu i přesto doporučuji a to čtenářům ve věku cca 15-18 let. Pro ty nad 20let už to podle mě bude trošku nuda ;-)

01.06.2016

Knihu jsem si koupila s tím, že jsem vůbec nevěděla, co od ní očekávat. Přečetla jsem si jen pár prvních stránek a řekla si, že to risknu. Navíc knížka je docela známá a oblíbená v angličtině, vídám ji na amerických instagramových účtech, tak jsem očekávala, že asi nebude hrozná. První polovina mě opravdu bavila, bavily mě postavy a jejich myšlenky, i to, že je to vyprávěno ze čtyř pohledů. Pak se to ale postupně začalo kazit a už mi nepřipadalo, že - jak slibuje obálka - to nebude o katastrofě, ale o lidech, ale mění se to ve sci-fi, kdy všichni fetují, vraždí se a jsou zavření ve vězení.
Ještě nevím, jestli si knížku nechám, protože si nejsem jistá, jestli se k ní někdy vůbec vrátím, i přes krásný začátek. Navíc milostné motanice mi tam ke konci taky už tak neseděly. No, možná to zkusím s někým vyměnit. Knížka je hezky napsaná, s fajn postavami a námětem, ale nezařadila se mezi knihy, které bych si zamilovala.

11.05.2016

Bohužel mě to nenadchlo. Podle mě se to dalo napsat i zajímavěji. Ale taky je to možná tím, že mi ani jedna z hlavních postav nesedla. Z celé knihy mě zaujal hlavně dějepisář a výchovná poradkyně ;-)

09.05.2016

Tohle je rozhodně knížka, která mě rozhodně zaujala. Téma čtyř lidí, kteří se vůbec neznají, ale sami mají svoje strasti a problémy. Pak přijde zpráva o asteroidu a konci světa a všichni čtyři lidi - Peter, Eliza, Andy a Anita - k sobě postupně najdou společnou cestu. Moc se mi líbila myšlenka s tím karassem. Kniha je rozhodně k zamyšlení. Co bych dělala v poslední dny svého života? A kdybychom to nakonec přežili, zůstalo by to tak nadále nebo by se to vrátilo o starých kolejí? Rozhodně jsem se často zarazila nad surovostí jiných lidí při blížící se apokalypse, jako by se lidé nemohli aspoň teď usmířit a držet pospolu. Velmi mě zasáhla smrt jedné z postav. Líbila se mi rozdělení myšlenek všech čtyř postav. Myslím, že Eliza s Anitou měli nejzajímavější kapitoly. Obálka je rozhodne úžasná a skvěle se k tématu hodí. Rozhodně doporučuji. :)

17.04.2016

A tak tohle se mi opravdu líbilo... Ta myšlenka, zda a jak se lidé změní, když budou vědět, že za dva měsíce bude konec světa? A bude opravdu? Kniha vyprávěná z pohledu čtyř mladých lidí, kterým je také asi převážně určená. Přesto i dospělé může přivést k zamyšlení. Za mě rozhodně ano.

14.03.2016

„Nejlepší knihy nevyprávějí o tom, o čem jste nikdy dřív nepřemýšleli. Vyprávějí o tom, o čem přemýšlíte neustále, akorát vás nikdy nenapadlo, že o tom přemýšlí i někdo jiný.“

Ano, to je pravda. Neustále se zamýšlím nad tím, jak bych žila, jak bych změnila svůj život, kdyby měla přijít nějaká katastrofa. Zda mám nějaký sen, který bych si chtěla splnit. Nějak můj život vyplňuje spíše stereotyp a možná je na čase být opravdu tím, kým chci být! Možná jsem od knihy čekala jakýsi návod, jak se vyrovnat s neodvratitelným koncem.

Číslování kapitol jako odpočet? 10-0? To vidím opravdu poprvé a upřímně to na mě působilo dost smutně, jako by se něco uzavíralo – což byl ostatně záměr. Neobvyklé, avšak velmi působivé… Je to jedna z věcí, nad kterými se pozastavíte, jakmile si ji uvědomíte a začnete listovat knihou a zkoumat, zda je to opravdu tak, jak si myslíte. Zda kapitoly opravdu něco odpočítávají…

Je pravda, že každý by se v takovéhle situaci zachoval jinak – ostatně stejně tak jednotliví lidé v knize. Strašně moc se mi líbilo, jak byla každá postava jiná – sportovec, vyvrhel, flákač, snaživec – a každý se s onou situací vyrovnával po svém.
Hodně jsem se pozastavovala nad krutostí některých lidí. Ano, každý je jiný, ale to ani při blížící se katastrofě nemohou lidé držet pospolu? Chovat se slušně?

Bylo by super, kdyby byla kniha pojatá i trochu jinak – několik lidí, ale každý z jiného kouta naší planety =) Určitě by stálo za to sledovat osudy těch několika lidí před katastrofou v jiných částech světa, s jinými lidmi, v jiných prostředích, atd. Určitě by tam mohlo být více příběhů a kniha by byla třeba ještě lepší. I když nemohu říct, že bych byla zklamaná. Právě naopak!
Příběh jsem hltala slovo za slovem, větu za větou, stránku za stránkou… Držela jsem všechny palce, které mám, aby vše dopadlo dobře. Ostatně – ono vše dobře dopadlo, záleží na tom, z jakého úhlu se na vše díváte… =)