Tibetská kniha mrtvých
Mistr Padmasambhava , Chögyam Trungpa , Francesca Fremantle
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/154041/tibetska-kniha-mrtvych-154041.jpg
4
97
13
Bardo thödol je jedním z řady návodů na šest druhů osvobození: osvobození nasloucháním, nošením, nazíráním, rozpomínáním, ochutnáváním a dotýkáním. Tyto návody, spolu se sádhanou dvou mandal dvaačtyřiceti pokojných a osmapadesáti hněvivých božstev, sestavil Padmasambhava a jeho žena Ješe Cchogjal je zapsala. Potom texty zakopal v hoře Gompodar v centrálním Tibetu, kde později veliký učitel Gampopa založil svůj klášter. Obdobně bylo na nejrůznějších místech Tibetu ukryto mnoho dalších textů a posvátných předmětů. Říká se jim termy, „skryté poklady“. Padmasambhava předal duchovní sílu k objevení těchto term svým pětadvaceti hlavním žákům. Texty Bardo Thedolu později nalezl Karmalingpa, jenž byl inkarnací jednoho z oněch žáků. Osvobození v tomto případě znamená, že kdokoli se setká s tímto učením – ať už k němu přistupuje s pochybnostmi nebo s otevřenou myslí - zažije náhlý záblesk osvícení skrze sílu duchovní tradice obsa-žené v termách. Karmalingpa sice náležel k tradici Ňingma, ale všichni jeho žáci patřili k tradici Kagjü. Předal učení o šesti způsobech osvobození Dödül-Dordžemu, třináctému Karmapovi, jenž je dále předal Gjurme-Tenphelmu, osmému Trungpovi. Toto učení bylo předáváno v klášterech v Surmangu patřících k trungpovské linii, odkud se rozšířilo zpět do tradice Ňingma. Student tohoto učení praktikuje sádhanu a studuje texty, aby dokonale poznal obě mandaly jako součást vlastní zkušenosti. Chögyam Trungpa Rinpoče obdržel učení v osmi letech, přičemž jeho učitelé ho s ním procvičovali a učili ho opatrovat umírající. Proto od té doby navštěvoval asi čtyřikrát týdně umírající nebo mrtvé. Takový častý kontakt s procesem umírání, zejména pozorování umírajících přátel a příbuzných, se považuje za nesmírně důležitý pro studující této tradice, neboť představa pomíjivosti pak přestává být pouhým filozofickým názorem a stává se živoucí skutečností. Tato kniha je dalším pokusem o přiblížení onoho učení západním studentům.... celý text
Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: 2005 , EminentOriginální název:
Tibetan Book of the Dead
více info...
Přidat komentář
Táto kniha sa dá čítať aj ako krásna farebná poézia, ale nedá mi nereagovať na jeden koment podomnou. Hrať sa na znalca budhizmu a popierať reinkarnáciu je iba ukážka toho ako absurdne nepochopiť toto učenie môže súčasný európan.Ja síce znalec nie som ,ale toľko viem ,že Karma, hlavný duchovný zákon v budhizme bez reinkarnácie nie je možný. Ťiež zmysel pojmu Májá je asi rovnako nepochopený, ako v kresťanstve zmŕtvychvstanie Ježiša Krista.
Ok porozumel som len kúsok, ale to asi nie je účelom, prišlo mi to ako taký ťahák na poslednú cestu.
První kniha o buddhismu co jsem četl. Je o přípravě na smrt a putování posmrtným životem. Některé pasáže jsou v ní trochu složitější na pochopení, proto by bylo lepší jako první si přečíst nějakou jednodušší knihu o buddhismu. Tibetskou knihu mrtvých bych doporučil, aby si ji přečetl každý.
Brak, tím myslím celou tu nauku. Stejně jako u nás se na skutečné duchovní jádro křesťanství nabalilo v průběhu věku spousta balastu v podobě církve, legend, zázraků, svatých atd., tak to samé se stalo budhismu. Na původní buddhovu nauku o osvobození se nabalilo spousta pohádek, mýtů, legend, uctívání. Tyto pohádky o tom, co se děje s duší po smrti, patří dle mého k tomuto typu iluzí. Žádná reinkarnace není. Kdo se jednou dostane za hranice ega, tak pochopí, že ego je závoj mája vytvořený hmotou (mozkem) a že je produktem okolí a podmínění. Za egem se nachází Život a ten Život je inkarnovaný všude a ve všem a po všechny časy. V tomto Životě se nachází nesmrtelnost. Co by se asi tak inkarnovalo? Naše osobnost? Naše vzpomínky? Naše hříchy? To jsou jen iluze, které si ego vytvořilo v touze po pokračování sebe sama. Pokud je však ego neskutečné, iluzorní, tak co by se mělo inkarnovat?
Vydání z roku 2013 je velmi pečlivou prací Josefa Kolmaše. Díky jeho předmluvě a poznámkám (což možná představuje polovinu celého obsahu knihy) čtenář pochopí, o co v knize jde. Samotný obsah Knihy mrtvých odpovídá době vzniku, z dnešního pohledu západního člověka jsou to přinejmenším báchorky pro děti. Když si ale odmyslíme to strašení, odhadování, kdy přijde smrt podle dechu apod., základ je jistě zajímavý.
Celkově se jedná o náročnou četbu, která je buď pro vážné zájemce o toto náboženství, nebo pro silné povahy, které se chtějí dozvědět něco nového a neodradí je množství podivných výrazů aj. Těžko hodnotit, ale nakonec dávám 60%, 24.4.2016.
Sáhl jsem po vydání (2005) hlavně díky přebalu a jelikož jsem věřil překladu z tibetštiny Chögyam Trungpovi. Úvodní komentář od Francescy Fremantle byl skvělý a dobře napsaný. Samotný překlad do češtiny Bardo thödol byl také velmi srozumitelný. Líbilo se mi i srovnání a výčet odlišností od původního prvního uspořádání do angličtiny od Evans-Wentze. U nás je pak znám hlavně překlad z tibetštiny do češtiny od profesora Kolmaše s komentáři pana Minaříka. Ale osobně mám nakonec ve své knihovně bilingvní verzi z Arga. :-)
Doporučuji předmluvu a fundovaný komentář a poznámky našeho předního tibetologa prof. Josefa Kolmaše.
Štítky knihy
buddhismus smrt reinkarnace karma nesmrtelnost duše tibetský buddhismus tibetská literatura
Kniha v sobě ukrývá stěžejní body buddhistické víry. Musím říct, že popis toho, jak se dostat z reinkarnace, popřípadě jak se alespoň reinkarnovat do vyšších sfér, je líčeno poměrně poutavě, což mne mile překvapilo. Některé myšlenky jsem musel číst víckrát, abych vše dostatečně pochopil, nicméně alespoň stručné poznání buddhistické víry mi kniha předala, což považuji za důležité.