Vítězové nad přírodou

09.02.2014

Od knihy s tak poetickým názvem jsem měl přece jen vyšší očekávání, respektive nebavil jsem se tak, jak jsem se těšil. Nechybí sice spousta demagogických keců oslavujících dokonalost komunismu a pomalý, leč jistý zánik nenažraných kapitalistických prasat z USA, v závěru se nakonec objeví i kapitola, která by mohla být snadno nazvána „poručíme větru, dešti“, ale bylo toho nějak málo. Větší část textu zabírají metody správného hospodaření na polích (především v ruské stepi) a zabránění znehodnocení obdělávaných půd, často s poměrně rozumnou myšlenkou, občas však takovou, která při domyšlení do důsledků působí spíš úsměvně. Trochu mě mrzí, že tu nebylo víc Lysenka. Přece jen když už nějaká demagogie, tak by mohla být aspoň pořádná. Ale tak i popis historie vědění o hospodaření s půdou potěšil. Konečně vím, že v zásadě všechny podstatné objevy udělali Rusové. A taky obdivuju tu sovětskou pracovitou mládež. To dneska ta pakáž sedí jen u počítače a parazituje na rodičích.