Verše psané za mříží
Božena Kuklová-Jíšová
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413707/bmid_verse-psane-za-mrizi-65a1a23ea0201.png
4
1
1
Básnická sbírka obsahuje básně, které vycházely v emigrantských časopisech, zejména v časopise MUKL. První oddíl - Verše psané za mříží - vznikaly v padesátých letech 20. století ve vězení, kde si autorka odpykávala trest za protistátní činnost. Druhá část - Verše z jižních Čech - se vztahuje k autorčinu oblíbenému kraji.
Přidat komentář
Štítky knihy
vězení, věznice političtí vězni jižní Čechy česká poezie
Kniha Verše psané za mříží je v
| Přečtených | 1x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Chystám se číst | 1x |
Působivá vyjádření a básnické obrazy, autentičnost, melodičnost, rytmičnost a překvapivě dobrá práce s jazykem zdobí verše pro mě dosud zcela neznámé autorky.
Zapůsobila na mě už autorčina předmluva. Čtyřicítka básní se vrací k zážitkům z vězení (útržky lidských osudů bodají jako třísky), obrací se ke snům, kraji jižních Čech, lásce, víře, rodinným poutům, mateřskému jazyku, tradičním hodnotám, přírodním dějům i stáří. Silně působí například i báseň řešící dilema, zda emigrovat.
Velkou devízou je pravdivost a upřímnost, která i přes mnohdy zprofanované motivy nedovolí básním sklouznout k sentimentu. Zaujaly mě básnické obrazy, přirovnání, metafory, nebanální rýmy i to, jak je přitom text srozumitelný.
Za tohle náhodné setkání jsem moc ráda.
Ukolébavka v bouři
Spinkej, má dívčičko,
mé malé klubíčko,
spinkej už.
Tma deštěm šlehaná
houstne jak smetana,
po blatech chodí divý muž.
Voda mu kape z modrého límce,
v rukách má paličky orobince,
a jak se dotkne hladiny,
naráz se zavřou lekníny.
Jak zdvihne hřeben z jehličí,
labutě vzlétnou a zakřičí,
jak vlny prudce rozčesá,
zčernají nebesa.
A když hrom ze skály
balvany kutálí,
strhává blesky na dno tůní,
na bubny rybníků po kraji
duní a duní a duní.
Při této písni kdysi tvé babičky
stavěly na stůl rozžaté hromničky
o Velké noci svěcené
stříbrem a vodou z lučního pramene.
Při této písni divně se usíná,
padají hvězdy jak prsteny do vína,
z poháru vodních lilií
divý muž s námi si připíjí
na smutek, na krásu této země.
Dívčičko moje, pojď blíž ke mně,
divého muže se nesmíš bát.
Nejsi tu cizí, jsi krev naší krve,
uč se i v bouři klidně spát.