Tom Hanks: Cesta ke slávě

22.07.2020

Začala jsem životopis Toma Hankse číst hlavně proto, abych vytvořila dělítko od sedmnáct set stránkového románu o Scarlett O‘Harové a dalšího románu. Sáhnout po Hanksovi byla jasná volba, na přečtení čekal dlouhých sedm let.
Vůbec mě nemrzí, že je životopis psaný před čtvrt stoletím, mě stejně nejvíc zajímá dětství a osobní vývoj v mladém věku, ale právě to zajímavé chybělo. Knížka se nejvíc zaměřuje na filmové příležitosti a natáčení, rozebírá jeho role. Často jsem se ztrácela, protože jsem filmy i seriály vůbec neznala nebo je viděla jen jednou a tak si je stejně skoro nepamatovala. Nutno podotknout, že nejsem úplný neznalec filmů s Tomem Hanksem, viděla jsem jich dost přes dvacet, některé mnohokrát, jenže mám mezery právě z těch osmdesátek.
Mně se Tom nejvíc vryl do srdce třemi filmy. Filmem „Velký“, s kterým jsem doslova vyrostla a žasla nad tím, jak dokonale ztvárnil třináctiletého kluka, kterýmu jsem jeho proměnu fakt věřila. Pak „Philadelphií“, kde mám pokaždé husí kůži a sleduji ji jako v tranzu. A „Trosečníkem“, asi největší srdcovkou, u kterého jsem se dojímala snad už dvacekrát. Někoho film nebaví třeba proto, že není doplnění hudbou jak jsme zvyklí (zrovna ve Philadelphii je to nádhera!), ale myslím, že právě to ticho a minimum hudby, vystihuje mnohem líp dusno nechtěné samoty. Jedna ze závěrečných vět, mi z hlavy nikdy nevymizí a můžu ji klidně nazvat i svým mottem: „Zítra vyjde slunce a kdo ví, co přinese příboj?“ Zkrátka nic není ztracené, protože s každým novým zítřkem přichází i naděje.
Knížka nestála za moc, to zajímavé jsem se nedozvěděla. Grafická úprava, formát aj. se příliš nepovedly. To ale nic nemění na tom, že Hanks je a bude, velký sympaťák.

„To nejlepší se může skrývat i za tou nejnepříznivější situací.“