V balkánských roklinách

od:

V balkánských roklinách

Kara ben Nemsí pronásleduje balkánskou krajinou tlupu lupičů, vrahů a únosců dívek. Ve čtvrtém dílu cyklu, v románu V balkánských roklinách, putuje Kara ben Nemsí a jeho přátelé z Edirne přes území dnešního jižního Bulharska. Nejprve jedou údolím řeky Ardy a pak se po různých dobrodružstvích dostanou do Melniku. Odtud pokraču... celý text

Kara ben Nemsí pronásleduje balkánskou krajinou tlupu lupičů, vrahů a únosců dívek.

Ve čtvrtém dílu cyklu, v románu V balkánských roklinách, putuje Kara ben Nemsí a jeho přátelé z Edirne přes území dnešního jižního Bulharska. Nejprve jedou údolím řeky Ardy a pak se po různých dobrodružstvích dostanou do Melniku. Odtud pokračují do Ostromci (dnešní makedonská Strumica), kde narazí na údajně svatého starce jménem Mübarek, ze kterého se ale vyklube podvodník a spolupracovník banditů vedených tajemným zločincem Žutem (Mübarek v přestrojení za žebráka dává zločincům tipy na loupežná přepadení). méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/30_/308/ve-stinu-padisaha-iv-v-balkanskych-roklinach-308.jpg 4.5105
Série:

Ve stínu padišáha (4.)

Originální název:

In den Schluchten des Balkan (1892)

Žánr:
Dobrodružné, Pro děti a mládež
Vydáno:, Olympia
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (4)

Přidat komentář
Richie1
07. ledna

Dobrodružství v evropské části osmanské říše se mi vždy líbila o trochu více. Cesta balkánským poloostrovem je pro hlavní hrdiny podobně nebezpečná jako předchozí cestování v Africe nebo v Kurdistánu, ale je navíc okořeněna napínavým pronásledováním členů zločinecké organizace. Ještě více zde vynikne pronikavý intelekt Kara ben Nemsí, díky jemuž dokáže vybřednout z každé šlamastiky. Ovšem ne vždy se může sebevědomá odvaha vyplatit. Pamatuji, jak jsem byl v dětském věku překvapen až šokován, když jsem četl slova: "Zemřel jsem." Do té doby jsem si nedokázal představit, že by můj oblíbený hrdina mohl také zemřít. V tomto díle k tomu téměř došlo - o to více pak pro mě bylo čtení napínavější. 90%

martin č.
23.04.2015

Vynikající série, umocněná i krásným zpracováním vydavatelství Olympia. Krásné kresby Gustava Kruma vystihující atmosféru.
Pro všechny díly platí, že popisy ušmudlaných Turků, Arabů, či Balkánců, prostě všech lenivých synů Orientu, patří k tomu nejvtipnějšímu z pera Karla Maye vůbec.

1) První díl Pouští začíná několika samostatnými epizodami v Tunisku a Egyptě uvádějícími do děje pozdější padouchy, pak už se děj ale usazuje a začíná běh napříč Arábií, Old Shatterhand - zde Kara ben Nemsí prchá z Mekky, jeho průvodce Hadží Halef Omar je vtipný chlapík a skvělý a neohrožený ochránce, Šejk Muhammad Amín důstojný představený kmene Haddadů, Ajša z kmene Atejbů podmanivá a ojedinělá, ale kdo mi učaroval nejvíc? Sir David Lindsay! Je dokonalý. Pravý Angličan, vědom si své britské převahy nad okolním světem. Neumí kváknout ani slovo jinak než svou mateřštinou a je tak na Kara ben Nemsího odkázán, když ale ví, o čem je řeč, pak je stejně odvážný, duchaplný a schopný jako Kara ben Nemsí. Není v jeho stínu ale vedle něj, skoro jako na západě Vinnetou. A především je Lindsay naprosto nad věcí, protože co jsou všechna nebezpečí proti vášnivé touze vykopat a věnovat britskému muzeu fowlinbulla (asyrského okřídleného býka) Bez motyčky ani krok :-)

2) Druhý díl je pro mne asi nevtipnější a nejlepší z celé série. Putujeme divokým Kurdistánem. Dokončuje se příběh Alí beje a jeho Jezídů (v souvislosti s jejich genocidou islámským státem r.2014 jsem o nich slyšel poprvé a zde je Karel May krásně popisuje a chválí před 150 léty aniž vytáhl paty z Německá - smekám). Podstatná část knihy nás zdrží v Amadíí u báječného Selima Agy a jeho květiny Mirsely. A když ji opustíme dosahuje dokonalosti sir Lindsay při lovu na medvědy. V nebezpečném okamžiku nezaváhá ani na okamžik! Zajetí, boj, horkokrevní svobodní Kurdové a jejich hrdost i krvavá historie a nakonec duch jeskyně (stařenka jejímž předobrazem byla Mayova babička), který vše napraví. Tady by to celé mohlo končit.

