Úsměvy smutných mužů
Josef Formánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235340/bmid_usmevy-smutnych-muzu-s1A-235340.png
4
977
977
Když spadnete na dno, nezbývá než se odrazit směrem vzhůru. Místy úsměvné, místy drsné zápisky z protialkoholní léčebny. Příběhy čtyř pacientů, kteří se skamarádí při nelehkém úkolu - zbavit se závislosti, černého draka v sobě. Mrazí při sledování jejich předchozích životů, kdy se díky alkoholu ocitají až na pokraji smrti. To jim však při samotné léčbě nebrání zažívat humorné příběhy a situace, které plynou z nenormálního soužití třiceti mužů na uzavřeném oddělení. Podaří se jim přitom vyhrát válku s démonem alkoholu?... celý text
Přidat komentář
Realita léčebny s občasnými upřímně působícími momenty. Pro člověka, který si tím prošel/má někoho blízkého, jež se tam ocitl (případně by měl) určitě zajímavý... dokument. Pro pochopení určitých věcí.
Přečteno na jeden zátah. Moje třetí čtenářská zkušenost s autorem. Prsatý muž a zloděj příběhů byla první a byla jsem nadšená. Velmi oceňuji autorovu otevřenost a upřímnost.
Knihu jsem přečetl za dva dny. Velmi silný příběh,co z člověkem udělá chlast. Cením si toho,jak autor v knize popisuje i své osobní zkušenosti.
Tak nějak splnila očekávání. Takový terapeutický deník s úvahami, kde se cení otevřenost s upřímnost k sobě samému. Autorovi prostě jeden drží palce, aby vydržel.
Zase mám o čem přemýšlet. Od teď se snad pokloním před každým, komu se podařilo dostat z absolutního dna závislosti na alkoholu a abstinuje. Zvlášť v ČR, kde se v obchodě nejde vyhnout regálu s chlastem. Knížku jsem přečetla během jednoho dne a stálo to zato. Děkuji autorovi za skvělou knihu a přeji hodně suchých let!
Upřímná a drsná autobiografie z "blázince".
Myslím, že knížka může pomoci mnoha lidem bojujícím se závislostmi.
Autorovi moc držím palce s abstinencí.
Drsné svědectví, které vás nenechá v klidu: Co je realita? Co je fikce? Kolik lidí z mého okolí by si to mělo přečíst jako varování?
Velmi drsně napsané. O to víc se mi tato knížka líbila, na nic si nehraje a vše je tam popsané narovinu. Sám čtenář se rozhodne, zda to tak přijme, nebo knížku odloží.
Boj se závislostí má mnoho podob. Zaujala mne myšlenka, že jednou z možností jak bojovat (a asi i úspěšnou možností) je vymytí mozku a změna osobnosti zgruntu.
Drsné, pravdivé a bez příkras. Přečteno během jednoho dne. Těším se jak bude pojatý film.
Ano, drsné. Ze života. Napsané čtivě, bez obalu. Asi dobré dát přečíst tomu, kdo začíná mít problém s alkoholem... Za mě první kniha od Formánka a rozhodně nezklamala.
Drsné čtení, ale věřím, že naprosto pravdivé. Moc se mi líbilo poznání, že říkat pravdu je osvobozující.
Morbidně humorný pohled na ztroskotance, mezi které se může kdykoliv kdykoliv přidat.
"Si dáš pivo, ne? Ne? Tak aspoň panáka na cestu!" Zrcadlo, který Josef F., jak sám o sobě autor píše, nastavuje naší alkoholický kultuře, přináší mrazivý odraz lidí, kterým se dvě "zdravotní" decky denně vymkly tak trochu z rukou... Formánek vás vezme na výlet za zdi, za něž se nikdo normální nechce nikdy dostat, s nebývalou otevřeností, jež nám může pomoct pochopit, že se vejce černýho draka může vyklubat v kapse kohokoliv z nás...
(Knihu jsem poslouchala v audioverzi ve skvělé interpretaci Filipa Švarce, kterou paradoxně vydalo vydavatelství Země pohádek - tak přeju autorovi, aby měly jeho Zápisky pohádkový konec a on toho draka jednou provždy přemohl.)
Hodně mrazivé čtení o alkoholismu. Zápisky z léčebny zprostředkují naprosto autentický zážitek. Na jednu stranu alkohol jako ničící droga, na druhou stranu poznání, že ti zvracející špinaví ztroskotanci byli dříve normální lidé s běžnými osudy…
A trochu i znepokojivé – rozhodně nejsem abstinent a vínečko a pivo mám ráda. Kde je ta hranice, odkud není návratu, nebo jen s obrovským úsilím a doživotním údělem? Proč někdo sklouzne a někdo ne? Má každý ty „receptory“ v mozku nastaveny jinak?
Začetla jsem se ráno v autobusu po cestě do práce a byla jsem ráda, že stojí dálnice i stará z Vyškova na Brno :-D jsem v půlce..........tu druhou dorazím po cestě domů :-) díky
Tak jako skvělé Formánkovy články v Koktejlu, i tato knížka se mi četla velmi dobře. I přes děsivý obsah je napsána lehkým perem, vtipně a vše trefně doplňují ilustrace. Panu Formánkovi držím palce, aby toho draka v sobě zadusil už napořád a sobě asi na večery začnu ordinovat místo oblíbeného vína limonádu - vždyť "hrdinové" této knížky také neplánovali a neočekávali, že se z nich stanou alkoholické trosky. Brrr.... díky moc za tuto knížku.
Kniha, která by měla být povinná pro všechny, kdo si příliš rádi pohrávají s alkoholem a nedochází jim, jak snadno nad ním mohou ztratit kontrolu. Nechci sklouzávat do nějakých katastrofických líčení české společnosti, ale občas člověk žasne, kolik lidí pokládá svoje těžké každodenní pití za normální. A nejde o ty chudáky, kteří už musí nastoupit léčení, jde o lidi, které ani nenapadne uvažovat o tom, že možná mají problém. Zároveň ale kniha ukazuje, že jde často o lidi, kterých by mělo být člověku spíš líto, a neměl by je jen lacině odsuzovat jako nějakou nezodpovědnou spodinu. No, ono se to takhle mluví, každopádně tady platí: "To nechceš." Schválně si někdy zkuste dát předsevzetí pár týdnů či měsíců nepít. Budete se divit, jak často nás do toho naše sociální prostředí nutí.
Četla jsem od Formánka Prsatý muž a zloděj příběhů. Vůbec mě to neoslovilo. Přesto jsem sáhla po této knize. A nelituji. Stejně jako autor si také myslím, že jsme vůči alkoholu hodně tolerantní národ. Ten, co odmítá pít, protože mu to třeba jednoduše nechutná, je divný a ve společnosti se na něj dívají skrz prsty. Mám pocit, že slovo abstinent má v naší společnosti negativnější konotaci než slovo alkoholik. A opravdu má každá rodina svého kvartálního alkoholika? Možná by to stálo na nějakou studii.
Štítky knihy
závislost, narkomanie zfilmováno psychiatrické léčebny česká literatura autobiografické prvky alkoholismus
Autorovy další knížky
| 2008 |  Mluviti pravdu |
| 2014 |  Úsměvy smutných mužů |
| 2008 | Prsatý muž a zloděj příběhů |
| 2016 | Dvě slova jako klíč |
| 2011 | Umřel jsem v sobotu |
Mám tohoto autora moc ráda. Oba díly prsatého muže mě bavily. Je to sice smutný příběh, ale čtenář nahlédne do fungování léčebny tak, jak to je a bez zbytečného "okecávání"...