Virus, ze kterého šílíme

04.03.2023

"Království za roušky"

Svět zamořila španělská chřipka s 50 miliony mrtvých, v minulém století to byla například asijská chřipka (pocházející z Číny) s 5 miliony nebo hongkongská chřipka s 1 milionem mrtvých. Katastrofy tohoto druhu tak existovaly vždycky. Lévy se ve své eseji zamýšlí proč právě covid způsobil pandemii nejen chřipkovou, ale i pandemii strachu, či spíše děsu a hrůzy. Celé národy po světě se více či méně dobrovolně nechaly pozavírat ve svých domovech na dlouhé týdny, měsíce a někde i roky. Různé země, různá opatření, různá míra represí, a to až po střelbu do těch, jež porušují karanténu. A tak se nabízí otázka, zdali nešlo pouze o přenos viru, ale i přenos virální, tedy efekt způsobu informování a reakcí. A proč. Umírali a umírají tak nejen lidé, ale i humánní principy a ideje. A utvrzovaly režimy.

6 612 000 tisíc obětí viru covid-19; 635 537 700 nakažených od propuknutí pandemie. Ano, čísla jsou (jakkoliv zastaralá) ohromující. Stejně jako přijatá opatření a omezení pohybu, práce, ekonomických aktivit, vyjadřování, sdružování, náboženských a jiných sociálních aktivit nebo absolutní sledování pohybu osob očkovaných přes aplikaci tečka i neočkovaných přes poskytované seznamy lidí, s nimiž se setkal nebo setká. A boom sledování se navzájem občany, kteří se udávají podle toho kdo - kde - kdy - proč - s kým byl. S tím byla spojena nezbytná stigmatizace nakažených nebo neočkovaných jedinců. Izolaci si vysloužili všichni, nemocní i nepřizpůsobiví. A sociální sítě se staly antisociálními, plné příkazů, zákazů, nadávek a výhrůžek, panických výkřiků a paranoidních smyšlenek. Jednoznačnými "premianty" se stávají Rusko a Čína. Ale zdaleka nejen ony. Lévy v eseji nezapomíná ani na maďarského "Caesara" a řadu dalších. Bezpečnost se stává synonymem pro zdraví. Je potřeba vzdát se svých svobod, protože jinak přece nebude možné jedince před virem ochránit. Jenže "život není životem, když je jenom život", glosuje Lévy situaci citací jedné židovské moudrosti. Amen.

P.S.: přišla válka, zmizel covid...

19.06.2022

Zajímavé zamyšlení nad současnou mezinárodní situací, která se týká každého z nás.

26.05.2022

Racionálny pohľad na túto zvláštnu dobu. Jedna hviezda dole za pasáže, ktoré sa venovali Francúzskym pomerom konkrétne a ktoré ma až tak nezaujali.

12.02.2022

[četba Čro]
"Ten nejlepší z lékařů půjde do pekla."

Podepisuji sika444. V současném až hraničním chaosu motivovaném strachem o život je nutné nechat se 'znejistit' ještě trochu JINAK a donutit se ještě trochu JINAK přemýšlet!
Život je vskutku vytěsňován a sterilní přežívání se vydává za nutnost, jak píše Chytuš.
4/5

23.01.2022

Esej rozhněvaného filozofa (až teď se dívám, že jsem si nedopatřením vypůjčila formulaci jednoho z mých oblíbených uživatelů, ale přiléhavější pojmenování mě opravdu nenapadá), napsaná ve zmatku první koronavirové vlny.
Brání například hodnotu lidského života:

