Tajný život stromů (obrazové vydání)
Peter Wohlleben
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415361/bmid_tajny-zivot-stromu-obrazove-vydani-qXK-415361.jpg
5
965
313
Procházka lesem s jedinečnými fotografiemi a poutavými příběhy. Vyznání lásky k lesu – výpravná obrazová publikace, která přímo vyzývá k tomu, abychom se ponořili do hlubin lesů. V plném znění původního vydání. Les je pro mnohé z nás vytouženým místem odpočinku. Je synonymem ticha a nedotčené přírody. Renomovaný lesník Peter Wohlleben nám dává nahlédnout do skrytého života stromů a odhaluje nečekané skutečnosti: stromy mají paměť, předávají si informace, pociťují bolesti, dokonce mohou dostat úpal a časem se jim tvoří vrásky, láskyplně se starají o svoje potomstvo a pečují dokonce i o své staré a nemocné sousedy. Neuvěřitelné? Ale pravdivé! Mnohé stromy, jako například duby, spolu navzájem komunikují prostřednictvím vonných látek. V okamžiku, kdy je některý ze stromů napaden hmyzem, vysílá vůně jako signály a všechny stromy v okolí upozorní na nebezpečí. Dotisk r. 2022... celý text
Literatura naučná Příroda, zvířata Přírodní vědy
Vydáno: 2018 , KazdaOriginální název:
Das geheime Leben der Bäume , 2015
více info...
Přidat komentář
Opravdu nádherná knížka o stromech, autor píše o svých zážitcích po toulkách lesem, jak stromy navzájem komunikují, jak se chrání, přátelí. Opravdu doporučuji pro milovníky přírody, jako jsem já.
Neuveriteľné koľko som toho o stromoch ešte nevedela. Odporúčam všetkým ktorým záleží na každom jednom strom ale hlavne odporúčam ľuďom čo majú nejaké pochybnosti o vnímaní a cítení rastlín a stromov.
Krásně napsaná kniha o tom, jak funguje les. Proč nám teď ty jehličnaté lesy schnou a žete je kůrovec. Kdybych měla 500 let čas, tak už vím, jak ten les založit :)
Tahle kniha si nálepku světový bestseller určitě zaslouží :-) Po dlouhé době kniha, která mě zahřála na duši. Odteď si všech stromků a stromečků strašně vážím a přísahám, že už nikdy - aspoň v to doufám, neutrhnu ani jeden lísteček, protože už vím, co to s tím stromem dělá, a že ho to vlastně bolí. Moc se mi líbí, že si stromy vzájemně pomáhají, předávají si živiny přes kořeny, třebaže si i navzájem konkurují. Dále se varují před nepřítelem (hmyz, agresivní houba) a různě spolu komunikují. Taky jsem nevěděla, proč stromy rostou pomalu, a že se k "batolatům" dostává pouhé 3 procenta světla, zbytek si vezmou "rodiče" a spol.
Na závěr... z knihy si beru jedno motto: Prosím chraňme přírodu! A nedělejme si z lesů továrnu na dřevo - uvažujme, zda každý papír, který držíme v ruce, se nedá ještě nějak zužitkovat, než si vezmeme další, nový.
Vědci vedou
už mnoho let
prudký spor –
….umí rostliny myslet,
jsou inteligentní?
Co je to vlastně strom? Slovník naučný jej definuje jako dřevitou rostlinu s kmenem, z něhož vyrůstají větve. Při čtení tohoto díla jsem si několikrát vzpomněl na film „Stalo se“, který pojednává o jakési vzpouře rostlin a stromů proti lidem, kteří díky látce vylučované rostlinama páchají hromadně sebevraždy. Po dočtení této knihy jsem tak nějak uznal, že kdyby to stromy chtěli, tak to asi dokážou a lidé by si to určitě zasloužili. Ten, kdo ví, že stromy cítí bolest a mají paměť a že rodičovské stromy žijí se svými dětmi, je už nemůže jednoduše porážet a pustošit jejich okolí velkými stroji.
Citát: Podle sebe soudíme stromy.
Proč je pro nás mnohem snazší porozumět zvířatům než rostlinám? To je zajímavá otázka. Po dočtení této knihy to možná dost čtenářů přehodnotí a začne se k rostlinám chovat lépe. První krok k porozumění rostlinám už udělalo Švýcarsko. Ve spolkovém zákoně mají totiž ustanoveno, že v zacházení se zvířaty, rostlinami a jinými organizmy je nutno brát v potaz důstojnost živého stvoření.
