Tanec skalpelů
Jenny Milewski
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/445689/bmid_tanec-skalpelu-rNF-445689.png
3
146
146
Ve svých pětatřiceti letech dosáhl Jonas Lerman všeho, o čem se spisovateli může zdát. Jeho knihy o chirurgovi a vrahovi mladých dívek Carlu Cederfeldtovi jdou na dračku, fanynky stojí v zástupech a křesla všech televizních pořadů, ve kterých seděl, už ani nepočítá. Veškerou kritiku extrémního násilí ve svých románech zavrhuje s tím, že to všechno je jen jako. Až do dne, kdy už to jen jako není… Krok za krokem se Jonasův život proměňuje v nepochopitelnou noční můru a hranice mezi fikcí a realitou se pomalu stírá. Nakonec z jeho pohodlného života spisovatele zbývají jen děs, šílenství a umučené teenagerky. Zdá se, že Jonasova jediná šance na záchranu je najít odpověď na onu klasickou otázku, která se pokládá všem spisovatelům: „Kam na to všechno chodíte?“... celý text
Literatura světová Horory Thrillery
Vydáno: 2020 , FobosOriginální název:
Skalpeldansen , 2012
více info...
Přidat komentář
Navzdory horším recenzím a tudíž nízkému očekávání, mě kniha celkem příjemně překvapila. Četla se mi dobře, začátek byl sice trochu vleklý, ale zápletka originální. Konec dost předvídatelný, s hororem, jak už tu bylo řečeno, to nemá nic společného, ale kniha mě nezklamala tak, jak jsem původně očekávala, naopak ji klidně mohu nenáročným fanouškům psychothrillerů doporučit :)
Pro mě to byla jedna z průměrných knih, hůře napsaná verze Kingovy Temné půle, nějak jsem se celou dobu nemohla začíst tak, abych napjatě obracela stránky, byť kniha nebyla úplně špatná. Rozuzlení a závěr jsem bohužel čekala, jen epilog překvapil.
(SPOILER) Knihu jsem si koupila díky luxusní krvavé obálce a těšila jsem se na stejný, luxusní a krvavý obsah. No bohužel. Zaprvé se rozhodně nejedná o horror, ale o psychologický a existenciální thriller. Spisovatel brutálních "horrorů" prožívá tvůrčí krizi, až do doby, kdy se mu v hlavě začnou objevovat obrazy mučících a krvavých scén a on je jen přenáší na papír. Vše se zdá být v pořádku do momentu, kdy se vražda, kterou popsal stane doopravdy se stejnými detaily. A tak si myslí, že trpí psychickou poruchou. Hlas v jeho hlavě mu ale napovídá, aby zjistil, co se doopravdy stalo, když mu bylo 6 let. Tady se dozvídáme, že hl.hrdina měl dvojče, kterého se pro jeho krutost a zlost rodiče zbavili po tom, co zavraždil v 6 letech čtyřletou holčičku. A v tenhle moment u mě byla kniha odepsaná. Já tak nesnáším tyhle zápletky založený na telepatické komunikaci dvojčat! A i kdybych to přešla, tak je to tolik scén přitažených z vlasy, že jsem si říkala, že to snad není ani možný. 3/4 knihy navíc absolutně o ničem. Skalpely se ukázaly alespoň na posledních 20 stranách. Díky Bohu, že jsem knihu měla zadarmo, žádný waw efekt se u mě tedy nekoná.
Ze začátku mě to moc nebavilo. Nevěděla jak se do toho mám začíst. Pak to začínalo být zajímavý a konec docela smutně skončil
(SPOILER)
Tanec skalpelů bych asi označila jako jednu z divnoknih, o které ani po několika dnech po dočtení nevím, co si myslet.
Obecně nemám ráda konce, které nejsou jasně dané a čtenář si musí věci domýšlet, proto mi konec této knihy nesednul a já vlastně dosud nevím zda přežil Jonas nebo Carl.
Celá kniha směřuje k momentu, kdy se čtenář začne domýšlet, že Jonas trpí schizofrenií, ovšem Carl je jeho "dlouho ztracené" dvojče, které přispělo k vytvoření hlavní postavy Jonasových knih a jako "správný" záporák má svou dramatickou chvíli.
Bohužel mě kniha ani po tom velkým "odhalením" moc nechytla a asi bych o ní tvrdila pouze, že se jedná o thriller, nikoliv o horor.
Za mě klasický průměr, který si jistě najde své fanoušky :-)
(SPOILER)
Koukam, ze knizka ma docela slabe hodnoceni, ale mne se libila. Ze zacatku jsem si myslela, ze to zase bude o "obycejnych" vrazdach a hledani pachatele, ale vyvoj me prekvapil (i kdyz od pulky se tezka schizofrenie dala predvidat).
V knizce jsem zaznamenala i prakticky takovou jakoby kritiku techto smyslenych pribehu o vrazdach (v realnem svete je to neco hrozneho, bolestiveho, a presto o tom radi cteme a knizky s touhle tematikou si vyhledavame a kupujeme).
Jedine, co me trosku u severskych autoru..ne uplne rozciluje, spis tak jako roztrpcuje...jsou ty krkolomne nazvy. To misto kde se stala prvni vrazda a bylo zmineno asi tak 30x jsem v duchu ani jednou neprecetla spravne :)
Některé pasáže jsou příliš popisné, tudíž to může občas sklouznout k nudě. Nápad metaknihy je fajn, ale něco tomu chybí. Trochu mi to připomnělo Kingovu Temnou půli.
