Tanec s nepriateľom
Paul Glaser
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/255053/bmid_tanec-s-nepriatelom-DNW-255053.jpg
4
88
29
Vojnové tajomstvo mojej rodiny. Podmanivý skutočný príbeh silnej, citlivej a odvážnej ženy, ktorá si aj napriek pohnutému osudu zachovala životný optimizmus. Keď Paul Glaser počas návštevy Osvienčimu objaví medzi vystavenými exponátmi kufor z Holandska so svojím menom, jeho život sa prevráti naruby. Po návrate domov sa pokúša vyriešiť túto záhadu a začína pátrať po vojnovej minulosti svojej rodiny. Prostredníctvom denníka, fotografií, listov, ale aj filmov a piesní, odhaľuje neuveriteľný osud otcovej sestry-tety Roosje-a postupne si skladá jej životný príbeh poznačený láskou a zradou.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2014 , MotýľOriginální název:
Tante Roosje - het oorlogsgeheim van mijn familie , 2014
více info...
Přidat komentář
Kniha velmi pěkná, nejvíc se mi líbilo velké množství autentických fotografií. Roosje byla neuvěřitelná, pracovitá, houževnatá a cílevědomá, neznám 25letou ženu, která by měla taneční školu a učila desítky lidí. To jak se pak chovala za války se mi nelíbilo, ale kdo nezažil, nemůže kritizovat. Každopádně měla úžasnou vůli přežít, což se jí podařilo...
Roosje bola silná žena, o tom niet pochýb. Vďaka svojej povahe prežila všetky úskalia svojej doby. Jej charakter opísaný v knihe sa mi síce nepáčil, ale nebudem ju posudzovať.
Kniha jako taková je zajímavá,převážně Roosjin život pred koncen.tábory.Z některých částí knihy jsem byla rozhozena a to doslova.Nechci Roosje vubec odsuzovat, to mi nenáleží a nemohu říct jak by se kdo zachoval v té době. Mě jde o to,že jsou tam napsané věci s kterými nemohou souhlasit.Uz pár let se zajímám o toto téma,mám přečtenych spousty knih, zkouknuto hodně dokumentů a filmů,byla jsem se podívat v Terezíně i Osvětimi.Zaráží mě v teto knize,že párkrát si Roosje dojde za SS a v klidu jim řekne co má na srdci a oni jsou z ní paf protože umí německy a ve všem jí vyhoví.Spousta Židů přece umělo německy.Další věc nikde jsem se nedočetla že ženy na kterých byli dělané pokusy,si pak mohly za plot Osvětimi chodit na bylinky a zaplavat si do řeky, protože je hlídal sympatický SS.Další věc Roosje píše že když byla přivezena do Březinky tak jí dali hned k plynovým komorám,kde uklidňovala lidi pred splynováním a pak je splynované vytahovala ven a dávala na prkna,nikde jsem se nedočetla že v Sonderkommandu byli ženy. Po šesti týdnech této práce u plynové komory najde mrtvolu své neteře(měla mladšího bezdětného bratra),tak šla říct nadřízenému že to dělat dál nemůže, tak jí poslal pracovat do fabriky.A na konci mě dost překvapilo že doma mezi obrazy na zdi měla pověšený ostnatý drát s elektrickým izolátorem,suvenýr z Osvětimi .Nevím co si o tom mám myslet, ale jedno vím tuto knihu já osobně nikomu nedoporučuji.Nezpochybnuji že neprošla koncentračním taborem a né jedním,ale některé věci jsou v té knize zarážející.
Na takýto skutočný príbeh sa nedá povedať že je skvelý, pretože čo sa stalo je odporné. V každej z týchto kníh sa človek dozvie niečo nové, niečo čo mu pripomenie aké sú jeho problémy malicherné...
Velmi zajímavá kniha. Roosje rozhodně nebudu soudit. Za prvé mi to nepřísluší a za druhé je to velice jednoduché. Vím já, jak by okolnosti donutily se zachovat mě? Kdo z nás tohle může posoudit ? Nezažili jsme to a ve skutečnosti o tom nemáme nikdo ani páru.... Každopádně jsem byla překvapená, páč jsem si myslela, že tady to vyhlazování Židů se z drtivé většiny konalo spíš ve východních státech. Netušila jsem, že tak masivním způsobem zasáhlo i Nizozemí ... Člověk se pořád učí. Zajímavá kniha, zajímavý osud . Klobouk dolů, že to Paul Glaser nehodil za hlavu, zakousl se do toho a o osudu své tety zjistil maximum. Doporučuji ...
Méně známé osudy nizozemských Židů podle zachovalých deníků své tetičky sepsal autor velice čtivým způsobem, rovněž díky kvalitnímu překladu. Stejně jako tato kniha i další knihy jiných autorů o tomto bolestivém období. jsou psány srdcem, a současný čtenář je i tak vnímá a děkuje.
