Trojská válka nebude
Jean Giraudoux
Jedna z vrcholných Giraudouxových her, reagujících kriticky na příchod druhé světové války. Bytostný optimista Giraudoux zde přehodnocuje svůj pohádkově pozitivní styl a píše dílo mnohem temnější, než na jaké můžeme od něho být zvyklí; nicméně dílo trefující se do ducha své doby.
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1968 , DiliaOriginální název:
La Guerre de Troie n'aura pas lieu
více info...
Přidat komentář
Není to tak hladké, přirozené a vitální jako Ondina. Což je zřejmě dáno hlavně tím, že touto hrou Giraudoux reagoval na tíživou světovou situaci. Pořád je to ale jeden velký magický rej básnických obrazů, metafor, důvtipných postřehů, duchaplných dialogů, ironických šlehanců a postaviček, které jsou výsostně originální, i když je dobře známe z trojského mýtu (tato apokryfní rovina také dodává na svěžesti). A zase se pod těmi výtrysky básnické inspirace odehrává složitá disputace, tentokrát o lidech a válce. Snad jen intelektuálně až trochu moc překombinovaná...
Autorovy další knížky
| 1969 |  Zuzanka a Tichý oceán |
| 1994 | Ondina |
| 1968 | Trojská válka nebude |
| 1970 |  Siegfried a Limuzinsko |
| 2015 | Bláznivá ze Chaillot |
Jde spíše o parodii. Postavy jsou směšné, zejména zastánci “války” obhajující Helenu. Ta je zobrazena lehce nadutě, je si své krásy velmi vědoma. Její vztah s Paridem je spíše fyzický, sám Paris říká, že Helenu miluje pro její způsob, kterým ho ona nemiluje. Velice komická je také scéna, kdy Iris sděluje rozhodnutí bohů. Ta se jednak od sebe diametrálně odlišují, každý bůh přikazuje Trójanům něco jiného, mnohdy přesně opačného. Navíc se Iris kolikrát zjeví znovu, protože někde zapomněla svůj pás. V jistých částech je ovšem argumentace pro válku rozumná. Válka dělá z mužů bojovníky. Ženy se ale hádají, že bojovníky nepotřebují. Je zde tedy typický konflikt, je-li lepší mrtvý hrdina nebo živý zbabělec.