Velice dlouhé schody
Jaroslav Velinský
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/518804/bmid_velice-dlouhe-schody-asR-518804.jpg
5
68
68
TAJEMNÝ DLOUHÁN, UKRYTÁ LIDSKÁ HLAVA A JEDEN MLADÝ BEZDĚČNÝ DETEKTIV… Bezděčný detektiv Ota Fink – v civilu soustružník – se na začátku léta roku 1960 dostane k řešení dalšího případu. Panu Štechrovi, číšníkovi z restaurace U Kryštofa Haranta z Polžic, zmizela blízko jejich bydliště na Dlouhých schodech manželka Marie. Ota vzápětí zjišťuje, že právě tady, na rozhraní Vinohrad, Vršovic a Nuslí, byla naposledy viděna nejen ona, ale i známý fotbalový reprezentant Konvický. Další podivné okolnosti, včetně nálezu zakopané lidské hlavy v lepenkové krabici, svědčí o tom, že kdesi v okolí schodiště s málo romantickým výhledem na michelský plynojem a vršovické nádraží řádí bestiální vrah. Podaří se Otovi vyřešit případ záhadných zmizení a zároveň zbavit podezření z vraždy krásnou Barboru Konvickou? A co o tom všem ví zadumaný dlouhán, tajemný „fantom“ Dlouhých schodů? Není snad vrahem on sám?... celý text
Přidat komentář
Zřejmě jedna z nejlepších Finkovek (nemám ještě přečteny všechny) Co na tom, že vraha člověk odhalií skoro hned...Výborný příběh a ty dialogy!!! Radost číst! Vadily mi akorát dvě věci: návraty do Finkova dětství, kde kdy balil nebo byl zamilovaný do nějaké holky ze sousedství a detailní popis práce se soustruhem....proč proboha??? Ale není tam toho mnoho a je to jen maličká vada na kráse. Bravo, pane Velinský!
Štítky knihy
Praha detektivní a krimi romány sérioví vrazi české detektivky zmizení lidí nevyřešené případy soukromý detektiv Kapitán Kid
Autorovy další knížky
| 2002 |  Poslední tajemství Jana T. |
| 2003 | Tmavá studnice |
| 2007 | Bestie z Tamberku |
| 1969 | Spravedlivá pistole |
| 1999 | Zmizení princezny |
Číst příběhy Oty Finka je jako dívat se na staré černobílé filmy z padesátých, šedesátých let.
Jako vždy nádherné, NÁDHERNÉ dialogy – a tentokrát i velmi dobrý příběh!
A jako bonus poctivá dávka nostalgie…
------------------
Pod čarou malá poznámečka k Wardenovi: mě, člověče, nakonec bavil i ten popis soustružení – nejspíš proto, že pan Velinský píše tak poutavě, zábavně a s tak ironickým nadhledem, že bych si od něho přečetl třeba i telefonní seznam, kdyby nějaký sepsal…