Paul Glaser napsal knihu o své tetě Roosje (1914-2000), která jako nizozemská Židovka byla s celou rodinou obětí holocaustu. Vychází z jejich deníků, básní a korespondence. Roosje pracovala jako taneční mistrová a majitelka vyhlášené taneční školy, byla krásná, vtipná a uměla to s muži, čehož využila i během svého věznění v nizozemském sběrném táboře a později i v Auschwitz - Birkenau, kde měla intimní poměr s vysoce postavenými muži. V Osvětimi byla obětí lékařských pokusů, poté byla dle svých vzpomínek přeřazena do komanda, které vyklízelo plynové komory, což mě tedy dost zarazilo, jelikož jsem v dostupné literatuře četla pouze o mužských Sonderkomandech. Podivné je i její tvrzení, že z plynové komory odnášela tělo své zavražděné neteře, když měla mladšího bezdětného bratra, který se skrýval v Nizozemí? Že by myslela sestřenici?
Doposud jsem si myslela, že Nizozemci se během války chovali ke svým Židům lépe než třeba Poláci nebo Slováci, ale opak je pravdou. Otevřeně kolaborovali a své sousedy udávali, viz Roosjin exmanžel, který ji udal, že chodí bez hvězdy.
Tristní je i přístup nizozemských úřadů ke svým židovským občanům po válce, kdy jim napařili zpětně daně a nevrátili zabavené peníze, i vyplácení německého odškodnění, které zdržovali a dokonce počítali, kolik dnů poškozený nosil hvězdu. Roosje byla měsíc a půl v nizozemském vězení, proto hvězdu nenosila, a tak ji ty dny z celkového odškodnění odečetli, což je absurdní. Nedivím se, že se raději odstěhovala do Švédska.
Důležitá je i otázka přístupu k holocaustu v rodinách přeživších, kdy před svými dětmi a vnuky tajili svůj židovský původ a své hrůzné prožitky, aby je ochránili před psychickými traumaty.
Vážím si Roosje pro to, že ve svých zápiscích nic nezatajuje. Kdo by přiznal své styky s SS? Myslím, že pro zachování života by člověk dokázal udělat i horší věci. A Roosje musíme přiznat, že též pomáhala druhým. Byla to obdivuhodně silná a statečná žena. Hodně se psalo o tom jak se chovali k židům po válce v Polsku. Ale o chování obyvatel v Nizozemí jsem dosud nikde nečetla. Tohle chování bylo zavrženíhodné, ne to Roosjiino. Autorovi patří poděkování, že měl vytrvalost a knihu napsal.
Mám ráda příběhy z druhé světové války. Vím, osudy hlavních postav bývají velmi kruté. Zvlášť pokud jde o příběhy, odehrávající se v prostředí koncentračního tábora. Tanec s nepřítelem je jedním z nich. Nejde o dějový román, jde o vzpomínky, vyprávěné ústy jedné z přeživších – Roosje Glaserové…
Roosje byla krásná, chytrá, podnikavá a velmi svéhlavá žena. Už jako dítě propadla kouzlu tance, který ji pak v různých obměnách provázel až do konce života. Avšak v oblasti vztahů jí nebylo příliš přáno. Mimo Wima, její první velké lásky, ji prakticky všichni další muži více či méně zradili.
Rosita, jak si občas říkávala, však svůj životní optimismus v žádné z těžkých životních chvil neztrácela. A to ani v okamžiku, kdy přišel onen osudný povolávací rozkaz.
Ano, i Roosje Glaserová patřila do inventáře koncentračního tábora Osvětim…
Paul Glaser navštívil jednoho dne se svou manželkou a kolegy Osvětim. Ve vitríně s kufry objevil jeden, který nesl jeho jméno. Byl překvapený, přestože mu historie rodiny byla v té době už velmi dobře známa. O svém původu však dlouhou dobu nevěděl a rozluštění této hádanky mu několik let trvalo, protože jeho otec, bratr Roosje odmítl se svým synem na toto téma jakkoli hovořit.
Jak už jsem podotýkala v úvodu, nejde o příběh v pravém slova smyslu. Jsou to poutavě vyprávěná fakta, která nám autorovým přičiněním předkládá samotná Roosje. Mezi její vyprávění jsou vloženy kapitoly, prostřednictvím kterých můžeme sledovat autorovo pátrání po historii vlastní rodiny.
Pokud se faktografických publikací bojíte, u této svůj strach můžete s klidem zahodit. Kniha je skutečně nádherně zpracovaná, navíc doplněná spoustou dobových fotografií, díky kterým na vás bude toto vyprávění působit mnohem realističtěji.
Roosje Glaserová byla mimořádně silná žena, která si získala můj neskonalý obdiv. Nikdy nepřestávala věřit a vždy odcházel s hlavou vysoko vztyčenou.
Tanec s nepřítelem patří dle mého názoru mezi knihy, které by si měl přečíst každý. Ať už chceme nebo ne, tohle zkrátka je a vždy bude jedna z velkých kapitol naší historie…
Dočetl jsem a hned jsem začala číst znovu. Také vyhledávám tuto tématiku a kniha mě velmi zasáhla. Je napsána věcně syrově. Věřím každému slovu. Roosje je žena, která se nenechala zlomit. Dnes se nám to hodnotí, že:? Ale zažít válku, zradu, Osvětim!!!! a další zradu po válce to zlomí každého. Roosje má můj obrovský obdiv. A Paul, který knihu napsal a nenechal se odradit také. Tuto knihu si koupím. Chci ji mít v knihovně.
