Teckla

Snad po dlouhém čekání potěšíme všechny fanoušky Vlada Taltose… A kdo snad nezná tohoto nájemného zabijáka nuceného žít v Dragaeře, tak ať se podívá na předchozí knihy – Jhereg, Yendi a Taltos. Tecklové jsou odporní. To jsem vždycky věděl. Jsou líní, hloupí a zbabělí. A budí odpor. Starý vtípek. Ale teď opravdu odpor budili, organizovali totiž povstání proti Císařství. Tak tenhle vtípek jsem ještě neslyšel. A jheregský šéf podsvětí, kterému rebelové začali lézt do zelí, si je vzal všechny do jednoho na mušku. Beze srandy. Ale víte, co je fakt legrační? Já je chránil. Já. Lord Vlad Taltos, loajální vnuk a milující manžel. Jhereg. Kouzelník. Zabiják. Ztělesnění všeho, co ta cháska nenávidí. Ne že bych tak toužil dělat chůvu davu ukecaných, praštěných radikálů, kteří nemohli zvítězit a nejraději by mě viděli v hrobě. Obzvláště když mi po krku šli i moji šlechtičtí druhové, celý rod Jherega…...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/26_/26441/teckla-26441.jpg 3.612
Série:

Vlad Taltos (4.)

Originální název:

Teckla (1987)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Fantasy
Vydáno:, Fantom Print
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (2)

Přidat komentář
moira2912
08. května

1.1.2018 - 3*
*Možná mírný spoiler...*
Můj největší problém s knihou byla Cawti.
Čím jen to je, že mé nejoblíbenější fantasy série s mužskými protagonisty mají, co se partnerek hrdinů týče, tak podivné hrdinky? Chci říct, jak Kati psala ve své recenzi, Cawti se na Vlada dívala jak na nějakou špínu, s kterou musí jednat, a Vlad za ní přesto stále slepě šel. Hádám, že část musela být láska, ale co Cawti předvedla, to bylo prostě přes čáru. A ani Vlad ke konci se nechoval zrovna nejlíp, ale jemu bych to i prominula, jelikož byl tak trochu zahnaný do rohu. Je to škoda, jelikož dokážu chápat pohnutky, které autor chtěl představit. Detail dlouhodobého vztahu a boje, kterým si musí projít, je skvělý prvek ve své podstatě taky. A oceňuju i to, jak se autor snažil posunout mentálně Vlada samotného, ne věc, na kterou narazím u podobných fantasy sérií často. Jen to vše ne zcela zvládl a především Cawti z toho vyšla jako netolerantní, sebestředná mrcha. Bezcitná a, no, fanatička taky.
Příběh proto utrpěl, mezi revolucí, Cawti a Vladovým poraženeckým chováním, nejčastěji kvůli jeho drahé ženě, to byla docela depresivní cesta a i konec, i když byl vcelku “Vladovský”, nakonec vyzněl hluše a poraženecky.

Zelený_Drak
16.01.2017

Na Jherega zatím žádný další díl neměl. Z Teckly jsem dokonce jaksi rozpačitá. Na jednu stranu jsem nečekala vývoj tímto směrem, na druhou stranu oceňuji, jak autor vystihl tu atmosféru revolucionářského hnutí a věrohodně přiblížil vztahy mezi postavami. Největší výhrady mám k tomu, že Vlad mluví o minulosti, která se ale v knize Taltos odehraje jinak. Je vidět, že autor ji napsal později a že to neměl předem kdoví jak promyšlené. Obě knihy přitom v originále vyšly jen s ročním odstupem, takže Brust už asi věděl, že napíše Taltose a podle mě měl pozdržet vydání Teckly a Tecklu ještě po Taltosovi upravit. Určitě mám ale v plánu přečíst i další díly, pořád mě to baví.

Komentář k "Phoenix" (5. díl, ***)
Fénix prakticky navazuje na Tecklu, takže revoluce pokračuje, Vladovo zoufalství také pokračuje a všechno zřetelně spěje k nějaké hrůze. Zápletka s Dragaerany mimo Císařství byla příjemným rozšířením autorova světa. Bubeník Aibynn z Greenaere je fajn vedlejší postava. Až teď při čtení originálu, mi došlo, jak vhodně autor pracuje s některými fantasy pojmy. Aibynn například označí Vlada za trpaslíka. Vladův dědeček mluví o Dragaeranech jako o elfech a o teleportaci jako o cestování vílí říší. Také od prvního dílu víme, že nekromant se může stát nemrtvým, například upírem. Autorův styl psaní je přitom takový, že čtenář to vše bere jako samozřejmosti spolu s vypravěčem. Samotná zápletka mě tolik neoslovila, že autor bude muset nějak uzavřít, co začal v knize Teckla, bylo celkem jasné. Zato se mi líbilo, jak si vytřelil z "deux ex machina".

