Temná tvář české literatury: Kolotoč moderny
Joanna Mirosława Goszczyńska
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/522656/bmid_temna-tvar-ceske-literatury-kolotoc-VmR-522656.JPG
4
1
1
Práce polské bohemistky Joanny Goszczyńské zachycuje v jednotlivých studiích tvorbu vybraných českých modernistů prvních desetiletí a meziválečného dvacetiletí 20. století: Josefa Čapka, Ladislava Klímy, Jakuba Demla, Richarda Weinera a Vladislava Vančury. Jak napovídá název knihy, autorka se zaměřuje na „temnou tvář české literatury“; reaguje tak na jednostrannou, zdánlivě stereotypní polskou představu, že česká literatura je plná humoru, ztvárňuje všední život a reprezentuje typ „malého českého člověka“ (Hašek, Čapek, Poláček aj.). Ve spektru jejího zájmu se nyní ocitá jiná tvorba, ponořená do hlubokých zákoutí lidské psychiky. Badatelka objevuje a interpretuje díla zkoumající duševní temnotu, často skrývanou pod povrchem; odhaluje propasti zla, šílenství, strachu a posedlosti, ale také patosu a hrdinství. Popisuje hledání pravdy o tíze lidské subjektivity či identity a zkoumá širší souvislosti literatury s krizí kultury, s politickými zvraty a s tragickými prožitky z první světové války. Publikace přináší nejen nezvyklý bohemistův pohled „zvenčí“, ale umožňuje i konfrontaci s literárním děním v Polsku i v Evropě.... celý text
Literatura naučná O literatuře
Vydáno: 2023 , KarolinumOriginální název:
Mroczne oblicze czeskiej literatury , 2021
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
česká literatura moderna o české literatuře
Autorovy další knížky
| 2003 |  Mýtus o Jánošíkovi vo folklóre a slovenskej literatúre 19. storočia |
| 2019 | Hledání proluk |
| 2023 |  Temná tvář české literatury: Kolotoč moderny |
| 2020 | Česká literatura v polských překladech (1989-2020) |
Kniha Temná tvář české literatury: Kolotoč moderny je v
| Přečtených | 1x |
| Chystám se číst | 6x |
| Chci si koupit | 2x |
| dalších seznamech | 1x |
Pozoruhodná a inspirativní literárněvědná publikace, která je určitým odbornějším pandánem, potažmo doplňkem či pokračováním k proslulým Chalupeckého Expresionistům. Výběr autorů se ovšem lehce liší: oproti nim profesorka Goszczyńska zpracovává i Josefa Čapka, ale prizmatem právě expresionismu, a pak Vladislava Vančuru, přičemž ten je pro změnu nahlížen z hlediska psaní o světové válce, čímž tak trochu zastupuje Haška, jenž tu na rozdíl od Chalupeckého knížky nemá zvláštní kapitolu, avšak je několikrát zmíněn. Nicméně nutno podotknout, že interpretační studie Goszczyńské jsou úžeji zaměřené a operují se širším teoretickým a metodologickým konceptem, zatímco Chalupecký pojímá autory komplexněji, více biograficky a (mj. snad i proto) je výrazně čtivější a stravitelnější.
V každém případě platí, že autorka mnohdy přináší zcela nové interpretační podněty navázané na literární a kulturní teorii polskou nebo západní (do češtiny často dosud nepřeloženou). Můžeme tedy díky ní nahlédnout své autory z neotřelé perspektivy. Navíc nelze jednoznačně prohlásit, že by si vždy vybírala díla či autory u nás notoricky známé, ale pojednává i o dílech čtených a vykládaných u nás pohříchu málo (Lelio, Pole orná a válečná, Hra doopravdy), nadto přijímaných rozpačitě a s nepochopením. Tedy už jen za chuť a takřka tvrdošíjný zájem o jejich interpretaci si autorka zaslouží obdiv. A pak se v knize objevují i autoři, kteří u nás – zahleděných často jen do českého rybníčku nebo velkých literatur – stojí naprosto neprávem zcela na okraji pozornosti: František Švantner, Jozef Cíger Hronský, Ján Hrušovský, ale vlastně i třeba Leonhard Frank. Rovněž jejich připomenutí je nadmíru záslužné.
Kniha se nečte snadno a drobně bych vytknul to, že překlad (jakkoli si uvědomuji, že to musela být nesmírně náročná práce a obecně vzato je zvládnuta skvěle) občas patrně příliš doslovně převádí složité konstrukce originálu. Myslím, že by se zde našel prostor pro určité projasnění či čtenářsky přívětivější segmentaci, aniž by tím utrpěl smysl originálu. Mimoto jsem v knize narazil na pár věcných chyb (např. Robert Musil se nenarodil v Brně, nýbrž v Celovci/Klagenfurtu (s. 88), Čtení o Richardu Weinerovi není antologie autorových kritických prací, ale ohlasů věnovaných autorovi a jeho tvorbě (s. 58)), ale je toho jen hrstka a jsou to nepatrnosti.
Obecně vzato je to podnětné pojednání, navíc skvěle ilustrované Leszkem Hanselem (k té expresionistické lince se to náramně hodí; nakonec ilustrování odborných knih by klidně mohlo být častějším jevem). Nejvíce jsem si oblíbil texty o Richardu Weinerovi, ale mám obrovskou chuť vrátit se ke všem popisovaným autorům a dílům, z nichž velkou část jsem sice četl, ale už je to dávno...