Tisíce metrů ode dna
Jasmin Schreiber
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462462/bmid_tisice-metru-ode-dna-IBc-462462.jpg
4
303
87
Paula toho k životu moc nepotřebuje: domov, trochu peněz na jídlo a malého bratra Tima, kterého miluje nade vše na světě. Pak ale dojde k hrozné nehodě, která ji uvrhne do hluboké deprese. Z beznadějného stavu ji dostane teprve Helmut, starý mrzout, který jí paradoxně vlije do žil novou chuť do života. Nakonec se Paula a Helmut společně vydávají na dobrodružnou cestu, která je oba vede k sebepoznání…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , Ikar (ČR)Originální název:
Marianengraben , 2020
více info...
Přidat komentář
Krásný, sice smutný příběh dvou lidí, které pojí stejné trauma. Vtipné a napsáno s lehkostí. Za mě 100%.
Přestože kniha pojednává o hodně smutných záležitostech, tak její celková atmosféra nepůsobí tíživě. Jsou tam momenty k zasmání i zaslzení.
Tato kniha mě překvapila, nebyla to žádná šílená jízda se spoustou neobvyklých situací, jak by se mohlo zdát podle obálky. Příběh spíš nutil k zamyšlení nad životem, přírodou a láskou k nejbližším. Dva rozdílní lidé se dost netradičně potkají, ale když zjistí, že toho mají společného víc, než se zdá, vydají se na společnou cestu za splněním slibu a také vyrovnáním se s těžkými životními ztrátami. Pěkná kniha.
Málokdy knihu nedočtu. Když už se do nějaké pustím, tak ji dám šanci, i když mne začátek zrovna nebaví. U téhle to bohužel nešlo. Zkoušela jsem se začíst asi na tři pokusy, projela pár stran rychločtením, ale nepomohlo nic. Velmi mi připomíná Stoletého staříka, který mne také nenadchnul. Nevyhovuje mi styl psaní, nelíbí se mi mlžení, kdy nevíte, jak autor danou větu vlastně myslel... Za mne ne, odkládám.
Prvotina Jasmin Schreiberové je nostalgickou roadmovie dvou opuštěných duší, kteří se vydali za smířením a odpuštěním. I přes odlišnosti jejich životních postojů a zkušeností, je spojuje podobné neštěstí: smrt toho jim nejbližšího člověka pod sluncem. Autorka je svým věkem přece jen blíže Paule, proto je také její ženská hrdinka daleko životnější a přesvědčivější, než osmdesátiletý nemocný stařec Helmut, který už má svůj život pomalu za sebou a který v podání Jasmin Schreiberové vyznívá poněkud ploše a neskutečně. Příběh samotný má osnovu utkanou hladce a obratce, místy trochu splývavě a nedramaticky, ale přesto s dostatečným zaujetím pro věc, aby nenudila. Přestože se nevyhýbá temným nitím smrti a umírání, celé její vyznění je vzdušné a optimistické. Schrieberová si bezpochyby vytkla za cíl nenásilnou formou dojmout své čtenáře a kupodivu se jí to docela dobře daří. Finále je samozřejmě předvídatelné na hony dopředu, ale knize jako takové to neubližuje. Tisíce metrů ode dna je lehké, svěží, křehké, spíše ženské čtení, které nejspíš nikoho neurazí ani mu nezpůsobí vrásky na čele.
Ale jo, docela fajn kniha. Trochu zavání modním trendem absurdně bláznivých příběhů typu Stoletého staříka (kterého jsem sice kdysi četla, ale můj šálek kávy to fakt není). Spousta nadšených hodnocení....
Mně to tedy jako nějaké extra zásadní zjevení mezi jinými knihami nepřijde. Číst se to dalo, spousta dojemných emocí, pokus o humor u mě moc nefungoval, ale zajímalo mě, jak tahle cesta dopadne a knihu jsem dočetla s celkově příjemným dojmem. Na plný počet tohle dílko ale fakt není, to si schovám pro knihy s velkým K :-)
Jo a hlavní hrdinka, která mi byla mírně nesympatická, tedy fakt potřebovala psychologa jako sůl.
Meisterstück
Pro mě určitě.
Jsem konsternovaná z toho, jak poměrně mladá spisovatelka dovede napsat něco tak působivého.