Jsem rád, že jsem tak trochu změnil své čtecí téma a sehnal si tuto knihu. Vždycky jsem měl rostliny rád a teď už o nich vím víc, než jsem možná kdy chtěl. Ne, nebudu se omlouvat květáku až ho budu konzumovat, ale spíš budu rostliny víc respektovat a stromy v první řadě. Vlastně už jsem alespoň nějaký ten krok udělal. Asi deset let jsem na Vánoce neměl živý strom. Vždycky mě těch boroviček bylo líto.
Malá ochutnávka:
Veškeré staré dubové lesy jsou v obci Hümmel v jejím vlastnictví. Jsou chráněné a čerpá se z nich jiný užitek. Jedna část se změnila ve vzpomínkový háj, kde jednotlivé stromy tvoří živé náhrobky, k nimž se ukládají urny. Stát se po smrti součástí pralesa – není to krásná představa?
Myslím, že by si tento příběh stromů měl přečíst každý. Je to srozumitelně napsaná kniha, spisovatel nepoužívá zbytečně moc technických názvů a kdo má zájem zjistit si více, je na konci knihy na padesát knižních odkazů pro podrobnější znalosti. Vybral jsem devět citátů a vsadil je panu Wohllebenovi na jeho profil a protože se mi to opravdu moc líbilo, pořídil jsem si jeho další knihu nazvanou „Citový život zvířat“.
Citát: Městské stromy jsou lesem opuštěné děti ulice.
Při čtení jsem měl podobné pocity, jako u "Zrozeni k běhu". Autor vysvětluje složité věci jednoduchým způsobem, a to tak, že každá nová vědomost působí až intuitivně (a říkám si: "no jasně, to přece dává smysl!"). Zároveň si ale nic necucá z prstu a (téměř) vše opírá o odbornou literaturu a desetiletí vlastních pozorování.
Rozhodně budu mít nadále daleko větší respekt ke všemu stvořenému, nejen tomu, co se hýbe. Po přečtení této knihy beru poučení pro děti "nedělej, ten strom to taky bolí" vážněji, než v době, kdy mi byla adresována. Ta kniha je skvělá, kéž by byla povinou četbou alespoň na zemědělkách.
Taky jsem to tušila (viz. komentáře níže) … Enti existují! :-) … už nikdy nebude procházka lesem stejná, jako dřív :-).
Rostliny vs. živočichové … všichni JSME, patřime do souboru živých organismů, a jejich rozdělení je věcí konvence, my sami jsme si to tak určili, čistě na základě průvodních znaků.
Do rukou se mi dostala krásná kniha, která je především o tom, že naše rozlišení, může být právě jen a čistě naším, … jen prostě nevíme, parafrázuji T. Nagela: „jaké to je, být netopýr“. A teď, na základě přečtené knihy, si dovolím toto tvrzení rozšířit, … a už vůbec netušíme, jaké to je „být jasanem“ :-).
Tahle kniha mj. hodně hovoří o komunikaci, a to mě, asi zaujalo nejvíc, protože se jí, čistě v linii člověk – zvíře, zabývám. Pro mě tedy nebylo žádným novým zjištěním, že komunikace nemusí být jen o „řeči“, tedy tak, jak ji běžně chápeme, ale pomalu se na tomto poli přesouváme k malé změně paradigmatu, jinak řečeno, mělo by pro nás být již zcela běžné a nerozporné chápat komunikaci, třeba jako, jak navrhuje Peter Wohllben „předávání signálů“. Víme zcela bezpečně, že existuje, jen se mnohým stále ještě příčí, přičíst tomuto termínu výraz „komunikace“, a to zejména z jednoho prostého důvodu, museli bychom totiž zároveň takovému „organismu“ nebo, řekněme, takové „entitě“, přiznat zároveň, že ve své struktuře má něco, co bychom mohli nazvat analogií „mozku“, tedy nějaký „řídící systém“, který svým jedinečným způsobem /který zatím ne vždy, dokážeme rozpoznat, či vůbec přiznat si možnost takového systému/ přijímá, a také vydává, impulzy, které „vedou ke změně chování“ takového organismu (či entity).
