Vox
Christina Dalcher
Doktorka Jean McClellanová, uznávaná vedkyňa, sa o politiku nikdy nezaujímala, preto prichádzajúcu zmenu nepostrehla. Keď vláda vyhlásila, že ženy smú vysloviť najviac sto slov denne, neverila tomu. To sa predsa nemôže stať, hovorila si. Nie v Amerike. Nie jej. Všetkým ženám a dievčatám bez rozdielu veku postupne nasadili na ruku náramok, slovomer. Ak prekročia povolený limit, zasiahne ich neznesiteľný elektrický výboj. Ženám zakázali pracovať, vzdelávať sa, združovať. Presadzuje sa patriarchálny systém, kde každý pozná svoje miesto. Od žien sa očakáva, že povedú domácnosť a budú oddanými, poslušnými manželkami. A na to je potrebná nanajvýš matematika. Nie hláskovanie, literatúra či reč. Predtým priemerná osoba hovorila šestnásť tisíc slov denne, teraz majú ženy nárok iba na pár desiatok. Umlčali ich. Tým sa to však neskončilo.... celý text
Přidat komentář
Námět je to opravdu zajímavý a rozhodně znepokojující a kniha je velice čtivá. K tomu dopomáhaly i krátké kapitoly, které mě osobně vyhovují daleko více, než kapitoly dlouhé.
Jediné, co bych vytkla je strašně rychlý závěr a rozuzlení příběhu, které ve výsledku působí trochu divně a uspěchaně. A to je škoda vzhledem k tomu, že prvním asi 250 stránkám jsem neměla co vytknout. Osobně si však myslím, že kniha je hodně podhodnocená, a aktuálností svého tématu dokáže zaujmout.
Největší zklamání letošního roku. Přitom kdyby se autorka tolik nevázala na realitu, nepolitikařila a pojala to jako čistou fikci, mohl to být zajímavý a čtivý příběh. Z tohodle ale stříká feminismus všemi směry a je to pojato spíš jako varování, jakoby chtěla lidi strašit. Bohužel já se s názory autorky ani trochu neztotožňuji a jsem z celkového vyznění příběhu až smutná. Stále nad tím hodně přemýšlím...
Více v recenzi na mém blogu (odkaz najdete v profilu) - potřebovala jsem se ze svých myšlenek zkrátka vypsat :)
PRO TY, CO UŽ ČETLI (SPOILER): Patrickova smrt se Jean krásně hodila do krámu, že? :/
(SPOILER) Z této knihy mám opravdu rozporuplné pocity. Nejdřív jsem se do čtení musela trochu nutit a kdybych ho nečetla společně s někým, asi by mě začala čtecí krize. Ze začátku se tam nic moc nedělo ale zhruba za polovinou knihy konečně se něco začalo dít, příběh pak nabral obrátky a byla tam konečně nějaká akce. :) A teď bacha SPOILER, mrzí mě bohužel že umřel její manžel ale asi to bylo důležité v tom příběhu, ona nevěděla jak se rozhodnout a je super že se dozvíme že čeká miminko ale mě pak aspoň zajímalo tedy i to pohlaví, když se to tam tolik řešilo, bohužel se ho ale nedozvíme, jsem vlastně ráda že (až na Patricka) dopadla kniha vlastně velice dobře. Jen mě ještě mrzí ten uspěchaný konec, klidně bych přidala pár stránek. Dávám tedy nakonec 3,5*.
Nápad byl velmi chytrý a atraktivní a určitě aktuální. Zpracování a tempo děje by asi do poloviny knihy nemělo dostat větší výtku, ovšem od poloviny to jde z kopce dolů, rozuzlení je katastrofálně odbyté a ten závěr je opravdu na úrovni padesáti odstínů šedi, což se do příběhu tak plného potenciálu nehodí. Škoda.
Někteří tvrdí, že kniha dostatečně nevyužila svůj potenciál na plno, já jsem ovšem jiného názoru. VOX mi dal přesně to, co jsem od něho očekávala - originalitu, skvěle propracovaný dystopický svět, kterému jsem rozuměla, emoce, které byly místy tak silné, že jsem příběh jen těžko rozdýchávat, postavy, které si získaly vaše srdce. Jediné minus spatřuji v závěru knihy, kde si nemůžete nevšimnout jistého nelogického vývoje charakterů některých našich postav.
Tak skvělý námět a tak nudně zpracovaný. Začátek mě ještě celkem bavil, ale pak bylo vidět, jak postupně autorce docházel dech.
