Úprkem k protinožcům
Kateřina Pojarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/354555/bmid_uprkem-k-protinozcum-oVN-354555.jpg
4
2
2
Za časů socialistického Československa se dva mladí lidé rozhodli, že ze země pláchnou a půjdou hledat své štěstí do daleké Austrálie. On, čerstvý maturant a ona, dosud neplnoletá studentka, se společně vydali na dobrodružnou cestu na Západ, aby tam na vlastní kůži poznali, jaký je skutečný život v emigraci. Autorka v knize barvitě líčí nevšední zážitky z rakouského uprchlického tábora Traiskirchenu a popisuje zde peripetie, jimiž musela spolu s přítelem projít, než konečně stanuli na australské půdě. Avšak i tam má jejich příběh emigrace své pokračování a o zajímavé poznatky ze života u protinožců a dobrý humor v něm není nouze.... celý text
Přidat komentář
Přečteno skoro na jeden zátah. Mozaika sestavená z osobních zážitků autorky, setkání s osobitými lidmi a vnitřních prožitků, ze které nakonec vystoupí obraz ne vždy záviděníhodných životních osudů mladé dvojice emigrantů - jí bylo v době útěku 17, jemu 19.
Nepřineslo mi to nic. Socialismus zažila autorka sice na vlastní kůži, ale jako mladší teenager, takže z těch hrůz nevnímala prakticky nic, a ve stejně naivním mladickém duchu pojednává (navíc už ve vzpomínkách po hodně dlouhých letech) pobyt mezi uprchlíky v Rakousku (polovina 80. let) a začátek nového života v Melbourne. Je to hlavně o pár lidech, s nimiž se autorka v této době potkala, a společných zážitcích (o to méně se kupodivu rozepisuje o svém příteli/manželovi). Nic zvlášť zajímavého, a navíc vše podáno bez literárního stylu.
Ovšem na to, že jí bylo v době emigrace teprve 17, si nějak podezřele na vše dnes stěžuje, i když jí bylo poskytnuto vše potřebné do začátků (hlady, nouzí ani jinými neduhy netrpěla nikdy). Překvapilo mě to a je mi už rázem jasné, že pokud současní imigranti pojímají svoji snahu něčemu doma uniknout takto, pak se cílové země mají vážně nač těšit (a už se to v tomto duchu samozřejmě děje).