Petrovy mozaiky
Karel C. Grig (p)
Třetí kaple série
< 2. díl >
Láska na druhou? Román s tajemstvím. Příběh o zrodu milostného vztahu a zároveň napínavé, téměř detektivní pátrání po stopách vášně a smrti. Konec dvacátého století. Žena a muž. Oba přesáhli třicítku, mají své rodiny, odlišné životy a seznámí je náhoda. S objevem těla mrtvé stařeny narazí na záhadnou historii nenaplněné lásky. Podaří se jim odhalit, co skrývá dávno uplynulý čas? Dějem se proplétá osud zmizelých vzácných mozaik. Mají skutečně magickou moc? Petrovy mozaiky mohou připomínat osobou vypravěče Grigův román Třetí kaple. Lze vytušit další souvislosti a číst knihu jako „předchozí život“ autorovy prvotiny?... celý text
Přidat komentář
Co? Opravdu konec? Proc? Proc ma kniha, ktera skoncila s mnoha a mnoha otazniky pouze 161 stran? Mohla bych cist porad a porad...tajemny, zamotany pribeh a tak skvely!!
Nerozumim tomu, proc ma kniha tak nizke hodnoceni. Urcite stoji za precteni.
Nezaujalo. Na to, jak je to krátké, je to neuvěřitelně nezáživné, ne a ne se dostat k jádru věci a někam se vyvinout.
V první půli se vlastně neděje nic, i ty mozaiky a krypta se jen mihnou v hovoru bez nějakého významu. Zato spousta podivného balastu z maloměstského života. V polovině nastává podivný střih do minulosti a Neapole, kde se představuje na obrázku - záhadně záhadný - satanův tabernákul. A druhá půle nás zase vrací do Městečka, .... a protože se pořád nic nedělo, neměla jsem důvod dočíst.
Petrovy mozaiky jsem přečetl jedním dechem. Pár dní předtím také Grigovu Třetí kapli, takže mám možnost srovnání.
Oproti Třetí kapli jsou Mozaiky svižnější, méně fantaskní, uvěřitelnější a celkově lépe napsané. Jedná se o příběh z českého maloměsta začátku 90. let, okořeněný tajemnem. Zápletka se točí kolem mozaik ztracených z jedné hrobky, ale autor ji šikovně rozšiřuje, a tak s hlavním hrdinou absolvujeme nejen pátrání po tom, jaký vztah měla k mozaikám zemřelá místní postavička Baronka, ale prožíváme také jeho touhu po krásné lékárnici.
Těsně před koncem knihy si autor dovolí na čtenáře takový malý vtípek, kterému nemůžu než zatleskat.
Ilustrace Markéta Hlinovská!!!
Jedním dechem přečtená kniha, která má tajemno,kouzlo ,moudro a něhu, která se neodmítá,
kde jedinou skutečnou věcí není okamžik. :)
Kniha Petrovy mozaiky je v
| Přečtených | 14x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 20x |
| Chystám se číst | 4x |
| Chci si koupit | 2x |
Román činí mimořádným myšlenky, které umí protknout text natolik, že se stane pro čtenáře neměnnou autoritou.
Takový chce napsat každý spisovatel. Některý dokonce na základě vlastních prožitků. I když si nejsem zcela jistý, zda skutečně pan Cvrček použil vlastní životní příběh. Nebo alespoň část z něho. Postava architekta je této domněnce blízko.
Přesto, a možná právě proto, je román nevyrovnaný a nemá dobrou konstrukci. Vyprávění je poměrně příjemné, ale ve výsledku směřuje pouze k závěrečnému dialogu, z něhož pramení velký potenciál, ovšem již nenaplněný a jen popisující tajemství.
Přičemž u mě v textu vítězila spíše láska, kterou pan spisovatel Cvrček vcelku mistrně rozvíjel. Ale neshledal v ní potřebnou sílu.
Nerad bývám příkrý v hodnocení, ale dobrou literaturu dělá především odvaha a "živočišnost" v příběhu. Zde se chodilo po špičkách, ale nedošlapovalo ve správných momentech a třináctá komnata zůstala pootevřenou, resp. přivřenou.