Vina
Ferdinand Von Schirach
Patnáct povídek prestižního berlínského advokáta a oceňovaného spisovatele. Odhalit pachatele bývá snazší než najít viníka. Osm členů maloměstské dechové kapely složené ze spořádaných otců rodin brutálně znásilní mladou dívku — tak začíná napínavá, strhující povídková sbírka Ferdinanda von Schiracha založená na reálných případech z advokátní praxe. Schirach svým nezaměnitelným, lyricky strohým jazykem líčí kriminální příběhy i jejich soudní dohru. Zkoumá otázky dobra a zla, viny a neviny, zabývá se morální odpovědností obyčejných lidí. Spolu s nimi zažíváme rozpory mezi morálkou a zákonem, justiční mašinerií a lidskou spravedlností. Schirachova kniha potvrzuje starou kriminalistickou pravdu, že za určitých okolností je každý z nás schopen spáchat něco strašného.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Povídky
Vydáno:
2018
,
Host
Originální název:
Schuld , 2010
více info...
Přidat komentář
Nejdřív se mi to zdálo dot upachtěné, nakonec jsem ale naskočila do spisovatelova rytmu, do povídek se "položila" a užila si je. Pak jsem se vrátila na začátek, první čtyři si přečetla znovu a užila si je právě až napodruhé. Těžko říct, která mi připadala nejlepší. Svým poselstvím nejspíše ta osmá. Ale nechci nikoho ovlivnit, tak si nechám pro sebe proč. :-)
Nemám ráda povídky, takže bych si tuto knížku ani nevybrala, kdybych na ni neslyšlela doporučení od někoho, kdo také povídky nečte. Navíc téma znělo lákavě, tak jsem se na čtení i těšila. Povídky jsou krátké, napsané čtivě. Ale postrádala jsem tam nějaké emoce, větší hloubku a přesah. Působilo to spíš jako popis. Něco se stane, stalo se. Nic se neděje. Jede se dál. A tak to pokračujete, jak na běžícím pásu. Povídka za povídkou. Asi je to dáno tím, že to psal právník, který se případy nijak neprožívá. Mě ten styl nějak nesedl. Tato knížka mi nic nedala. Případy nebyly nijak zajímavé, i když mě překvapilo, co všechno se může stát.
Krátké, stručné povídky z praxe právníka.
Za mě velmi zajímavé čtení. Tento styl psaní je pro mě velmi poutavý.
Realita práva a jeho uplatnění v praxi je někdy neuvěřitelná.
Kreativně mě moc baví Schirachova strohost, která v kombinaci s právnickou nezaujatostí dává dohromady nesmírně přimočarej celek. Reálně tak jeho povídky slupnete za den. Znásilnění na pivním festivalu, Dahlovsky černohumorný Tajemství nebo třeba šikanu dítěte na internátu z hlavy ale nedostanete mnohem mnohem dýl.
Nejsem moc povídkový typ, takže se mi kniha špatně hodnotí. Některé povídky byly až mrazivé, pár jich bylo v porovnání s tím takových nijakých. Ale když si člověk uvědomí, že se vše zakládá na pravdě, tak pak člověk vidí tu realitu a v koutku duše tuší, že by se to mohlo stát i jemu.
Zajimavé povídky. Mnohdy z nich běhal mráz po zádech, ale byly čtivé, nepostrádaly napětí.
Hned v první povídce mě postoj autora tak nasral, že z principu prostě nemůžu jít na absolutní hodnocení. Naštval mě ten klasický přístup advokátů, kdy pravda a (opravdová) spravedlnost pro ně nebývá ta nejvyšší hodnota, za kterou se hnát za každou cenu... Ale dál: von Schirachův styl se mi líbil už u Případu Collini a tady není jiný - na krátkých minipovídkách je strohost o to brutálnější a přímočařejší. Navíc není u žádného příběhu dopředu vůbec jasné, jak dopadne, k jakému zvratu dojde a často, kdo je vlastně hlavní postavou nebo se stane zločincem. Obligátní pídění se po vině a trestu tady je všude, otázkou však je adekvátnost trestu a v čem vlastně spočívá ona vina. A jestli člověk vůbec je schopen spravedlivě posoudit jiného člověka. Snažit se o to musíme, ale často si nás přebera až Pánbůh...
Patnáct krátkých povídek prestižního berlínského advokáta mi trochu vyrazilo dech ...
Strohé a drsné případy - zřejmě z jeho praxe ??? Temné pudy a tajné vášně ...
