Třemi světadíly

30.07.2020

Stolní tenis, či ping-pong dnes již asi nikomu nic neříká, ale český sport v něm dosahoval vynikajících výsledků, počínaje mladičkým B.Váňou, naším prvním mistrem světa z r.1938 (bylo mu 18 let).
Druhý matador je autor této knihy, jehož sportovní kariéra je rovněž ohromná.
Devět titulů mistra světa zařadilo Ivana Andreadise mezi legendy světového stolního tenisu. Pouze Barna a Váňa ho překonali v počtu získaných medailí ze světových šampionátů. Všestranný stolní tenista, později vynikající trenér a také žurnalista byl ve své době nejtechničtějším hráčem světa. Prožil toho opravdu hodně a ne všechny jeho zážitky byly příjemné. Poprvé reprezentoval na prvním poválečném šampionátu v roce 1947 v Paříži a hned z toho byl světový titul v soutěži družstev. Pak v průběhu dvanácti let nasbíral dalších osm světových titulů. I když ten nejcennější, ve dvouhře, Ivanu Andreadisovi dvakrát těsně unikl, zapsal se zlatým písmem do dějin čs. stolního tenisu. Byl uznávanou osobností. V roce 1967 se stal prvním předsedou české sekce Swaythling Clubu International. Po skončení aktivní hráčské kariéry pracoval jako sportovní redaktor v deníku Československý sport, kromě toho působil v letech 1965 až 1970 jako trenér reprezentačního družstva žen. V roce 1995 byl zařazen do Mezinárodní síně slávy stolního tenisu (ITTF Hall of Fame).
Osobně jsem měl to štěstí vidět ho při exhibici, což mě následně motivovalo učit se této hře.
Pokud mi teď někdo položí dotaz na český stolní tenis - nejsem schopen kloudně odpovědět. Bohužel.