Naším problémem na tomto poli je především ČAS – významné změny lze totiž pozorovat právě ve vztahu k času, a ten je přeci jen pro nás a stromy, velmi, velmi odlišný, a nemusím nejspíš říkat, že ve výrazné nevýhodě jsme my, lidé :-). Možná je tedy tím nejzásadnějším problémem, který nám brání přiznat si výše uvedené, že zapomínáme na to, že „časový úsek, který je potřeba ke zpracování informací a proměně v čin, je u nás lidí a rostlin, diametrálně odlišný“.
Vrátím-li se k mým oblíbeným Tolkienovým Entům (on to věděl už dávno předtím :-)) … je to prostě tak, že milí Enti jsou bytostmi (či entitami, jak je komu libo) „pomalého plynutí času“ … z našeho, tak krátkého, lidského pohledu prostě potřebují na to, aby se projevili, celé věky.
A zase jsme u toho „náš úhel pohledu“, stále a znovu narážíme na to samé, na náš antropomorfismus. Nechápejte to, prosím, jako výtku, ono je to pro nás vlastně často dost nezbytné, těžko bychom se jinak i my sami zařazovali do světa, těžko bychom si bez něj vytvářeli zpětné vazby pro naše činy, je to tedy z určitého úhlu pohledu, hledisko užitečné, úvahy na toho téma by nejspíš vydaly na další dlouhý článek, takže to zkrátím, a jen si dovolím poslední poznámku – měli bychom si jen dát sakra pozor, aby nebylo nekriticky nekompromisní!
A ještě na závěr, tuto knížku doporučuji! Odborníkům i laikům, věřím, že bude zajímavým čtením pro každého! A prosím, nebuďte při čtení ... nekriticky nekompromisní :-).
„A až půjdu, tak se vrátím zčásti jen“ … verš hitu Petra Maffaye by mohl být napsán o stromě, jehož pozůstatky jsou pro lesní koloběh stále ještě nepostradatelné.“
„Po staletí nasával živiny ze země a ukládal je ve dřevě a kůře, … je tak cenným pokladem pro svoje děti.“
„… i kdybychom tady (u nás) měli mít jednoho dne španělské klimatické poměry, převážná většina buků by je zvládla. Jediným předpokladem je, že les nebude kácením narušen, co se jeho sociální struktury týče, a že si bude i nadále moci sám regulovat svoje mikroklima.“
Poslouchala jsem audioknihu, byla to první populáně - naučná audioknížka. I přes moje počáteční obavy se poslouchala hezky. Chvilkama bych ale uvítala tištěný text před sebou, abych si nějaké informace ověřila a zopakovala. Načetl ji Aleš Procházka.
A co říct ke knize...snad jen velice krátce: jakákoli procházka lesem nebo parkem teď bude jiná než dřív
Velmi zajímavá sonda do říše stromů a jejich příbuzných - užitečných a škodlivých příživníků. Odteď pohlížím na stromy s respektem a zároveň i docela jinýma očima. Kniha je na úrovni, velmi dobře se čte, žádné zbytečné a rozvláčné pasáže, Wohlleben se vážně vytáhl. Jen jedna nepodstatná věc, dokument z lesa mě nezasáhl tolik, jako například knihy o lidech. Dendrolog zkrátka nejsem.
Nádherná a nesmírně zajímavá publikace - četla jsem ve druhém, výpravném vydání. Luxus
Má již čtvrtá kniha od Petera Wohllebena, takže už jsem nebyl tak užaslý, přece jenom ty nejzajímavější údaje se ve všech opakují. Tato kniha opět zaměřená především na stromy. Něco na hraně mezi populární a vědeckou literaturou. Občas jsem se musel o odstavec vrátit, abych pobral všechny údaje. Nejde o jejich nesrozumitelnost, ale o veliké množství údajů, které se různě překrývají. Asi bych uvítal trochu lehčí formu. Jako milovník přírody ale fandím každému, kdo o ní zasvěceně píše.
Uspokojivé.
