Věčná zahrada
Jiří Mucha
Poslední knihu, kterou Jiří Mucha napsal, je částečně autobiografickým příběhem člověka, vystaveného dějinným proměnám a tragickým událostem, kterými procházely naše země.
Přidat komentář
Opět jsem tuto zasutou knížku vzala do ruky a opět jsem ji odložila. Přestože jsem se snažila, znovu jsem to vzdala. Samotný příběh začíná v r. 1968 vjezdem sovětských tanků do pražských ulic. V hlavě hlavního hrdiny se začínají vynořovat vzpomínky na dětství, válku, a nejen jeho, ale i jeho náhodných známých. Mně se to celé jeví jako nepřehledná změť na sebe nenavazujících dojmů. Prostě jsem to nezvládla. Proto nemůžu ani ohodnotit.
Štítky knihy
Československo vzpomínky okupace komunismus rok 1968 autobiografické prvky české romány
Autorovy další knížky
| 1988 |  Podivné lásky |
| 1982 | Alfons Mucha |
| 1991 |  Studené slunce |
| 1965 | Černý a bílý New York |
| 1999 | Lloydova hlava |
Tato kniha byla vydaná až po smrti autora, takže nevím, jestli se jedná o konečnou verzi, nebo na knize chtěl autor ještě pracovat. Každopádně je to pro čtenáře tvrdý oříšek. Je dost náročné se v textu orientovat, útržky několika osudů se zde všelijak prolínají, proplétají. Vždy jsem hledal nějakou indicii, abych si tu kterou část přiřadil k určité osobě. Doporučuji před touto knihou si přečíst knihy od Jiřího Muchy Pravděpodobná tvář a Marieta v noci (v tomto pořadí!!!). Rozhodně ale tato kniha není pro každého a věřím, že spousta čtenářů čtení knihy vzdá a nedočte do konce.
Ještě poznámku k 1. vydání: Soudím, že kniha byla vydána dost narychlo, protože obsahuje spoustu překlepů. A ilustrace podle mého názoru jsou naprosto příšerné a s příběhy knihy podle mě vůbec nesouvisejí. Pokud tedy neměly podtrhnout chaotickou až psychotickou atmosféru knihy.