Továrna na vafle
Roman Helinski
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/396704/bmid_tovarna-na-vafle-jSy-396704.jpg
3
147
35
V továrně na vafle vládne čilý ruch, vše běží v zajetých kolejích, vafle přijíždějí na páse a ženské je balí do krabic... Pak ale přichází narušitel! Arka Narovski – vysoký, charismatický, tajuplný. Atmosféra v továrně rázem začne houstnout a výroba tuhnout jako vafle v peci. Podvratná činnost nového zaměstnance vyústí ve stávku, zastavení výroby, dokonce i požár továrny. Lze napravit napáchané škody a rozjet se znovu po starých kolejích? Nebo je stav nenávratný? Nadčasový román o tom, jak snadno lze oklamat masy, ale také o touze nechat se mást.... celý text
Přidat komentář
Tahle knížka ve mě budila nutkání čistit si zuby pětkrát denně...
Mikrosvět vaflárny a jejích zaměstnanců je mrazivě pravdivou ukázkou toho, jak snadno se z lidí stane stádo, když se objeví ten "správný" vůdce a vyvolá ve svých slepě dodaných ovečkách hřejivý pocit vlastní důležitosti. To nezní až tak špatně, ne? Jenže - manipulace je pak tak snadná... Ach, lidi jsou hlupáci hloupí.
Čaoka literáci,
Zapněte si pásy, pojedeme z kopce. Továrna na vafle je knížka, jejíž koupi bych přirovnal k největším chybám v mém životě, tedy koupení limonády s příchutí piva, smažení vajíček na rozpáleným oleji kompletně nahej a fandit Arsenalu.
Vo co tu de. V Belgii, což je dle mých informací město někde za Ústí nad Labem, je továrna na vafle, kterou vede ředitel s bílejma zubama a pracují tam mařeny se zkaženejma zubama, páč pořád užírají vafle. Místo, abychom sledovali jak je ředitel všechny zbičuje, páč mu kapitalistovi užírají profit, sledujeme jak do fabriky nastoupí nějaký polák, který založí one-man-odbory a začne všechny mařeny ponoukat ke vzpouře. Tu si představuje tak, že si vytrhne zub a pak se všichni pominou a začnou si trhat zuby, páč tohle je asi cesta, jak si říct o větší plat, potom co majitelovi žerete produkty. Celá tato akce mě vede k podezřejní, že zdejší postava Arky je onen mýtický Desátý zubař, který nikdy nedoporučuje zubní pastu nebo dentální nitě.
No a tohle všechno se opakuje 100 stran, a nebo dokud knihu nehodíte do koše, tak jak jsem to udělal já. Jsem totiž rebel. A mám velkej penis. Jako autobus. Velkej autobus.
Ano, obálka knihy je pěkná, spíše do jednoduchého stylu. Výřez továrny mi zde ale vadil, protože v levé ruce kniha prostě propadává a špatně se drží. Co se děje týče, kniha mi přišla taková nemastná, neslaná. Začátek knihy byl dobrý, seznamování se s továrnou a jejími zaměstnanci, avšak čekala jsem v knize větší zvrat, zvlášť když je přirovnávána k dílům Orwella (což nechápu). Je zde naznačena lehkost manipulace určitých davů, ale chyběla mi zde surovost, co by zvýraznila jeho sílu. Trhání zubu mi přišlo takové zbytečné - chápu spojitost s cukrem z továrny, ale prostě...nesedlo mi to tam.
Vzhledem k anotaci a některým komentářům zde jsem od knihy očekávala MNOHEM VÍC.
POZOR, MOŽNÝ SPOILER!!!
Nesympatické a hloupé snad všechny postavy, dost divná hlavní postava (jaký význam mělo, že si při vyprávění historek z války sahal nekontrolovaně do rozkroku?), plytký děj. Byly pasáže, kdy jsem se do čtení už nutila, dočteno jen kvůli tomu, že to byl dárek a že jsem hledala nějakou silnou pointu. Bohužel marně. Navíc se mi místy z toho trhání zubů vyloženě dělalo špatně.
Přirovnávání k Orwellově Farmě zvířat je dost mimo a docela to Orwella uráží. Jako moje první setkání s nizozemskou literaturou mě kniha rozhodně nepřesvědčila. Jednu hvězdičku dávám snad jen za přebal knihy.
Čte se prakticky sama. Postavy jsou ploché a nesympatické, domnívám se však, že jde o zcela zjevný autorův záměr. Čtenář se totiž potřebuje na celou situaci, manipulaci s davem, davovou psychózu a stádní smýšlení zaměstnanců továrny, dívat s nadhledem z pozice pouhého pozorovatele.
Možná vám příběh připomene Farmu zvířat či Čekání na Godota. S těmito literárními velikány má společné originálně zvolené téma a zpracování, které čtenáře jistě neznudí.
V příběhu nenarazíme na delší popisné scény a zdlouhavé líčení, ke konci však ani otrlému čtenáři nebudou "dělat dobře" pasáže s nedobrovolným trháním zubů...