Komentář k "Athyra" (6. díl, ***)
Série chytila druhý dech! Podle mě nejlepší díl od Jherega. Tentokrát v er-formě, v novém prostředí a s novými hlavními postavami. Jednou je nedospělý Teckla Savn, druhou samice jherega Rocza (pravděpodobně proto, že čtenář tentokrát přijde o Loioshovy prupovídky). Přesto se Vlad nedostává tak docela na druhou kolej a dokonce dojde na nějaké to zúčtování se stíny minulosti, ačkoliv Vlad už se zdá být tak trochu někým jiným. Ačkoliv se v tomto díle mnoho neděje, vypadá to, jako kdyby se něco dělo pořád a rozhodně mě to bavilo a nalákalo na další díly. Jsem zvědavá, zda v dalším díle bude hlavní postavou Vlad nebo někdo jiný. V Athyře experiment se změnou hlavní postavy příběhu prospěl, ale pochybuji, že by to šlo úspěšně zopakovat stejným způsobem.

Komentář k "Orca" (7. díl, ***)
Příběh vyprávěný Kierou zlodějkou mě nudil v podstatě pokaždé, když došlo na popis budov, ale celkově jsem měla potřebu ve čtení pokračovat dál (i když předchozí díl Athyra mě bavil o něco víc). A líbilo se mi, jak dokázal autor zařídit, aby se neměnili a přesto měnili vypravěči. Samotná zápletka byla tentokrát detektivní a ve finále přišlo více než jedno rozuzlení. Po dočtení jsem si říkala: "Sakra, jak mi tohle mohlo uniknout, když tam bylo tolik indicií?" a na druhou stranu: "Jak by si toho čtenář mohl všimnout?" To odhalení rozhodně je jedním z největších překvapení série a kniha tím u mě získala body navíc.

Komentář k "Dragon" (8. díl) najdete u knihy Taltos, kam z hlediska chronologie patří.

Komentář k "Issola" (9. díl, **)
V Issole jsem se dlouho (asi na rok?) zasekla u výkladu Sethry Lavode a moc mě nepovzbudilo ani to, že Vlad se také cítil poněkud mimo. Ani samotná zápletka mě nenadchla. Přišla mi příliš uměle vykonstruovaná jako úvod do nové éry série, která momentálně působí překombinovaně (to ale autor může zachránit dalšími díly, pokud předvede nějaké slušné rozuzlení všeho). Knize bych dala jen jednu hvězdičku nebýt toho, že lady Teldra je postava, u které jsme asi od začátku čekali až dostane víc prostoru a tady k tomu konečně došlo. Navíc se v posledních kapitolách odehrálo něco velkého, něco o čem čtenář ví že to nastane, ale neví kdy a jak. Takže vleklý rozjezd, zápletka nic moc, ale pro vývoj příběhu je díl zcela zásadní.

Komentář k "Dzur" (10. díl *)
Dzur začal slibně, ale pak už to bylo o ničem. Jediným kladem knihy je Mario Greymist, bohužel ale moc prostoru nemá. A Kragar překvapil. Jinak je to jen potácení Vlada odnikud nikam, aby si na konci zachránil kůži nudněji než obvykle a skončil s ještě většími problémy než se kterými začal. Navíc se podezřele často objevují narážky na jeho dobrodružství na Východě, což u mě vzbudilo strašné podezření, že můžu čekat podrobné líčení v samostatné knize. Tou knihou je Jhegaala, je na řadě a vůbec mě neláká, takže si asi dám od série zase nějakou dobu pauzu. Poslední 3 knihy byly podprůměrné a nudné.


Autor a jeho další knihy

Steven Brust

Steven Brust
americká, 1955

Uživatelé mají knihu

v Přečtených18x
v Čtenářské výzvě1x
v Knihotéce11x
v Chystám se číst3x
v Chci si koupit1x