Tohle je přesně ten typ knihy, kdy při čtení nasáváte navozenou atmosféru, pocity a rozpoložením jste hmatatelně blízko hlavní hrdinky a samotný děj, který posouvá příběh přirozeně dál, se nějak dostává na vedlejší kolej a přestává být čtenářsky důležitý.
Je to neuvěřitelně upřímné.
Nikdy by mě nenapadlo, ze přečtu příběh o reaktivní depresi a bude se mi líbit.
Autorka nezachází do patosu, nešroubuje srdceryvné scény na max, aby čtenáři hrkly slzy do očí a sahal po kapesníku. Naopak, příběh odlehčuje vtipnými až mírně sarkastickými životními karamboly. Takže se i přes smutný obsah docela lehce čte. Kniha svým způsobem končí pozitivně. Paula najde východisko ze své životní situace. V tom tkví síla celého příběhu.
Knížka obsahuje hodnotné informace z biologie, což je autorčin obor, rozumné názory na vyrovnání se s koncem života, ale i třeba na nacisty v Německu.
Mohla bych napsat, že se jedná o kombinaci knih Staré odrůdy, Vyměnit vodu květinám a plus je tam zapůjčený Muž jménem Owe, ale to zdaleka nevystihuje podstatu knihy, která je více rozměrná, než mix výše uvedeného.
Lze dodat něco o pevnosti sourozeneckého vztahu, což je pro mě jedna z nejcennějších věcí, které mi život dal.
O tom, jak jsem dlahovala našemu kůzleti spirálovitě zlomenou stehenní kost, poté co mi veterinář řekl do telefonu, ze ho mám zabít.
Nebo, jak úžasné je spát ve stanu v Dolomitech …
Ale vedle tohoto hlubokého příběhu by to působilo dost lacině.
Celkovému dojmu rozhodně napomáhá bravurní překlad.
Knihu doporučuji.
Opravdu zajímavé téma. Vyrovnat se se smrtí blízké osoby je vždy "těžké". Nechci říct nemožné, ale těžké mi nepřijde jako dost silné vyjádření.
Nechť každý kdo se s něčím takovým musí vyrovnat potká "svého Helmuta".
Dojemný příběh o dívce, které umírající stařec pomůže nalézt chuť žít, zpracovává téma pozůstalých, kteří si vyčítají, že milovanou osobu nedokázali zachránit.
Uff... Touhle knihou jsem se nějak nemohla prokousat. Ale nebyla vyloženě špatná, to rozhodně ne. Jen byla taková jiná než ostatní knihy co jsem četla. Nejspíš si ji za nějaký čas i přečtu znovu.
To byla KNIHA!
Úžasné, já na konci tak brečela, to bylo fakt slzavé údolí a krásný, ale velmi, velmi depresivní příběh.
Přesto je tam kdesi hluboko schovaná naděje.
Jediné co mi vadilo bylo neustálé zavolání hrdinky "hustý" a "megahustý" to se nehodilo a trvalo mi to oči i uši, ale určitě opravdu vřele doporučuji, kniha vás dostane.
Kdybych mohla, dala bych hvězdiček alespoň deset!!! Jedna z nejlepších knih, které jsem letos četla. Byť má jenom 200 stran, téma nenechá to jenom tak proletět za jeden den.
Pěkná kniha, zvlášť pro někoho, kdo náhle ztratil příbuzného, protože tady jde o zpracování náhlé ztráty...
Kniha mě zas tak neoslovila. Neříkám, že příběh nebyl zajímavý nebo pěkný, ale něco mi v té knize chybělo. Škoda. Kniha zněla a vypadla lákavě, ale asi nebyla pro mě.
Knížka, která pohladí, ale taky otevře všechny bolavé vzpomínky.
Nejen Paula a Helmut, i čtenář si srovnává myšlenky.
Za mne velice povedené.
Brečím, vzpominám a smiřuju se s osudem.
Skvělá kniha :-) Plná smutku, ale i radosti z úplně obyčejných věcí, místy velmi zábavná, spousta hlubokých myšlenek, myslím, že jsem ji nečetla naposledy :-)
Štítky knihy
přátelství naděje německá literatura smutek nový začátek ztráta blízkých cesta, roadtrip
Tisíce metrů ode dna
Vzdy me potesi, kdyz kratka knizka rekne mnoho a to Tisice metru ode dna splnily na vybornou. Krasne. Doporucuji.
" Vsechno bude dobre."
" Myslite?"
" Samozrejme."