3) Ve třetím díle musíme zpátky z Kurdistánu a do Bagdádu (a dál do Cařihradu), to je opravdu přes světlé chvilky nejtemnější díl. Loučení navždy s některými postavami (Muhammad Amín či Peršan Mírzá) a s jinými dočasně. Všude zaostalost, krevní msta, špína, beznaděj, mor. Velmi sugestivní popis. Jediné co člověka těší, když se morem nakazí i Kara ben Nemsí a Halef, je vědomí, že oni se z toho jako vždy vylížou :-) a cesta povede dál. Zjevují se tu totiž padouši Ibrahim Ma'múr a Armén Barúd el Amaza z prvního dílu a cesta vede do Cahřiradu a dál na Balkán. Ještě v Sýrii, pod velkolepými troskami starověkého Baalbeku si Kara ben nemsí povzdechne: "Jaký to rozdíl mezi pokolením, které zvládalo tak mohutnou hmotu, a tím, které opírá své ubohé chýše o zdi trosek!" Mluví mi z duše.

4) Na Balkáně začíná tak trochu onemaneshow Kary ben Nemsího. Halef tropí hlouposti, dva noví druhové jsou méně výrazní a tak je vše na Mr.Karovi. Charakteristika tučného taškáře Bošaka i dalších nutí k smíchu. Vedle moudrých biblických výroků z úst Kary hluboce pokýváte hlavou nad hodným synem knihkupcem Alím: " Vzývám Všemohoucího, aby mi otce ještě dlouho zachoval. Otce a matku máme jen jednou. Zemřou-li, pak vezme hrob dítěti to nejdražší a žádný člověk na světě už s nám pak tak dobře a pravdivě nesmýšlí.“

5) V zemi Škipetarů se pokračuje ve stejném duchu jako ve čtvrtém díle. Stejně jako v něm mi chybí velkorysý sir David Lindsay. Výrazným nepřítelem se stává falešný světec a žebrák v jedné osobě Mübarek, který Karu benNnemsího nenávidí celou svou černou bytostí, přesto je to na neomylného Almána málo. Kara zvládá vše i s vyvrknutým kotníkem, což je jediné zranění, které si sám způsobí v jinak snadném boji s padouchy Alacyi. Vše směřuje k Žutovi.

6) Vyvrcholení a závěr série. Halefovo mlsání, lov na medvěda, likvidace nepřátel v soutěsce, pak strhující přemožení Peršana Žuta, a vypořádání se s vrahem Hamídem ela Amazou z prvního dílu. Znovu se setkáme s Lindsayem, byť z něho zde dělá autor trochu nešiku, což mne maličko mrzí. Loučení je nostalgické a Halefův závěrečný dopis Karlovi do Německa moudrý jako ponaučení staroegyptského mudrce: „Buď vždy spokojen a nereptej! Buď vždy ctnostný a vyhýbej se hříchu a zločinu! Buď vždy střídmý, skromný, ochotný a varuj se opilství!“

HTO
29.07.2013

V téhle skvělé, skvělé knize – viz. třeba kapitolu 12, v níž Kara ben Nemsí svou velkomyslností a moudrostí od sebe odvrátí krevní mstu – používá Kara ben Nemsí-Old Shatterhand své snad nejmalebnější falešné jméno (možná s výjimkou psychedelického Old Firefoota z jiné, západní knížky): šaríf Hádží Šeháb Eddin Abd el Káder ibn Hádží Ghazálí al Farábí ibn Tábit Merván Abú'l Ahmed Abú Bašar Hadíd eš Šonohar.

hemrbinladin
18.11.2011

Tuhle knihu nelze hodnotit zvlášť, ale jako součást celé série. Myslím si, že společně s Vinnetouem se jedná o zlatý autorův počin. Jedno napínavé dobrodružství střídá druhé a třetí a vše nakonec spěje k velkému vyvrcholení. Kara ben Nemsí se jeví jako lidský a téměř nepřemožitelný hrdina, který se dokáže svou chytrostí a silou dostat z jakékoliv šlamastyky. Navíc má celá série i vysoký morální kodex.


Autor a jeho další knihy

Karl May

Karl May
německá, 1842 - 1912

všechny knihy autora

Uživatelé mají knihu

v Přečtených176x
v Doporučených9x
v Knihotéce78x
v Chystám se číst8x
v Chci si koupit2x