Útěcha z filosofie

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Podle vzoru posledního Římana Boëthia (jehož osud také přirovnává ke svému) chce E. Rádl zanechat filosofický odkaz, který u něj mimo jiné znamená odklon od přírodních věd (svůj dřívější zájem o přírodní vědy charakterizuje v práci jako uváznutí). Kniha se zabývá různými filosofickými tématy a má často poznámkový nebo glosující charakter. Je živá stylem a bohatá na myšlenky a co se týče konstrukce kapitol, pak nám někdy připomínají Hegelovu Fenomenologii ducha. Čtení v zamyšleních E. Rádla (který byl jinak žákem i souputníkem T. G. Masaryka) je obsahem aktuální i pro dnešek. Příklon k Aristotelovi, kterého považuje za největšího filosofického ducha, zcela jasně prozrazuje jeho předchozí exaktní zaměření. V této souvislosti nás však může překvapit, že si zachovává odstup k renesanci (je v ní mnoho nahodilostí) a naopak s respektem vzhlíží ke středověku, jehož jsme, podle Rádlova přesvědčení, přímými dědici. (zdroj: Jiří Procházka, vesmir.cz)...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/93_/93458/utecha-z-filosofie-93458.jpg 3.714
Žánr
Literatura naučná, Filozofie
Vydáno, Čin
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (3)

Kniha Útěcha z filosofie

Přidat komentář
Stammel
28.10.2011

TheRaven: Doporučuji sáhnout po dřívějších Rádlových dílech. Útěchu konec konců psal nemocný a totálně izolovaný od světa, ze kterého celý život čerpal hlavní inspiraci, a je to na ní znát. Podle některých historiků ji ani nenapsal on. Průrazněji, jasněji a barvitěji Rádl myslí dle mého soudu jinde. Dokonale nadčasový je ve Válce Čechů s Němci nebo v pronikavých úvahách o vědě, ke kterým se současná věda horko těžko propracovává takřka sto let po něm.

Rozhodně doporučuji knihu Šimony Lowensteinové, která podává nesmírně pronikavý a vzrušující přehled a komentář Rádlova myšlení. Od ní se dá dobře odpíchnout dál a sledovat některý ze směrů Rádlovy filosofie.

TheRaven
28.10.2011

Filosofická zpověď Emanuela Rádla mi nejprve vskutku trochu pila krev, ale když už se autor v posledních kapitolách dostává ke kořínku své myšlenky a postupně zařazuje své divoké výroky do širšího rámce, jeví se už celé dílko mnohem sympatičtěji. Ač v mnohém souhlasit nemohu (alespoň zatím), nebo při nejmenším musím pochybovat, výslednou ideu, totiž kritiku redukcionistického myšlení a mechanistického pojetí světa podpořím, i když stále s výhradami k trochu osekanému a jednostrannému podání.

Addie
01.04.2011

Ráda filozofuji, ale už je pro mě o něco obtížnější si udržet pozornost u díla, v němž myšlenka stíhá myšlenku...