Zajímavá kniha. Prakticky nemá příběh, jedná se spíše o psychologickou záležitost, ačkoli jednotlivé postavy jsou vykresleny jen velmi jednoduše, až karikaturně. Atmosférou a symbolikou mi kniha připomínala Čekání na Godota. Bod strhávám za poněkud zdlouhavou pasáž týkající se trhání zubů, která sice pěkně vykresluje, jak se lidé jeden po druhém nechávají zblbnout a strhnout davem, ale poněkud kazí rytmus děje. Ten je rychlý, ale tato pasáž víceméně dlouho stojí na jednom místě. Celkově se mi kniha líbila, ale rozhodně to není pro každého.
Z poslušného stáda zaměstnanců se po příchodu rebela stanou ignoranti s masochistickými sklony. Helinski bohužel vypráví velmi úsporným stylem a postavy nedostanou dostatek prostoru, aby obhájily svou motivaci. Továrnu na vafle si dovedu představit jako absurdní divadelní experiment, jako kniha to bohužel moc nefunguje.
Na tuhle knihu se nejde zlobit. Autor totiž využil svou schopnost ozřejmit svůj vztah k dané věci na celkem malém prostoru, jazykem čerstvým natolik, aby jí člověk přečetl opravdu za chvilku.
Portrét který vyobrazil není vůbec špatný a vůbec od věci, kniha není nesmyslná ani překombinovaná, dokonce ani neaspiruje na nějaký opus magnum a přesto, právě tím nepatrným přístupem jakousi velikost vyvolává, ačkoliv je dost drobná. Vše je řečeno celkem banálně a přesto dost skutečně 5/5
Úplná beznaděj z toho, jak se sebou masy nechávají manipulovat. Autorovi se "stádní" chování povedlo velmi zdařile vykreslit. Až z toho běhá husí kůže. To, že v závěru zopakoval úvodní kapitolu, jen s drobnými obměnami, byl taky skvělý tah - člověk si uvědomí tu atmosféru zmaru, stereotypy, které chtě nechtě v našich životech jsou, ale taky danosti a pravidla, která je prostě třeba dodržovat a hlavně - zachovat si zdravý rozum a životní sílu, což zaručí, že někdo takový odněkud, nikdo ani neví kdo a odkud, zmanipuluje mě, tebe, nás všechny... až do krajnosti. Až do nesmyslnosti. Až do absurdnosti. Tady to ještě dopadlo dobře. V případě třeba druhé světové války už tedy rozhodně ne...
Když jsem jí dočetla, říkala jsem si: To není možné, že by se lidi nechali takhle zblbnout, někým úplně neznámým! Ale čím víc o tom přemýšlím, tak možné to je a většinou lidé přijdou o víc než o zuby.
První část knihy, kde autor čtenáře uvede do děje a seznámí s prostředím, není špatná. Příběh svižně plyne a připravuje na zvrat, který přichází ve druhé části. Zde se však celý příběh zastaví a je vystřídán popisem nepříjemných zubařských zákroků. Postavy jsou ploché, nesympatické a konec takový nijaký... po celkem slibném rozjezdu hodnotím kladně snad jen originální obálku.
Kniha je graficky velmi zdařile provedená ale tím bohužel klady končím. Celý příběh se točí jen o továrně na vafle a děj je nijaký. Z druhé poloviny knihy mě nesmírně bolí zuby a cukr to na vině rozhodně nemá.
Za mě velké zklamání, bohužel :-(
Pokud jste potkali Továrnu na vafle, určitě vás musela zaujmout už po vizuální stránce. No, každopádně alespoň mě fakt dostala, pokud nevíte o čem mluvím, tak jde o to, že přední deska mám v sobě výřez ve tvaru továrny a odhaluje tak předsádku potištěnou vzorem vaflí, což vypadá velmi efektně a už jen kvůli tomu chcete mít tuto knihu doma.
Po obsahové stránce oceňuji fakt, že autor píše čtivě a celkově nám příběh rychle utíká. Jediné co musím knize vytknout je přílišná snaha o přiblížení se Orwelovi, což je při čtení dost znát, možná kdyby se tímto připodobněním nechlubila již v anotaci, udělalo by marketingové oddělení lépe.
Ona schopnost jedince ovládat masy je zde opravdu krásné vykreslená, možná trochu naivním a příliš zjevným způsobem, ale to bych autorovi klidně odpustila. Mrzelo mě ale, že autor neustále poukazoval na to, ve kterých pasážích jsou daní lidé ovládáni, což je opravdu škoda, čtenář by na to měl podle mě přijít sám.
Celkově je ale Továrna na vafle fakt skvělá a navíc v dnešní době i naprosto aktuální.
Námět knížky vůbec není špatný, ale v příběhu jako by mi pořád něco chybělo. Akce se zuby mi přišla divná a nejspíš i trochu přitažená za vlasy. Je to takové uspěchané a i celkem předvídatelné. Chyběla mi větší hloubka.