V zámku a pod zámkom
Božena Němcová
„Človek musí mať k ľudom srdce, aj oni ho potom budú mať radi“ — vždy v novej, inej podobe sa Němcová v celom svojom diele vracia k tomuto svojmu životnému pocitu. Toľko ústrkov, nepochopenia, bolesti, biedy málokto vytrpel ako táto milujúca krásna žena, kým choroba celkom nepodlomila jej sily. Vynikajúca spisovateľka s bohatým dielom umiera sotva štyridsaťročná. V každej poviedke je kus z nej, kus osobnej spovede vrúcneho srdca, veľa jej túžob a myšlienok. Tak ako jej menovkyňa „divá Bára“ i ona sa svojským neobvyklým spôsobom pokúšala bojovať proti zadubenosti svojho prostredia, za dobré, čisté vzťahy medzi ľuďmi, za úprimnú lásku, takisto ako Báru i ju stihlo pohŕdanie jej okolia, i ju symbolicky zamkli na dlhú noc do potuchnutej márnice ponižovania a biedy. Nie div, keďže sa pred vyše sto rokmi opovážila plávať proti prúdu a napísať v poviedke „na nás, na chudobných stojí svet“ a neľútostne vystaviť na obdiv barbarstvo takých milostivých paní Springenfeldových a ich spoločnosti zo „Zámku a pod zámkom“. Osobne napokon Němcová podľahla tej márnici, do ktorej ju odsúdili, nebolo silného človeka, čo by bol vyvalil dvere jej väzenia biedy. ... "som ako žobráčka ..." napísala krátko pred smrťou a bola to doslova pravda. Ale táto snívajúca žobráčka dokázala písať o drobných ľudoch, o nezištnej ľudskej pomoci, ktorá nedovolí, aby sa človek odcudzil človeku, o vrúcnej láske, rúcajúcej všetky priehrady neprajnosti, tak pôvabne, tak hravo, tak čisto a úprimne prosto ako málokto za jej čias, a preto je jej dielo podnes príťažlivé. A bola, takisto ako málokto z jej rovesníkov ozajstnou úprimnou priateľkou Slovákov, písala o Slovensku s pochopením a obdivom, aký sa zračí i v jej „Chyži pod horami“. V liste priateľovi píše: „Nie je to zištnosť, ani prepiatosť, ale úprimná láska.“ Božena Němcová patrí k najväčším postavám českej literatúry. Jej rozprávky, poviedky a „Babička“ už dávno patria medzi najobľúbenejšie knihy našej mládeže a ich obľúbenosť a vrelý záujem o ne i na Slovensku neustále vzrastá.... celý text
Povídky Literatura česká
Vydáno: 1967 , VPL - Vydavateľstvo politickej literatúryOriginální název:
Povídky , 1858
více info...
Přidat komentář
Četla jsem do školy. Upřímně, čekala jsem podobný horor jako byla Babička, ale mile mě Němcová překvapila. Opravdu mě to bavilo, dalo se to číst a byly bravůrně znát rozdíly ve společnosti. Dokonce se i hraběnka stala opavdovým člověkem, což má plus. :) Povedená povinná četba.
Další z řady překvapení v rámci tzv. povinné četby. Němcová dokázala výborně a barvitě zachytit sociální dno i s jeho možnými příčinami, které se v trochu méně drastické podobě objevují dodnes: bída, hlad, nemoci, nemožnost vzdělání. A třebaže je celá situace pojatá značně polarizujícím způsobem a je víc než jasné, na které straně barikády spisovatelka stojí, rozhodně si zaslouží pozornost propracovaností prostředí i autentičností a surovostí (přiznejte se - kdo jste brečeli u Vojtova předčasného dospění?). Navíc je na Němcové příjemné, že víte, že od ní můžete čekat dobré konce, a tak si ji můžete naordinovat podle nálady, protože vás nijak nezaskočí. :-)
Mně se povídka líbila více než Babička. Nechápu, proč je babička slavnější.
Jedna z nejlepších knih, co máme v povinné četbě.
Čtení pro mě takové nijaké. Chvílemi se děj táhnul a chvílemi mi přišlo, že je moc nahuštěný. Ale je to jedna z lepších knih, co máme v povinné četbě. :)
Boženu Němcovou mám od školy spojenou s Babičkou,kterou jsem nikdy nebyla schopná přečíst. V zámku a v podzámčí je něco úplně jiného. Na rozdíl od Babičky má kniha spád, je čtivá a neunudí vás k smrti. K této knize se často ráda vracím.
Příběh se mi líbil, četlo se to líp než jiné knihy od autorky. Nocméně kniha byla taková moc omantická a málo reálná.
Popravdě mě kniha moc nezaujala... Dala se přečíst, ale do seznamu maturitní četby jsem si ji posléze radši nezvolila...
A hrozně mě tam rozčilovalo "kopa raků"!!!
Jedna z mála knížek od B. Němcové které jsem opravdu přečetla od začátku až do konce. Pro mě hned po Báchorkách nejlepší knížka od Němcové.
Němcová mi asi nikdy nepadne do noty, tahle knížka pro mě byla trochu katastrofa. Ale třeba se k ní ještě někdy vrátím a budu mít jiný názor:)
Velmi mi trvalo, než jsem se donutila tuto knihu přečíst, ale nakonec nelituji. Kniha se mi od Boženy Němcové líbila nejvíce.
a ještě- je to napsaný tou divnou starou češtinou takže se to kvůli tomu četlo blbě ..
no ..povinná četba...jako příběh byl docela smutnej no jak tomu klukovi všichni umřeli...Jako moc mě to neuchvátilo ale nebylo to nejhorší.
Jak ideálně vše skončí! Jak se paní Skočdopolová změnila! Já si jen přeji, aby se vyskytovalo více lidí jako pan Sýkora, doktor, Klárka a dalších... Svět by pak byl mnohem krásnější. Sama jsem také taková idealistka a věřím v šťastné konce. A doufám, že mi tento postoj zůstane.
Z hlediska kompozice je zajímavý závěrečný dovětek v podobě rozhovoru a dotazu na Jolyho.
Silný příběh jasně líčí prostředí vytyčené v názvu.
Nemyslím, že paní Němcová byla naivní. Spíš bych řekla, že optimistickým zakončením knihy si chtěla trošku přikrášlit svět a chtěla ukázat, jak by to mohlo a mělo být.
Sice je to o něco lepší než Babička, ale ten nesnesitelný patos a naivita paní Němcové z toho přímo tryská.
Štítky knihy
láska smrt zrada bohatství chudoba, bída cholera klasická literatura
Autorovy další knížky
1958 | V zámku a v podzámčí |
1942 | Divá Bára |
2021 | Babička |
2002 | Povídky |
1988 | Velká kniha pohádek |
Příběh sám o sobě nebyl tak špatný, byly tam hezky viditelné rozdíly mezi společenskými vrstvami, ale nejsem příznivcem popisných částí, takže mě knížka mnohdy nudila.