Třídní klima a školní klima

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Publikace shrnuje odborné poznatky o klimatu třídy a školy v praktickém kontextu tak, aby byla zřejmá souvislost jednotlivých faktorů klimatu, a doplňuje je řadou příkladů z praxe. Popisuje nejen kategorie klimatu, ale také možnosti jejich zlepšování a aktivního působení na ně, a uvádí různé projekty jako příklady zkvalitňování školního klimatu i možnosti posilování klimatu ve třídě. Kniha předkládá nástroje na měření klimatu spolu s metodami hodnocení a analyzování, aby tyto činnosti byly přístupné nejen odborníkům, ale také učitelům i studentům. Součástí textu jsou výsledky starších i nejnovějších šetření (včetně dosud nepublikovaných výzkumů autora), podané v přehledné podobě, aby měl čtenář možnost srovnání s hodnotami klimatu, které případně naměří on sám....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/52594/big_tridni-klima-a-skolni-klima-vTQ-52594.jpg 3.78
Nahrávám...

Komentáře (2)

Kniha Třídní klima a školní klima

Allmina
21.03.2021odpad!

Před přečtením knihy doporučuji nejprve přečíst precizně argumentovanou a četnou kritiku knihy. Od čtení totiž dost možná úplně odradí:

https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/115409/1_StudiaPaedagogica_16-2011-1_15.pdf

6839
08.09.2018

Nesnadně se mi hodnotí neutrálně. Ve škole taková jaká je moc nenalézám smysl. Hodiny dokáží být naplněné něčím, co něco dá, v něčem posune dál, také dokáží být prázdné, celých čtyřicet-pět minut vašeho času strávených nad ničím. To záleží na mnoha faktorech, učitel, jeho nálada, doba dne,... Když se pokouším někomu podat, jak vnímám čas strávený ve škole, dostává se mi mnoha odpovědí: V práci to bude stejné, To se jinak nedá, my jsme museli taky, Máš tam přeci kamarády, o tom to je,.. Ale není. Proč by měla hodina, záležet na ostatních, proč si nemůžeme sami určit jakým způsobem budeme pracovat? Vždyť jde přeci stále o to "studovat". Škola je o učení se novým věcem, proč to nedělá sama, a neposouvá se? Zůstává jaksi zamrzlá v minulosti. U této knihy se mi chtělo smát, zároveň cítit tíhu, ze všech faktů. Faktů běžných dnů. Nikoli deprimovat a demotivovat, co takhle spouštět houževnatost, motivovat? Každý je jiný, proč se snažit všechny "vytesat v jeden stejný kus", a pracovat s nimi v předpokladu, že to je to o co jde?