Uprchlíci

*Tolik se to protivilo všemu, co jsem cítil a v co jsem věřil. Neměl jsem však odvahu ruku nezvednout.*

Jeden aspekt našince neohromí; a to popis vzniku Československa a následné poměry i veletoče první poloviny 20. století na našem území. Je to popsáno jasně, pochopitelně a nepomíjí to zašmodrchanost toho všeho (sudetských Němců, mnoha menšin na našem území po vzniku, Mnichovské dohody, převzetí moci komunisty apod.). Je to psáno pro "západního" detailů neznalého čtenáře, nám to mnoho navíc nedá, ovšem opakovaní je... Však to znáte.

Jde však pouze o pozadí pro osudy (nejen) dvou rodin, které si veškeré ty veletoče zažily/vyžraly z první ruky. A právě osobní rovina tomu dodává sílu. Speciálně pak v polovině druhé, kde "osudy Československa" nahrazuje popis železné opony v SRN. A to již i našince v mnohém o netušené obohatí. A do toho stále echt silná osobní rovina (nejen) Ročkových.

Paměť národa takovýchto osudů má nesporně přehršel. Ročkovic odlišuje to, že Clemmensen tomuto konkrétnímu dal potřebnou péči, rozměr a rešerši čili stojí za přečtení, vyprávění, zapamatování. Zvláště když Clemmensen vyprávět nesporně umí.

Učebnica histórie v praxi. Zrozumitelne zhrnuté najzásadnejšie momenty 20.storočia a čo to prinieslo celým rodinám. Klobúk dole za odvahu každému, kto sa vtedy nenechal zlomiť.

(SPOILER) Bravurně zpracované dílo, četlo se to lehce, ale zároveň z toho mrazilo, protože si mnozí nedovedeme představit co museli lidé a nejen tito zde zmiňovaný prožít.. kdo přežil válku holokausty ..hladovění nemoci a ztráty, tak musel čelit komunistům strachu a vyhrožování.. neskutečné jaká byla doba.. přes mizivé informace dokázali najít mezeru v úniku ke svobodě... Skok z lodi s malými dětmi a starší paní ..do vod doslova neznámých, zda je vůbec šance dostat se pryč ..defakto z jámy lvové chtělo obrovskou odvahu, protože kdyby to nevyšlo, tak by se rodina rozdělila ..rodiče by uvěznili, děti dali do dětských domovů a případně mohli skok z lodi nepřežit..riskovali hodně, ale touha nežít v tak nedemokratické zemi byla silnější ..smekam a obdivuji a moc děkuji za tak pěkně zpracovanou knihu

Kniha hlavně pro ty, kdo už zapomněli všechno z čs dějepisu. Autor pro Dány vysvětluje úplně všechno "od píky" - co byl Terezín, jak se znárodňovalo nebo jak se stavěl Stalinův pomník na Letné. Pro poučenější české čtenáře je tohle líčení kontextu často zbytečně podrobné. Příběh samotného Jana Ročka a jeho rodiny se tím rozmělňuje - na druhou stranu opakování je matka moudrosti...

Já budu skromný 100%. Budu souhlasit se všemi 5* , i když zde to není o hvězdách.

Mně se kniha líbila. Dobře a lehce se četla. Síla byla , jak Ročka opakovaně lákala STB. Opravdu nebylo možné nic neříci. Velmi odvážný útěk s tak malými dětmi, ale naštěstí to vyšlo.

Asi nejsilnější literární zážitek ze žánru biografie/historie. Velmi poutavá a hutná kniha o osudu dvou rodin jenž přežily holocaust a utekly z komunistického Československa z pera dánského autora. Poselství je jasné a je i jako součást poděkování v závěru knihy "aby se kniha dostala do rukou hlavně těm, pro které je svoboda daná a nesvobodu nezažili". Hlavně by ji měli přečíst ti, kdo zneužívají symbolů holocaustu ve spojitosti se současnou dobou boje proti coronaviru.

Perfektní kniha. Strhující příběh českých rodin z dob nacismu a poté komunismu. Tuto knihu psal Dán prioritně pro Dány. Takže zde v kostce popisuje veškerou českou novodobou historii, jak co fungovalo, kdo byl zrovna u moci a co se zrovna v jakých letech dělo. Některé jevy, které zde popisuje z české historie jako Češi ani neznáme. Autor musel projít hodně zdrojů, než tuto knihu napsal. Například jsem vůbec netušil, že východní Němec musel při přechodu hranic do západního Berlína mít identifikační průkaz. Cizinec bez východoněmecké občanky měl smůlu a mohl přejít hranici pouze v konkrétních bodech. Dále je zde dobře popsáno , jak v roce 1960 fungovala pro Čechy zahraniční turistika. Že individuální cesty nebyly možné (ani do DDR) , všechno se odehrávalo na bázi organizovaných zájezdů, kde program sděloval účastníkům jeho vedoucí (prověřený komunista) dva dny předem. Dále mi připadalo hodně zajímavé, jak jsou zde popisovány útěky východních Němců pomocí trajektů ze Sasnittzu a Warnemunde. Kdy hluboko před rokem 1960 mohli východní Němci zcela legálně jet do Trelleborgu nebo Gedseru -tam se projít po městě a jet zpět. Samozřejmě poté, co se spousty z nich již nevrátilo začalo utahování šroubů i zde... jet směr Gedser sice mohli, ale z lodi v Dánsku nesměli vystoupit. A tak řada z nich v přístavu skákala do moře... jak jsem tohoto pana spisovatele googloval na internetu, věnuje se obecně železné oponě (hlavně v Německu) docela dost. Škoda, že již od něj pravděpodobně v Čechách nic nevyjde...