No , už jsem četl lepší knihy.. Ale i horší.... Ke konci mě přímo štvalo to,jak autorka ve finále na třech stranách rozebírá vzhled domu....
Knížka mě až do půlky nebavila a chtěla jsem jí odložit. Za půlkou knihy se něco začalo dít, ale spíše bych to přirovnala k psychologickému thrilleru než hororu, jak již bylo v komentářích řečeno. Kniha mě nenadchla. Kdo má rád děj od začátku knihy a drastické příběhy, raději si pořiďte všechny série Chrise Cartera, toho doporučuji všemi 10! :)
Proč dávám dvě hvězdy? Protože tady se opravdu nejednalo o horor, ale ani trošku. Nelíbí se mi oblbování čtenářů štítkem "horor" na titulní obálce, navíc v době koupení knihy čísla hodnocení byla v červeném. Jinak bych hodnotila jako velmi průměrný thriller. Knihu jsem dočetla, takže nemít štítek horor (kvůli kterému jsem knihu kupovala), dostala by hvězdy tři.
Trošku mi to připomnělo knihu od Kinga - Misery, takže jsem si říkala, jestli tu nedochází k nějakému vykrádání.... Autorka se také snažila o zvrat, ale ani tady mě nenachytala :-) Dost věcí se dalo očekávat, jestli kniha byla celá předvídatelná jako tu píší ostatní? To bych ani neřekla. Ale je to styl knihy, ke které se nevrátím a za pár měsíců si asi nebudu úplně do detailů pamatovat o čem byla.. Půjde do světa.
Knížka byla čtivá, bavila mě ale přišla mi lehce překombinovaná, hlavně konec. Určitě bych se přiklonila k názoru, že se jedná více o psychologický thriller než o horor.
Pokud máte rádi tento typ knížek, stojí za přečtení.
Hodnocení: 3,5/5*
Začátek se mi velice líbil - autor thrillerů, kterého postihl spisovatelský blok, neví proč a hodně přemýšlí o tom, proč vůbec lidi tak oblibují číst o násilí. Spousta zajímavých myšlenek a materiálu k přemýšlení. Pak se ovšem postupně odhalovalo, odkud se hrdinovy nápady berou a proč má blok. A to už se mi líbilo stále méně kvůli nepříliš originálnímu příběhu až do závratného konce. Horor to není, ale thriller ano, včetně brutálních scén (naštěstí lze při čtení přeskočit). 65 %
Jak už tady bylo psáno, do hororu to má daleko. Skoro do půlky knihy jsem se musela do čtení nutit, pak se teprve začalo něco dít. Pak už jsem dočetla, zvědava jak to dopadne. Tak 3 hvězdičky dám, ale takový mrňavoučký.
Uff, co si o této knize myslet... Rozhodně je originální, určitě však ne horor.. Spíše takové psycho něco. Četlo se to dobře, za den jak nic, jen pocit smíšený.. Na prvotinu dobré a uvidíme, co od autorky přijde příště..
Nalákala mě obálka, tak jsem po Tanci skalpelů v knihovně sáhla, i když jsem předtím o knize neslyšela. Krev tekla proudem, četla se dobře, ale děj mi nějak neseděl. Vše bylo tak předvídatelné a nudné.
Spisovatel se v psaní zaseknul, stejně jak jeho hlavní postava příběhu. Neustále popisování interiéru, postav a okolí knížce hodně uškodila.
Samostatný příběh stačilo napsat na 100 stran. Jinak se to čte velmi dobře, ale tempo to má slabé a zdlouhavé.
Kniha se mi moc líbila. Začátek je poměrně zdlouhavý ale celou dobu jsem byla zvědavá, o co v té knize jde. Závěr knihy mě opravdu překvapil a naprosto vynahradil nudnější první polovinu knihy. Spíše ale než horor bych knihu označila za psychologický thriller. Mohu doporučit všem, kdo má rád akci.
Dle obálky a anotace, jsem si říkala, že to bude dobrý horor.
Dlouho jsem nečetla takovou slátaninu. Horor to rozhodně není.
Na str.165 se začalo konečně dít, ale to byla opravdu jen chvilička :))
Možná to bylo trochu psycho, ale opravdu jen trochu.
Tanec skalpelů
Možná je to tím, že jsem neměla příliš velká očekávání, ale kniha se mi líbila. Pravda, než jsme se dostali přes úvodní omáčku, aby mohl příběh doopravdy začít, uběhla takřka polovina knihy, na druhou stranu, při tom jak je knížka celkově krátká, mi to ani nevadilo. Druhá polovina už značně nabrala na obrátkách, a i když se nekonal žádný ohromující moment, rozhodně jsem se dost bavila. Co bych ještě vytkla je, že hlavní hrdina mi občas svým nelogickým chováním vyloženě lezl na nervy, ale to určitě není nešvar pouze tohoto "hororu". Celkově si myslím že nejde o žádné veledílo, ale jako jednodušší čtení na jeden večer je to fajn. Dala bych tak 3 a půl *, ale kvůli horšímu hodnocení, které tady kniha má jsem se rozhodla, že jí trochu vylepším skóre :)