Tři dni
Maxim Gorkij (p)
Příběh Nikolaje Nazarova je součástí obrazu doby, která připravuje půdu pro budoucí revoluci, kdy se už po celé širé Rusi objevují lidé, kteří přemýšlejí, hledají, sní, ... tento příběh je dobově blízký Gorkého slavnému románu Podnik Artamonových, snad je jeho přezvěstí a každopádně je skvělou ukázkou jeho vypravěčského umění. (z doslovu Josefa Kadlece)... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1957 |  Matka |
| 2010 | Na dně |
| 1976 | Pieseň lásky |
| 1974 |  Foma Gordějev |
| 1986 | Makar Čudra / O neopätovanej láske / Mesto Žltého diabla - a iné |
Kniha Tři dni je v
| Přečtených | 1x |
| Knihotéce | 1x |
| Chystám se číst | 1x |
Upřímně, bál jsem se, že půjde o jurodivou propagandu. Musím říct, že jsem byl příjemně překvapen. Když pominu fakt, že kniha vyšla jako první svazek sdice románů v Nakladatelství Svazu přátel SSSR, text je označen za román (104 strany!), a že doslov je komunistický blábol, tak je to docela pěkná povídka. Mladý muž se chce v životě zařídit po svém, ale má despotického otce, který ho nutí, aby po jeho smrti převzal mlýn. A mladík přemýšlí, jak to udělat, aby nebyl jako otec, jak by mohl vycházet přítelsky a pozitivně se svými sousedy, nicméně je již poznamenán "stínem" svého otce, o kterém se na vesnici ví, jaký je pruďas a vlastně zlý člověk. A abych nespoileroval, je to dobrá výchozí situace, protože za ty tři dny, během nichž otec opravdu umře, se všechno v něm změní a projde si skutečně vnitřním peklem. Je to tedy pozoruhodná psychologická sondička do ruské vesnice, bez jakýkoliv náznaků budoucího budovatelství a nic tam skutečně nesměřuje k vítězné revoluci. Je to osobní drama mladého člověka, který vůbec neví, co si počít s vlastním životem. A napsané je to vlastně docela pěkně, ani to nepůsobí příliš archaicky.