Naprosto skvělý nápad - jaký by byl svět, kdyby ženské nemohly mluvit, tvořit, vzdělávat se, pracovat. Jenže ho bohužel dostala autorka, která nedokázala tak velké téma adekvátně literárně zpracovat. Vážné a zásadní téma je tak napsané jazykem laciných pornorománků pro ženy. Čte se to dobře, o tom žádná. Ale pořád mě bolí ta nevyužitá šance.
Absolutně netuším, proč se tolika lidem tato kniha nelíbí. Uznávám, že má vysvetlujici pasáže, které by se klidně daly vynechat, ale která kniha to nemá.
Příběh byl nervydrásající celou dobu čtení a konec mi rozhodně nepřipadal jako Deus ex machina. Možná knize více uškodilo, že autorka byla nucená použít příliš odborné řešení z oblasti neurobiologie a biochemie. Vyřešení osobních vztahů mezi hrdiny už jsem viděla mnohem horší.
Vážně, i přes negativní komentáře ke knize dole, rozhodně dejte této knize šanci.
tak krásně co začalo a tak divně skončilo... super námět,se kterým se dá pracovat a je z toho taková divnotvorba...
2,5 zajímavé téma, ale pro mě kniha nebyla uzavřená a vůbec čtivá, hlavní hrdinové mě ani moc nezajímali.
Knizka byla super.. dost mi pripominala pribeh sluzebnice,ktery byl taky fajn (y).. super namet,jen konec mohl byt vice rozepsan a rozuzlen na me to byla az moc rychle :)
No tak tohle nebylo dobré... V celé knize se skoro nic nestalo, děj se strašně vlekl. A konec byl zase strašně odbitý, když už se tam konečně na posledních 20 stranách něco dělo..
Vox aneb, jak zabít skvělý námět. Po přečtení mi zůstala hořká pachuť a jistý druh neuspokojení. Na knihu jsem se neskutečně těšila, nápad a anotace na jedničku. Koktejl dystopie, politiky a rovnoprávnosti zní přeci báječně, ne?
A tím to bohužel končí. Výborný nápad, ale veskrze průměrné zpracování, které navíc oplývalo velice nesympatickou hrdinkou. Navíc se nemohu ubránit dojmu, že s knihou to šlo systematicky z kopce a samotný závěr rozhodně nepatří k nejlepším. Některé pasáže mi přišly natolik nudné, že jsem měla chuť přeskakovat.
Průměrná dystopie, která nenadchne a neurazí, ale pro mě zklamání.
Až do poloviny super nápad ale pak to bylo nějak moc jednoduché. Konec se mi nelibil
Bohužel, tohle byla velice slabá záležitost, nic moc děj, šíleně nudné postavy (hlavně ta hlavní, u té by bylo asi vážně lepší, kdyby mlčela), klišé závěr. Já poslouchala jako audioknihu a opravdu mě nezaujal ani výkon vypravěčky. Je mi líto, ale tuto knihu opravdu doporučit nemůžu.
Bylo by šílené mít omezený počet slov na den. Žádné knihy, žádné pohádky pro děti, hrůza. Kniha s dobrým tématem, jen trochu škoda urychleného konce
Vobec to nebolo zle, ale mala som pocit, ze to je tak trochu vykradnuta Atwood a jej Pribeh Sluzobnice. Ja mam rada taketo podobne dystopicke dielka, nevadila mi ani druha polovica knihy, ktora bola troska prirychla.
Příběh zajímavý, čekala jsem od toho lehce něco jiného, víc týkající se toho omezení slov, práv žen a celkově popis společnosti... ale nápad zajímavý :)
Jelikož jsem příběh služebnice nečetla, nemůžu srovnávat.
Líbilo se mi, jak byla Jean od rány. Žádný crcání a hraní si na dokonalej život. Díky jejímu přístupu k tomu, co přišlo, jsem si to vlastně dokázala celkem živě představit.
A chvílema mě až mrazilo, protože "ztrátu hlasu" můžete aplikovat na spoustu jiných situací.
Jasně, konec byl takovej vyloženě americkej, ale ve mně pocit z téhle knihy bude ještě nějakou dobu rezonovat.
A hlavně citát od E. Burke: "K vítězství zla stačí, když dobří lidé budou sedět se založenýma rukama."
Zaslouženě 4 hvězdy, už jen proto, abychom si vážili toho, co máme za přirozené a o co můžeme tak snadno přijít. Třeba o vlastní hlas.
Knihu bych určitě doporučila k přečtení, neboť se jedná o zajímavý nápad na knihu třeba z "nedaleké budoucnosti". Je k zamyšlení, ale ten konec byl trošku moc "happy", prostě mi tam nesedl.