Úžasná kniha, som veľmi rada, že som ju čítala. Toľko nových a zaujímavých informácií napísaných veľmi pútavým spôsobom sa len tak nevidí. Popis lesného spoločenstva a dejov, ktoré v ňom prebiehajú (o ktorých som ani netušila), vzťah medzi rôznymi druhmi stromov navzájom, vzťahy medzi stromami a inými obyvateľmi lesa a mnoho ďalších informácií je podaných čitateľovi veľmi pútavým spôsobom. Od prečítania knihy si vždy pri návšteve lesa všímam veci, ktoré som predtým nevidela. Určite by som túto knihu odporúčala aj mladším ročníkom, aby si vybudovali pozitívny vzťah k prírode, úplný ideál aby sa táto kniha dostala do škôl :-)
Tahle kniha mě naprosto dostala, autor pojal téma velice komplexně a zároveň naplnil knihu spoustou dílčích poznatků.
Rozhodně stojí za přečtení! Milovníci lesa a stromů si přijdou na své, dověděla jsem se spoustu nových, zajímavých a překvapivých informací.
Nepřekvapuje mě, že příroda je moudrá a bez našich zásahů se dokáže vyrovnat s mnohými ranami. Že má nastavené vlastní obranné i léčivé mechanismy. Umí se dostat zpět do rovnováhy a potřebuje k tomu jen čas. To jen my máme pocit, že všemu rozumíme a musíme vše řídit.
Autor v lese žije, les pozoruje, má ho rád a zajímá se o něj. Dlouhodobým pozorováním objevuje to, co nám obyčejným pozorovatelům zůstává skryto. Všechny ty fascinující souvislosti. Líbí se mi jazyk, který používá, i přirovnání, která činí nám laikům knihu hezky srozumitelnou.
V mojí oblíbené knize Škola Malého stromu je vyprávěn krásný příběh týkající se stromů. My už jsme spojení s přírodou ztratili. Jak to shrnuje indiánská babička hlavního hrdiny: "Toto je svět bílého muže." Díky autorovi se zdá, že mezi bílými muži jsou i vyjímky.
Krásná obrázková bichle, která nabízí jiný pohled a zároveň tristní neznalost lesníků a městskýcj zelení i obecně lidí. Určitě stojí za přečtení, kniha dost ovlivnila, jak se dívám na stromy teď.
Na jednu stranu je to kniha plná úžasných zajímavostí, kvůli které se teď na stromy dívám malinko jinak. Díky ní si také připomínám pomíjivost nás lidí. Stromy si rostou svým pomalým tempem, zatímco my lidé válčíme, měníme režimy, umíráme a myslíme si, že jsme středem vesmíru.
Na druhou stranu, kniha mě vůbec neohromila tolik, jako Citový život zvířat. Hůře se četla (nevím, jestli je to autorem nebo překladem), po pár kapitolách bylo informací až dost (přece jen, zvířata jsou druhově o něco pestřejší) a nutno přiznat, že mě fauna obecně "bere" daleko víc, než flóra. Na konci jsem už byla "přestromovaná", poslední tři kapitoly jsem přeskočila.
3 hvězdičky jsou málo, 4 zas moc, proto nehodnotím.
Hned je vidět, že knihu napsal člověk, který stromy miluje a dokonale jim rozumí. Přitom vás nezahrne tunami čísel a vědeckých článků a studií. A když ji člověk dočte, už nikdy nebude koukat na stromy a les stejně jako předtím.
Štítky knihy
eseje ekologie stromy lesy pralesy lesnictví, lesní hospodářství ekosystémy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Tajný život stromů |
| 2017 | Citový život zvířat |
| 2018 | Moudrost lesa |
| 2018 | Tajná síť přírody |
| 2017 |  Les - Návod k použití |
Před přečtením knihy jsem o životě stromů neměla moc znalostí, takže v tomto ohledu to pro mne bylo určitě obohacující. Vnímání rostlin jako živých bytostí s pocity už mi ale bylo vlastní, takže to pro mne již tak objevné nebylo, naopak jsem toho čekala víc. Trochu mne zklamalo, že ač se kniha tváří, že se věnuje hlavně tomu, co stromy cítí a jak komunikují, je to spíše (když to trochu přeženu) popularizačně napsaná učebnice biologie. Vadil mi ten kontrast - nálepka bestselleru, popularizační jazyk a promyšlené názvy kapitol, ale samotný obsah byl trochu učebnicový a repetitivní a až tak moc mne nenadchl.
Nechci být přehnaně kritická, váhám mezi 3 a 4 hvězdami. Kniha určitě stojí za přečtení, ale neměla jsem z ní ten očekávaný pocit.