Venkované
Honoré de Balzac
Román je hlubokou analýzou francouzské vesnice, kde kapitalismus nahradil přátelské vztahy mezi lidmi vztahy obchodními. Kniha má nejskvělejší postavu ve vesnickém lichváři Rigouvi, který svými penězi ovládá majetky i životy obyvatel celé obce a je typickým představitelem venkovského kapitalisty, na něhož se dřeli drobní sedláci. Balzac svým kritickým realismem sestoupil až ke kořenům sociální bídy na vesnici, ovšem řešení této situace ještě nenachází.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1952 , Československý spisovatelOriginální název:
Les Paysans , 1855
více info...
Přidat komentář
Balzac: Venkované. Pro mě jeden z lépe čtivějších, živějších a přitom nezaslouženě méně známých Balzacových románů, zasazený do problémů venkova, s vykreslením do hloubky pokřivených (jak jinak) charakterů venkovské aristokracie i sedláků, sedlaček. Další z knih, v nichž nenajdete jedinou jednoznačně pozitivní postavu. Vlastně mám takové knížky rád, jsou mi uvěřitelné. Trochu mě překvapila stylová rozbitost díla: chvíli působí jako vtipná a až selankovitá satira z venkova s postavami bodrých a sympatických vesničanů, pak přejde do líčení až cestopisného, následně přes Balzacem oblíbenou suchou analýzu majetkových a společenských vztahů (to je u B. pro mě vždy dost nezáživné) se dostanete k překvapujícímu, ale velmi ústrojně působícímu syrovému a temnému finále. Je to dobré, jen trochu slepenec. (Tradičně dementní a po bolševicku zpolitizovaný doslov v jinak standardně pěkném odeonském vydání z roku 1952 nechávám bez komentáře.)
Zajímavá otázka vsazená do rozsáhlých popisů jednotlivých postav Venkovanů. Viz. Tonsardovic rodina. I přes značnou délku románu se čte výborně.
Jak se lišili běžní lidé z venkova od těch z města v 19. století?
Balzac se s tím vypořádal se ctí.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2006 |  Otec Goriot |
| 1985 |  Lesk a bída kurtizán |
| 1953 | Evženie Grandetová |
| 1955 | Ztracené iluse |
| 1974 | Sestřenice Běta |
Třetí kousek z Balzacových spisů a zatím nejvíce popisný, ačkoliv to na čtivosti nic neubírá. Znovu na nás autor vyrukuje s hromadou roztodivných figurek, které mají jediný společný cíl - nahrabat si co nejvíc a hlavně zabránit ostatním, aby si také nahrabali. Je nutné obsadit důležité posty administrativy členy rodiny, aby rozhodování probíhalo bez větších problémů. Všechny tyto zákulisní i veřejné intriky jdou Balzacovi skvěle.