Otázky dobra a zla v člověku - pocit viny i neviny - otázka svědomí a morální odpovědnosti ...
Apollinaire : Nevíš, jak těžké je břemeno, které neneseš...
A závěr : Nikdo z nás nemůže říci, zda pod vlivem okolností nemůže spáchat něco hrozného ...
U těchto povídek je důležité to, že stejně jako reálné případy nemusí být vždy vyřešené. Občas to trochu naštve, když chcete vědět jak případ dopadne, jak bude probíhat obhajoba, na kolik let bude viník odsouzen... a ono nic, případ zůstane zapomenut, odsoudí nesprávného nebo je výrok soudu podle vašeho mínění nespravedlivý, ale tak to prostě je.
V povídkách se navíc často řeší sexuální problematika jako např. znásilnění pro slabší povahy to asi není. Také by tuto knihu neměl asi číst ten kdo se až příliš vžije do příběhu.
Velice zajímavá je poslední povídka s názvem Tajemství, její konec mě poněkud zaskočil.
Hodně "tenoučké" povídky, patrně vycházející ze skutečnosti a napsané advokátem, se mi moc líbily. Nejsou to pouhé kriminální příběhy, či soudničky, ale kratičké lidské příběhy nutící k zamyšlení.
Krátké povídky psané působivě úsporným, jakoby odosobněným stylem, zachycují neobvyklé nebo lidsky obzvlášť dramatické případy z autorovy advokátní praxe. Pro mne příjemný čtenářský zážitek, kniha není příliš obsáhlá a poskytuje řadu námětů k zamyšlení.
Zbytečné
Zatímco autorova kniha Případ Collini byl klasickým románem nebo snad spíše novelou a byť nijak extra nepřekvapil, tak se jeho existence dala velice v klidu obhájit. Zato u Viny si tím tak jistý nejsem, ale předem říkám, že se jedná čistě o můj názor a kdokoliv jiný to může vidět naprosto jinak. Začnu kladem a to je krátký rozsah knihy. Konkrétně pak 200 stran a jazyk, kterým je kniha psaná. Ten je takový obyčejný a bez zbytečných složitostí. Ostatně by to k tomuto dílu ani nepasovalo. Teď už k tomu proč mně tato kniha přijde zbytečná. Přijde mi jako takový zbytečný pelmel o tom jak mi lidé dokážeme být divný a zlí. Já si pak říkám, ale musím říct, že je to snad něco nového? Určitě ne a tak proč to nezpracovat nějak jinak. Čtenářsky přívětivěji. Třeba vypíchnout jen dva, tři případy a kolem nich vystavět děj. Lépe by za mě vyznělo i vymyslet jednu hlavní zápletku a pak třeba, že si postava vzpomene v určité části na nějaké případy z praxe a pak se děj vrátí k hlavní lince. Takto to na mě opravdu působí jako by nás autor snad chtěl znovu informovat o lidské zvrácenosti a divnosti a to je vše. Za mě tedy opravdu nemusí. Zároveň tak nemusím dál rozebírat toto dílo, protože mi opravdu přijde poněkud zbytečné. Hodnotím ho pak 40 %. Abych však nekončil jen negativně, tak hned první povídka je kvalitní a překvapivá svou drsností a trošku i tou nenadálostí, že se ta hrozná věc stala jakoby z ničeho nic a ještě, že knihu přečtete díky jejímu malému rozsahu opravdu rychle. Tím pádem se tak můžete brzo vrhnout na další hodnotnější knihy.
Co to vlastně je? Soudničky, povídky, detektivní příběhy....??? Skutečně nevím, jak to pojmout. Ale velmi, velmi dobré čtení. Takovým až poetickým, hrabalovským stylem nám slavný německý právník předkládá případy inspirované praxí. Případy o zlu v každém z nás, o zlu i ve státní správě, a o podivnosti jménem spravedlnost.
Štítky knihy
znásilnění soudní procesy odsouzení nevinného dobro a zlo
Kniha Vina je v
| Přečtených | 61x |
| Čtenářské výzvě | 7x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 45x |
| Chystám se číst | 45x |
| Chci si koupit | 7x |
| dalších seznamech | 1x |
Strohé. Úsečné. Ako krížovky. Ale potom, ak radi rozmýšľate za seba, že čo bolo ďalej, alebo radi predpokladáte, čo mohla daná postava cítiť a myslieť, tak je to veľmi zaujímavé. O to viac, že sa tieto príbehy naozaj stali. Je to taká OK jednohubka na krátku jazdu vlakom či MHD, aby vám to skrátilo cestu.