Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii

05.12.2019

Knihu jsem četla ze zvědavosti…zajímalo mě, jakým stylem bude napsaná a jestli tam půjde převážně jen o humor. Ano, některé scénky jsou vtipné. Co mi přišlo líto je, že tam nejsou fotografie, i přesto, že malůvky jsou povedené. Pokud chcete z knihy načerpat tipy na výlety/místa, tak sáhněte po jiné knize. Pokud chcete milé odreagování, tak doporučuji. Ale pozor - není den, kdyby tam nebylo vzpomenuto chlastání ;).

03.12.2019

Druhá kniha od Ladislava, kterou mám přečtenou a opět nemám co vytknout.

29.11.2019

A je to za mnou. Doufám, že bude od cestopisů klid.
ČV 19: Cestopis

29.11.2019

Ano, přiznávám, trpím závislostí na humoru Ladislava Zibury. Jsem fanouškem, pravidelným odběratelem a čtenářem všech jeho knih , stálým návštěvníkem všech jeho přednášek v místě mého bydliště, až bych si mohl myslet, že už mě od vidění musí znát. Sedávám totiž vždy uprostřed druhé řady. Většinu přednášek jsem slyšel opakovaně a vždy žasnu s jakou lehkostí a vtipem nás, obecenstvo, provede svým světem. Je pravda, že každému nemusí jeho humor být po chuti, porovnejme ale hodnotu jeho sdělení s plytkou hodnotou sdělení záplavy "bavičů" na Youtube. Přes své mládí se dokázal prosadit mezi cestovatelskými matadory, vytvořil si vlastní neotřelý a živý styl a i jako osobnost je v davu nepřehlédnutelný nejen výškou postavy. Knihy mají obsahem i formou vzestupnou úroveň, jeho čeština je laskavá a výrazově nebývale bohatá. Dost dobře nerozumím některým komentářům, kde se píše, že děj se motá kolem stejné zápletky: Ladislav někam jde, někde spí, něco jí... . Tak nevím, co takový čtenář čeká od "pěškopisu". Pro mě je každá jeho kniha jiná právě proto, že pojednává o jiné zemi a o jiné mentalitě lidí. V textu hledám myšlenky mezi řádky, bavím se neotřelými větnými konstrukcemi a vtipnými obraty. Někoho pohoršuje množství vypitého alkoholu. V zemi, kde se pije první liga to ani nejde jinak, chceme-li se přiblížit lidem a jejich příběhům. O to přeci jde především. Ostatně, kdo čte pozorně, v knize se o tom dočte a na přednáškách uslyší. Jak jsem slyšel od lidí, kteří ho znají osobně, nijak ho to trvale nepoznamenalo, v tomto nevybočuje z českého normálu. Jeho knihy se nesnaží vlichotit čtenáři nefunkčními vulgarismy, popisy násilností a jiných ošklivostí. Nevzbuzují ve čtenáři obavy před cestami do vzdálených kultur, naopak. Podněcuje ve mě zvědavost poznat popisované země a jejich obyvatele osobně a vůbec mi nevadí, že v knihách nejsou rozsáhlé popisy památek a historie, není to turistický průvodce. Ve svém věku nemám dost odvahy a už ani sil putovat světem v jeho stylu. Proto putuji s ním při čtení jeho po všech stránkách vymazlených knih. A velmi mě to baví.

28.11.2019

"Ráno jsem cestou do půl hodiny vzdálené vesnice Karintak strávil dvě hodiny. Tento drobný nesoulad Slavikova odhadu a reality zavinil rozdíl časových pásem. Já se dosudd řídím časem evropským, ve kterém jedna hodina znamená zhruba pět kilometrů uražených pěšky. Pan Slavik se naopak řídil časem arcašským, jehož hodnota není číselná, nýbrž ryze symbolická. ""Půl hodiny "" tak znamená něco jako ""není to příliš daleko"". Čas se tu měří na generace, rozhodně ne na minuty. Na okraji vesnice mě uvítal pastevec, který mi poradil zkratku přes hřbitov." :-)

(...)