A Vy... čtěte!!!! To co se dělo nesmí být zapomenuto.
Kniha bola zaujímavá, ale nie je ako ostatné svedectvá z Osvienčimu. Väčšinou som čítala o tom ako ľudia trpeli, ale ani tak nespolupracovali s nacistami. V tomto príbehu si Roosje, aby si zabezpečila výhody nezdráha mať pomer s SS príslušníkmi a v podstate to popisuje v lepších svetlách ako väčšina. Miestami som sa sa strácala v deji kedže sa tu striedajú dejové linky Roosje a jej synovca Paula, v Roosjinom sa niekedy vracia späť do minulosti. Za prečítanie však určite stojí.
Vyhledávám tuto tématiku, ovšem tato kniha se mi do paměti tolik nezaryla jako jiné.
Silný příběh. Roosje žena plná životního optimismu přes všechny hrůzy. Podivovala jsem se nad její všeobecnou iniciativou....tanec, pobyt ve vězení, v táborech, partnerské vztahy, vztahy se známými a příbuznými. Sama ukazuje v několika případech, že ji zachránila náhoda, nejednou znalost němčiny. Doporučuji! Sám autor byl díkybohu rodinný šťoura, který přes nevoli příbuzných shromažďoval a dal dohromady tuto knihu, dobře udělal.
Roosje bojovala, jak uměla. Její jednání a rozhodnutí se neodvažuji soudit. Nepřísluší mi to, protože si ani přibližně neumím představit, jaká byla doba, ve které žila. Líbilo se mi prolínání se současností, odhalování rodinné identity, s deník Roosje. Také poukázání na to, jak se po válce s přeživšími z koncentračních táborů vyrovnávala nizozemská společnost. Tanec s nepřítelem je kniha, ze které mě mrazilo a musela jsem o ní přemýšlet i po jejím přečtení. A taková kniha je pro mě velmi dobrá.
Přečteno jedním dechem. Na rozdíl od ostatních nechápu knihu primárně jako svědectví o holocaustu, ale jako příběh člověka, který jím prošel. Proto chápu i to líčení předválečného života naplněného tancem a tak trochu bohémským životem.
Udivuje mě, jak jsou někteří čtenáři schopni soudit někoho, kdo prožil to, co nikdo z nás doufejme nikdy neprožije. Sám si nedokážu představit, co všechno bych byl ochoten udělat pro to, abych přežil v tak nelidských podmínkách. A to, že se Roosje snažila i v situacích, ze kterých těžila sama, pomoci i ostatním a přinést jim trochu jídla nebo šatů, přece svědčí o tom, že nebyla žádná kolaborantka nebo sobecká děvka.
Nějak nevím co si o knize myslet. Přečetla jsem jich na podobné téma poměrně dost, ale ještě se nestalo, aby mi hlavní hrdina byl tak nesympatický. Chvílema jsem přemýšlela, jestli je Roosje na dovolené nebo v zajetí Němců... Její chování bylo minimálně "zvláštní". Čím mě znechutila úplně, byl pochod smrti a věta "Už mě to tam začínalo nudit"
Po přečtení zdejších komentářů jsem přemýšlel, jestli má vůbec smysl něco psát. Má to smysl. Myslím, že každé zamyšlení nad podobnými knihami a podobnými příběhy, má smysl. I kritizování chování Roosje má smysl. Je vidět, že některým není lhostejné, když se něčí chování vymyká zažitým mravním kodexům a je to dobře. Na druhou stranu si však nejsem jistý, kdo z oněch kritiků by se nechoval podobně nebo i hůř v zájmu záchrany vlastního života. Nikdo z nás nebyl v té době v podobné situaci, nikomu nešlo o holý život. Osobně si myslím, že tento příběh, tato kniha nám dává poselství, kam až dokáže člověka zahnat a k jakému jednání donutit, podobná zlovůle, diktatura, xenofobie, nacismus......
Kniha byla velmi zajímavá, nechce se mi hodnotit jednání a chování hlavní hrdinky, naštěstí jsme takovou dobu a takovou hrůzu neprožili, nevím, jak by se kdo zachoval v její situaci, pud sebezáchovy je určitě v takových situacích nepředstavitelný. Obdivuji ji ale, jak se s tím dokázala vyrovnat po válce, na žádné z fotek neuvidíme zapšklou, ublíženou ženskou a že by na to právo měla.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) vzpomínky kolaborace Nizozemsko pokusy na lidech holokaust, holocaust přeživší holokaustu
Tešila som sa na ňu, ale sklamala. Príbeh je síce pozoruhodný a výnimočný, ale niektoré kapitoly sú pre mňa skôr nudné a zdĺhavé. Síce sa ľahko číta, ale nedočítala som ju. Čakala som, že ma bude baviť ako knižka od Vrby - Utiekol som z Osviečimu.