Úsměvy smutných mužů
Josef Formánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/385635/bmid_usmevy-smutnych-muzu-P1z-385635.jpg
4
976
976
Když spadnete na dno, nezbývá než se odrazit směrem vzhůru. Místy úsměvné, místy drsné zápisky z protialkoholní léčebny. Příběhy čtyř pacientů, kteří se skamarádí při nelehkém úkolu - zbavit se závislosti, černého draka v sobě. Mrazí při sledování jejich předchozích životů, kdy se díky alkoholu ocitají až na pokraji smrti. To jim však při samotné léčbě nebrání zažívat humorné příběhy a situace, které plynou z nenormálního soužití třiceti mužů na uzavřeném oddělení. Podaří se jim přitom vyhrát válku s démonem alkoholu?... celý text
Přidat komentář
Výborná knížka přečtená jedním dechem. Dostala jsem se k ní díky rozhovoru autora pro DVTV, který mě na nějakou dobu docela ovlivnil.
Přeji panu Formánkovi hodně sil s bojem proti malému černému draku!
Celou knihu jsem čekala, kdy se autor přestane klouzat po povrchu a dá více prostoru ději, pronikne do svých myšlenek nebo zabrousí do příběhů spolupacientů. Místo toho ale rychle přišel konec. Formánek často přeskakuje z deníkových zápisků, svého vyprávění a vyprávění o sobě ve třetí osobě. Je těžké hodnotit knihu, která není smyšlená, ba naopak se jedná o sondu do těžkého životního období. Autor je ale také spisovatel, a tak jsem od knihy očekávala mnohem více.
Trochu mi neseděla chaotičnost zápisků, ale on to byl asi účel: nahlédnout do křehké zmatené mysli nemocného člověka. Výborná odstrašující sonda do života alkoholika.
Zajímavá kniha, moc hezky napsáno, člověk se díky tomu musí zamyslet, jaké to je být závislý.
Obdivuji odhodlání a vůli pana Formánka. Smutné příběhy zoufalých mužů. Držím pěsti všem, kteří se pustí do boje se svým černým drakem.
První knížka od Josefa Formánka se ke mně dostala náhodou.
(Děkuji, 1C4 2022.)
Když jsem si přečetl, že autor vydával Koktejl, tak jsem se přenesl do 90. let, kdy jsem Koktejl čítával.
Příběhy o prsatém muži mě zaujaly názvem, ale nedostal jsem se k nim.
V knihovně jsem sáhl po Úsměvech smutných mužů...
... a úsměv mě přešel hned při čtení 1. kapitoly. V příběhu Václava K. jsem poznal triatlonistu, se kterým jsem se seznámil v roce 2001 na Ironmanu v Rothu...
Jakkoli občas probleskne nějaká úsměvná historka ("Tak dlouho jsme spolu konzultovali, až jsem si jednou všiml, že souložíme."), příběhy z protialkoholní léčebny jsou hlavně smutné...
Čtení má spád i díky deníkovým vsuvkám.
Líbily se mi ilustrace Dalibora Nesnídala.
Mám motivaci začíst se do dalšího Formánka a oprášit Pecháčkovy Dobré holuby (https://www.databazeknih.cz/knihy/dobri-holubi-se-vraceji-35532) a Hubačovy Tažné ptáky (https://www.databazeknih.cz/knihy/vladimir-mensik-pocta-vladimiru-mensikovi-62473).
"Brát věci, co život přináší, jaké jsou, jako nažloutlý list, který mi připomíná, že pomíjivost je dokonalá. Zbavit se toho, proč jsem musel pít. Zbavit se spousty nesmyslných představ a soudů, které jsem vynesl nad sebou. A proti sobě." (s. 53)
"Projel jsem asi čtyřicet států světa, ale nevím o žádné jiné zemi, včetně rozvojových, kde je alkoholický nápoj levnější než nealkoholický jako je to u nás s pivem nebo krabicovým vínem. (...) Alkohol je prostě droga chráněná českým státem, který z něj má obrovské peníze, tudíž vysílá jednoznačnou zprávu: Jen si dál palte chlast, zásobujte národ, dokud ho úplně nezhuntujete." (s. 65)
Zase jeden příběh lidí v mezní situaci: hluboké dno a teď: jak se z něj odrazit zpátky ke světlu. Chytlavá tématika, vytvářející prostor pro pořádně hutnou fabuli. Jo, přečetla jsem to s chutí, byť občas nějaké ty rozpaky byly, to jo.
Napřed kniha potom film. Obě verze průměrné, ale určitě to nepovažuji za ztrátu času. Dokážu si představit, že pro někoho může být tohle dílko jedním z důvodů proč přestat s pitím. Délka knihy tak akorát, aby ji člověk dočetl ve vlaku z Olomouce do Prahy a zpět.
Přečteno za odpoledne. Dost čtivé. Místy jsem se ztrácela... a teď nevím, jestli je to knihou nebo ze jsem viděla film a hledala jsem v hlavě určité scény... každopádně nenadchne ani neurazi. Z filmu jsme měla celkem divnej pocit, z knihy už ne. Asi jsem věděla co přijde. I mi par věci dalo smysl...
Smutné... A zároveň s malou nadějí... Člověk tak nějak získá trochu jiný pohled na věc. Mě osobně se téma úzce dotýká a po přečtení se na některé věci dívám jinak. Klobouk dolů před každým, kdo setrvá...
Velmi čtivě napsaná kniha.. Vyprávění o tom, kolik je člověk schopen vypít alkoholu mi mnohdy přišla až jako sci-fi - jak je tohle vůbec možné?! Myslím, že by si tuto knihu měli přečíst lidé, kteří alkohol požívají pravidelně a ve velkém množství - jen jako takovou výstrahu, že je opravdu možnost, že se dostanou do situace, která pro ně opravdu nebude jednoduchá a nebude se jim líbit.. Určitě si přečtu i další knihy.. DOPORUČUJU..
Alkohol. Všude, kam se podíváš, alkohol. Ale dostat se ze závislosti, to je velice obtížné. A hlavně mnohdy chybí pevná vůle.
Velmi zajímavě podaná problematika alkoholismu, tento "deník" vede k zamyšlení nad naším přístupem k alkoholu. Od Josefa Formánka je to moje první knížka a doufám, že ne poslední. Těším se na jeho další díla.
Zajimavé :-) Ale trvalo mi relativně dlouho se v ní prokousat, asi bych potřebovala lehčí téma..
Velice drsně i vtipně vylíčeny příběhy chlapů v léčebně. Kniha se mi líbila, zdála se mi stejná jako film.
Další kniha, o které jsem si nedokázala představit, o čem může být ... z počátku mě nebavila ... ale následně jsem se začetla, i díky krátkým kapitolám ... ukazuje jaký je alkohol démon, kterého se dokáže zbavit jen ti s nejsilnější vůlí ... nakonec to nebylo zas tak špatné ...
Štítky knihy
závislost, narkomanie zfilmováno psychiatrické léčebny česká literatura autobiografické prvky alkoholismus
Autorovy další knížky
| 2008 |  Mluviti pravdu |
| 2014 |  Úsměvy smutných mužů |
| 2008 | Prsatý muž a zloděj příběhů |
| 2016 | Dvě slova jako klíč |
| 2011 | Umřel jsem v sobotu |
Zajímavý pohled na alkoholismus. Děsivý obraz zejména pro ty, kteří někoho takového ve svém okolí mají. Malinko mi vadilo, že o sobě autor psal ve 3. osobě. Na druhou stranu chápu potřebu odstupu.