"Procházel jsem křivolakými uličkami a připadal si poněkud nepatřičně. I místní mi svými pohledy dávali najevo, že do vesnice turisté nepatří. Z rozpaků mě vytrhla až usměvavá majitelka místní gastinice. ""Jestli chceš, můžeš mluvit anglicky,"" slitovala se nade mnou po pár slovech. ""Kde jste se naučila anglicky?"" zeptal jsem se překvapeně. Padesátiletá paní se na mě podívala jako na hlupáka a s odzbrojující samozřejmostí řekla: ""No normálně přece, z internetu."" Tehdy jsem pochopil, že u lidí z hor bych se neměl divit ničemu."

23.11.2019

Nezdá se mě, že to bylo dle některých komentářů slabší než 40 dní pěšky do Jeruzaléma: Zibura píše vtipně i poučně a jako vášnivého cestovatele mě kniha oslovila, neboť se do zakavkazských zemí už delší dobu chystám, ale vždy nakonec zvolím něco jiného, snad to už letos vyjde. Těším se na jeho další knihy, i když je to spíš o setkávání s lidmi než popisovány zajimavosti a krásy přírody, což bych spíše uvítal. Ale jako nahlédnutí do cizích nám odlišných kultur s nadsázkou a humorem se Ziburovi knihy čtou velice hezky.

17.11.2019

Můj první Zibura. Naprostá většina ho má ráda, tak jsem si říkala, že bude fajn po něm (v rámci motivace Čtenářskou výzvou) konečně sáhnout.
A bohužel… tohle není můj styl. Humor někdy až na sílu a celkově mi prostě tenhle styl cestopisného psaní nesedí. Obávám se, že další knihu autora si hned tak nepřečtu. Obálka perfektní.

12.11.2019

Opět skvělé putování s princem Ládíkem. Tentokrát dávám o hvězdičku míň kvůli první části o Gruzii, kterou očividně autor procestoval převážně v alkoholovém opojení a kromě nemálo stakanů si z ní, jako čtenář, nic moc nepamatuju. Zato putování po Arménii a Náhorním karabachu mě uchvátilo, popisovaná příroda mě láká a hned bych se tam vydala, ikdyž i tady Zibura vyprázdnil nejeden stakan:-)

10.11.2019

Obdivuji autora a jeho odvahu cestovat neznámi zeměmi ,jen tak samotného a spát někdy jen pod širákem a nebo u neznámých osob. Cestopis se čte velmi lehce a je podaný s humorem ,přesto se čtenář hodně dozví o životě a kultuře místních obyvatel. Kniha je hezky upravená a má i plno krásných obrázků.

04.11.2019

Mělo mě hned napadnout, že když se někdo jmenuje Ladislav, nebude to špatný člověk :-D Ke knize mne přivedla výzva a já jí za to letos už po několikáté děkuji. Líbí se mi nejen proto, že je autor můj jmenovec. Svěží humor a mne hodně blízký přístup k cestování a lidem. Vlastně je to vůbec hlavně cestování po lidech. Nádhera. Hvězda dolů za to, že ke konci už mi to přišlo trochu osekané a uspěchané, jako by snad hořela uzávěrka. Mohu se mýlit, každopádně od pana Zibury si rád přečtu i další příběhy :-D P.S. Hned jsem kouknul na seznam přednášek u nás a ejhle, byl tu dnes! :-D Lokh lyava.

29.10.2019

Zibura opět nezklamal, opět vtipné a veselé čtení, jen toho alkoholu tam bylo moc :-)

17.10.2019

Ladislavu Ziburovi, "princi Ládíkovi", lze jen závidět jeho touhu po svobodě i schopnost podělit se o ni a dobře ji prodat. Nezastírám, že svou povahou je mi tento bohém na hony vzdálený. Pokud bych knihu "Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii" četla jako cestopis, byla bych hodně zklamaná. Ale jako "profil" Ladislava Zibury (kterého jsem dosud znala jen z internetu) to bylo docela zábavné a inspirativní čtení.
Nesedla jsem si z té knížky na zadek a do vlastní knihovny si ji nepořídím, ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla.

