Typ češtiny

Skalička označuje typologii za (jiný) systém gramatiky „Typologie je nauka o podobnostech a rozdílech mluvnic […]. Tyto podobnosti a rozdíly dané tisíciletým vývojem nejsou náhodné, mezi jednotlivými rysy mluvnic existují určité souvislosti. Typologie vyšetřuje také tyto souvislosti.“ Skaličkova typologie je někdy mylně nazývána typologií gramatickou. Toto označení však není přesné, neboť Skalička se snažil obsáhnout i fonologický a lexikálně-sémantický plán jazyka. Typ definuje Skalička jako „souhrn souvislostí, které dávají mluvnici jednotlivého jazyka určitý ráz“. Jednotlivé typy jazyka považuje za konstrukty, konkrétní jazyky nenáleží pouze jednomu typu, nýbrž jsou kombinací několika. Obvykle je však možné u jazyka pozorovat převahu rysů některého z typů. Na základě této převahy je pak jazyk zařazen k dominantnímu jazykovému typu. Skaličkova typologie vychází ze zásad funkčně-strukturální lingvistiky. Základem jeho strukturální gramatické typologie jsou diferenciace: vertikální: séma x morfém, morfém x slovo, slovo x věta horizontální: séma x séma, morfém x morfém, slovo x slovo, např: substantivum x adjektivum. Na základě vertikální diferenciace následně vytvořil čtyři, resp. pět typů jazykových konstruktů: izolační, aglutinační, flexivní, introflexivní a polysyntetický. Ke každému z nich uvádí základní charakteristiku. /převzato z odborného článku /... celý text