"To představuje radikální rozchod s tím, co se nám po celá staletí usilovně snaží říct veškerá moudrost světa, nejen ta židovská: že život není životem, když je jenom život…
Taková byla lekce starých Řeků. Filozofové všech směrů, od Platóna až po Aristotela, od stoiků až po epikurejce, ba i kyniky (ani Diogenes, který vyjel na Alexandra Makedonského: „Odstup mi ze slunce!“, si ve svém sudu nežil jenom pro sebe), učili, že život nestojí za nic, když neusiluje o „dobrý život“.
Byl to i názor Friedricha Nietzcheho, jinak velkého kritika řecké filozofie, se kterou se nicméně shodl na tom, že život nikdy není jen to, že je, a že pokud nemíří k něčemu jinému, pokud neusiluje o velký život, pokud okénka a vrátka svého těla neotevře dokořán inteligenci jiných lidí a věcí, tak si nezaslouží být nazýván životem.
Je to moudrost všech filozofií, opravdu všech. Rozcházejí se v názorech na všechno, snad kromě jediného: že lidství není nikdy jen identita sama o sobě a pro sebe, nikdy je nelze redukovat jen na sebe sama – a že má trvalý charakter pouze tehdy, když opustí stav izolace a uzavřenosti, který představuje život v okamžiku zrození. Toho dosahuje konáním, pozorováním, spinozovskou snahou o zvýšení síly svého bytí anebo třeba políbením od Boha.
Je to poselství každého lidského dobrodružství.
Je to poselství umění.
Je to poselství literatury, která je podle Sartra hledáním „široké cesty“, na níž se v oslepujícím světle města, davu i světa odhalí naše nejintimnější jádro, až po Becketta, vypravěče lidstva ve stavu zoufalého uzavření, který Čekání na Godota uvádí slovy: „Venkovská cesta. Strom…“
Ta současná epidemie paniky zvedá hlavu právě proti tomuto všemu, proti výkřiku „dejte nám konečně cestu!“, kterým se myslící a mluvící lidské pokolení ozývá od doby, co existují knihy. Vypíná se na paličkách viru, co zešílel a ze kterého lidi začínají šílet, nafouklá jako jako obrovská socha Baala na náměstích našich vymetených měst."

Za mě stojí za pozornost i za promýšelní. Oceňuji také velice zdařilou grafickou (i redakční) úpravu knihy - díky nakladatelství Kalich.

03.12.2021

Ne ve všem s autorem souhlasím, ale v tom podstatném ano. Velmi podnětný text. Na ČRo výtečně namluveno V. Hauserem.

25.06.2021

Krátké pojednání rozhněvaného francouzského filozofa k otázkám kolem současného světového dění. Není to odpočinková četba, je to proud myšlenek, přelévající se z jedné otázky k druhé, přesto je tohle autorovo vlnění fascinující. Autor pomyslně nastavuje zrcadlo, řešení je ale na nás. Lévy jen hlásá, filozofuje a upozorňuje. Ze všech těch vln myšlenek ale jasně vystupuje poselství - život je pomalu vytěsňován sterilním přežíváním. A v tom je důvod jeho hněvu.
"Mundus má ale ještě jeden význam - označuje něco, co je čisté a bez vad. Bez fleků, neposkvrněné. Aseptické. Hygienicky vzorné. V řečtině se pro to používá výraz kosmos. Ve francouzštině cosmétique. V češtnině kosmetický - odstraňující nebo zakrývající nedostatky. Je to slovo označující jiný svět, svět, který se nestará o svou ohavnou stránku, který zapomněl, že existují i odporné věci a že úkolem nás lidí je se s nimi poprat. Je to název pro svět, ktrý je až moc pěkný a kde se po nás žádá, abychom tu bídu, to špatné, tu Medúzu, do jejíž tváře nechceme pohlédnout, skrývali... V tomto světě, starém jako svět sám, jemuž koronavirus dodává nový lesk, jsou lidé, kteří nastoupí do letadla, aby informovali, co se děje v Bengálském zálivu, považováni za vrahy planety. Internacionalisté, kteří cestují do oblastí zeměkoule, kde se místo jmen a měst blýskají jen sekačky smrti, jsou napomínáni, jako neposlušní školáci. A co je čeká, když se vrátí domů? Svět, v němž místo světa venku, který příliš bolí, máme dezinfekční gely, balkony, z nichž si navzájem skládáme poklonu, psy, které dvakrát denně s vyplněným covid-potvrzením můžeme vyvenčit, města zbavená lidských davů jako operační sál mozokomiálních infekcí. Svět páníčků, tj. pánů, kteří jsou sami psi, a jako psy na cvičáku drezírují společenství bytostí, které, když jim připomenete, že jsou lidi, tak smějí jen zaštěkat, když chytí nějaký virus, tak smějí zaúpět, a když Pan Korona, náš král, přijde, aby pejsánkům udělil lekci v podobě nářezu a to v obojím smyslu - šlichtu a výprask, tak můžou poslušně zaňafat. Svět je stvořený pro to, abychom se v něm schoulili, říká král Korona. Je stvořený proto, abychom poslechli - lehni a spi! A když někdo nebude moct usnout, ať si počítá ovečky, nebo zlaťáky, pokud nějaké má, nebo svoje viry.
No není život krásný?" str. 89

03.06.2021

Souhlasím s předešlým komentářem.Tato útlá kniha popisuje filozofický pohled na tuto bláznivou pandemii a nutí nás přemýšlet o dění , které se děje okolo nás.