13.10.2019

Moje první knížka od Zibury, 40 dní pěšky do Jeruzaléma jsem totiž vyposlechla jako audioknihu. I takto v tištěné verzi to bylo dost vtipné, autor prokládá svoje zážitky fakty (za což jsem byla ráda, protože genocida Arménů nebo spory o Náhorní Karabach mi nebyly zrovna blízké), ale hlavně se mi líbí ta nadsázka a ironie. Jasně, občas se tam některé věci opakují (viz pití stakanů), ale to se holt při takové cestě asi stává :-D Nepřestávám obdivovat, s jakou lehkostí se Zibura seznamuje s novými lidmi, přistupuje ke všemu s důvěrou a když ho zrovna přepadne splín, umí s tím pracovat. A jeho vypravěčský talent, ten je asi nesporný. "Podobně jako lišejníky nerušeně rostou na větrem bičovaných skaliskách i lidský život pokračuje na troskách naší civilizace. A tak jsem snídal na místě bývalých palebních pozic, zatímco staří muži u vedlejšího stolu pili čaj."

12.10.2019

Třetí kniha mi přišla jako nejslabší dílo ze všech. Možná je to extrémní dávkou alkoholu co autor všude vypil nebo tím,že se v knize zase tolik nedělo...nevím.
Bohužel i Ziburuv smysl pro humor v teto knížce upadá a já se pořádně od srdce zasmála jen párkrát, no prostě jsem od něj čekala daleko víc.
Na druhou stranu to bylo zajímavé čtení a oproti jiným knihám bych to pořad řadila na 4 hvězdičky.

12.10.2019

Spisovatel Ladislav Zibura je nejen skvělým vypravěčem, ale pro mě i vzorem odvahy. Spát venku pod širákem a přitom se nebát o své věci. Nebo nastoupit k nějakému neznámému opilci do auta a nechat se odvést na nějaké místo je pro mne vrcholem odvahy na cestách. Já osobně bych se nenechala svést cizím člověkem i kdyby byl střízlivý natož opilý. Už podle anotace tedy můžeme soudit, že se nejedná o cestopis, který čtenářovi popisuje nejznámnější památky a hlavní turistická místa. Jedná se o ten typ cestopisu, ze kterého se dozvíte maximum o kultuře a místních lidech. A to je pro mě to pravé.
Pokud i vy raději v cizině chcete zapadnout do davu a dovolenou jste měli nic moc, přečtěte si jednu z knih prince Ládíka. Na stránkách jeho děl se vám nabízí dovolená daleko za hranicemi ČR.

08.10.2019

Druhý cestopis od Zibury, který jsem četla a musím říct, že 40 dní pěšky do Jeruzaléma se mi líbilo více. I přesto jsem si však čtení užila, nechyběl vtip a nadhled + celá kniha byla doplněna nádhernými ilustracemi. 4/5

07.10.2019

Luxusní čtení, tenhle autor umí.

Rozečteno, nedočteno. S každým dílem klesal můj čtenářský zážitek až do té míry, že tuhle cestu prostě nedokončím. Pro mě se koncept vyprázdnil a už raději čas na čtení věnuju jiným stránkám.

02.10.2019

Krásná oddechovka, u které jsem se příjemně pobavila a měla možnost poznat alespoň zprostředkovaně zeme a její obyvatelé, které by mě navštívit nenapadlo.
Trochu jsem dle nadpisu čekala nějaké drama, ale je to spíš takový bulvární zavádějící titul.
Jsem zvědavá i na další knížky, které jsem si během čtení této pořídila (originál i s podpisem Prince Ladika, kazit oči si nebudu ????) a čekám na novinku, kterou už mám predobjednanou. Docela by mě zajímalo, jestli má Ladik přirozený talent se k někomu vnutit, aby ho pohostil nebo jsou lidé jiných kultur fakt tak "jiní"..na druhou stranu bych po tomto dobrodružství měla obavy, abych se po návratu domů nemusela zapsat na seznam cekatelu na nová játra.
Jo a nemohu si odpustit.. Ale místo těch podivných obrázku, bych radši viděla autentické fotky...
Každopádně doporučuji.