Vezírův slon
Ivo Andrić
Průřez povídkovou tvorbou srbského nositele Nobelovy ceny od 20. až po 60. léta 20. století představuje galerii prostých a zároveň mnohoznačných příběhů, většinou temně laděných, často s nádechem mystiky. Obsahuje také novelu Prokletý dvůr.
Přidat komentář
Štítky knihy
povídky srbská literatura Bosna a Hercegovina
Autorovy další knížky
| 1947 |  Slečna dělá peníze |
| 2009 | Most na Drině |
| 1958 |  Travnická kronika |
| 1960 | Prokletý dvůr |
| 1981 | Omerpaša Latas |
Vezírův slon, výbor z povídek srbského spisovatele Iva Andriće (1892–1975), nositele Nobelovy ceny za literaturu (1961), obsahuje 17 textů, od kratších, jako jsou třeba Most přes Žepu, Ćorkan a tanečnice, Láska v městečku nebo Dopis z roku 1920, až po rozsáhlejší, jako jsou Vezírův slon, Aničiny časy, Neklidný rok, Prokletý dvůr nebo Mara milostnice. V působivých osudech mnoha různých postav z různých společenských prostředí i věr, agů, begů, vezírů, muslimských, křesťanských a židovských obchodníků, kněží a mnichů všech bosenských vyznání, městských i venkovských obyvatel či osudových žen vyvstává sugestivní obraz staré Bosny. Nejednou má v příbězích navrch lidské zlo, osudová vášeň, zničující láska nebo zásahy "velké historie".
Tak jako ve svých třech výborných románech Travnická kronika, Most na Drině a Slečna dělá peníze, i v povídkách je Andrić kronikářem Bosny, Sarajeva, Travniku či Višegradu nebo venkova, z časů turecké nadvlády, rakousko-uherské okupace a prvních dnů královské Jugoslávie, kronikářem pečlivým, barvitým, někdy trochu zdlouhavým, který ale vždy dokáže čtenáře zaujmout svými příběhy lásky, krutosti, násilí, nenávisti, zmařené touhy či lidské směšnosti a podivínství, ať už bosenského lidu nebo cařihradských vězňů (Prokletý dvůr).