Vodácká abeceda

04.08.2020

Milá kniha psaná s opravdovým citem pro vodáctví. Přenesla mě do dob minulých, kdy jsem absolvovala zatím jedinou, ale přesto jedinečnou vodáckou výpravu. Omlouvám se za ten popis, ale to je právě to, co ve vás tahle kniha navodí. Vzpomínky. Na vodu mě vzal kamarád P.K., spolu s jeho dvěma kamarády. K vodáckému slovníku bych přidala ještě "humr", což byl podle mých společníků jakýkoli nepořádek, brajgl nebo i nevábná bahnitá oblast, kde se jeden z nich cvaknul ("udělal") po pár metrech, co jsme vyjeli. V průběhu této kolosální výpravy jsem už začala být hodně alergická na větu "Podej mi lahváče" a na to, že jsme stany stavěli kdesi v neznámu pravidelně za hluboké tmy a probouzeli se v nich celí ulepení v pravé poledne ve vedru k padnutí. P.K., který cestoval v kajaku, dostal během naší cesty jakousi brutální žaludeční neurózu a odpadl. Já pak pouze s jeho kamarády, které jsem viděla poprvé v životě, trasu úspěšně dokončila. Sjížděli jsme Ohři. Navštívili jsme hrad Loket, kam jsem se divila, že nás vůbec pustili, protože jsme po těch pár dnech bez kempu a pořádné sprchy vypadali jako bahňáci všichni. Za těch pár dnů jsme toho zažili opravdu hodně a mám úžasný zážitek na celý život. Jeden z těch kamarádů mi doporučil k přečtení Obraz Doriana Graye a Popraviště, které se staly mými vůbec nejoblíbenějšími knihami. Děkuju Ti! (Už jsem se s nimi pak nepotkala, tak alespoň takhle) - třeba se to k Tobě donese potrubní poštou databáze knih - i když pochybuju, že by si takový skalní vodák četl někdy Vodáckou abecedu :). Výpravu jsme zakončili spořádáním "humříků", což byly nad ohněm opečené bavorské klobásky, vláčené s sebou několik dní v obrovském vedru, mimochodem jedno z nejlepších jídel vůbec. Měli jsme ho my tři zbylí cestovatelé a přežili jsme naštěstí bez úhony. Moc ráda na tu cestu vzpomínám. Doufám, že kluci taky. Původně jsem knihu pořizovala jako dárek, ale snad neobdarovaný odpustí, že si ji ponechám. Nemůžu totiž jinak. Spouštěče vzpomínek si hýčkám :).