Tajný vejár

23.03.2021

Přečteno za víkend, kniha je čtivá. Líbilo se mi barvité popisování tradic, nad kterými dnes můžeme jen kroutit hlavou. Žena je považována za bezcennou už od narození, po svatbě navíc funguje jako služka pro tchýni a matrace pro manžela, když neporodí syna, je ještě bezcennější (pokud to jde) a pokud porodí dceru, připravuje ji na stejný osud, který potkal i ji - bolestivé podvazování chodidel, bez kterého se ani nevdá a bude míň než služka. V této hrůze se jen opravdové přátelství stává jediným světlem ve tmě. Někdo srovnává s Gejšou - pokud bych to měla srovnat já, v této knize je mnohem víc utrpení, neštěstí a strádání a Gejša byla navíc čtivější a lépe jsem si dokázala představit její prostředí. Ale Vějíř za přečtení určitě stojí.

07.03.2021

Román s velkým R. Kniha je o ženách a tedy spíš pro ženy, ale i tak v knize, a v první polovině obzvlášť, převládá hodně naučného vyprávění o tradicích rodinného života v Číně, o společenské hierarchii, o ročním cyklu a svátcích spojených s úrodou a počasím, o životních etapách podle hlavní úlohy ženy v domácnosti.
Život plný podvolení se předurčenému osudu a zvyklostem, podvazování chodidel, o smířlivosti, o upřednostňování konvencí před osobním blahem a projevem citů. Doporučuju přečíst si i autorčiny poznámky na konci, kde upevňuje a objasňuje vztah příběhu ke skutečným poměrům.
Bylo to pro mě hodně nové téma, ale styl a um autorky mě uchvátil. Snad se mi dostanou do ruky i další knihy od ní.

22.01.2021

čtyři dny jsem žila tímto příběhem, dostal se mi pod kůži, a nejde najít slova. Opravdu famózní! Přečtěte si.

02.01.2021

Tajemné krásné dílo z úchvatného prostředí. Doporučuju.

03.12.2020

Více než cokoliv jiného je román velmi cenným vhledem do tehdejší čínské společnosti. Pravda, vyprávění chybí jakási vřelost, laskavost a hloubka, která by vás s postavami dokázala více spojit. Ale v tom právě podle mě tkví síla celé knihy. Přesně tyto vlastnosti v Číně tehdy nebyly žádoucí. Naopak. Pokládaly se za slabost a díky tomu je celé Liliino vyprávění sugestivnější a více uvěřitelné.

IG: @hanybooks

Bohužel jedna z mála knih, kterou jsem nedočetla, protože jsem se nedokázala začíst.

21.11.2020

Tajemství hedvábného vějíře je pro mě jeden z těch románů, na který se nedá zapomenout. Je to dáno mnoha aspekty. Jednak lokací, protože je to můj první román z Číny a dále také těmi tradicemi a zvyky, které jsou pro běžného evropana něčím zcela výjimečným. Ať už je to krása a tajemnost ženského písma nu-šu nebo nepochopitelnost a brutalita tradice podvazování chodidel do takzvané lotosové nohy. No a samozřejmě mi utkvěl i příběh celoživotního přátelství dvou dívek, Lilie a Sněžného kvítku, který byl velmi silný a dojemný.

18.11.2020

Opravdu silný zážitek. U této knihy může nebrečet jen nelida, protože se v okolí hrdinky stane tolik smutných věcí, tolik neštěstí, že mě to dostalo. A to nemluvím o popisování tradice podvazování chodidel. O tradicích je konečně kniha především. Nečekejte výrazný děj, spíše popisování života tehdejší doby, tradic, zvyklostí. Já jen musím říct, že dnešní ženy si už ani nedovedou představit, že by žily v tak potupném postavení. Snad se to ani nikdy nevrátí. Přes všechny ty hrůzy jsem moc ráda, že jsem mohla do této kultury nahlédnout.

Upřímně obdivuji všechny ty, kteří napsali pozitivní komentáře níže. I já jsem se jimi nechala zlákat ke čtení této knihy. Přečetla jsem úvod a první kapitolu s názvem "Podvazování", ale dál jsem se nedostala. Jsem vyděšená, znechucená a po tvářích mi tečou slzy. Asi jsem příliš citlivá a moje představivost se rozběhla s takovou silou, že jsem nemohla pokračovat a následně jsem požádala manžela, aby knihu vzal a odnesl ji z domu pryč a dal ji příležitostně do nějaké městské knihobudky. Třeba ji tam někdo rád najde. Já se k ní určitě už nikdy nevrátím. Zvláštním způsobem jsem objevila svoje osobní mantinely, o kterých jsem ani nevěděla, a které mi ukázaly, co jsem schopná vstřebat a co ne. No, i to je přece úkolem literatury...
Reálie života malých děvčátek a dospělých žen v Číně v době ne zase tak vzdálené a vědomí toho, že dnes na tom nejsou pravděpodobně nějak významně lépe (i přes zákaz praktiky "lotosového květu") jsou pro mě jako Evropanku naprosto nestravitelné. Nedokážu to pochopit, nemohu to akceptovat a jak jsem si právě ověřila, nedokážu o tom ani číst. Ani v rámci beletrie.
Knihu nebudu hodnotit, to by nebylo fér, když jsem ji nedočetla. Ani určitě nechci kohokoliv odradit, aby ji četl. Jen jsem chtěla, aby mezi těmi všemi nadšenými komentáři, byl i nějaký protipól. Třeba bude někdo rád za to, že není v tom znechucení sám.

04.11.2020

Nadherny pribeh ma vtiahol do deja ako uz davno ziadna kniha. Urcite odporucam precitat

03.11.2020

Opět úchvatná kniha. Žít v tomto období v Číně a být ženou, bylo nevýslovně těžké. Je mi z toho smutno.

24.10.2020

Nemohu jinak, než dát plný počet hvězdiček, dala bych i víc, kdyby to bylo možné. Kniha byla neskutečně zajímavá, bezvadný byl samotný příběh (životní osudy dvou přítelkyň v Číně na počátku 19. století, kdy žena byla míň než pes) a neskutečně zajímavá byla i fakta a zajímavosti o každodenním životě lidí (žen), zvyky,tradice...mnohdy jsem přečtené musela přímo rozdýchávat, jak moc se to příčilo mému chápání (krutý zvyk podvazování chodidel, zacházení s manželkou, poslušnost tchýni apod), každopádně moc moc doporučuji.

21.10.2020

Poučné, jak žily ženy v Číně. Ponížení, podřízenost, závislost na rodině manžela, tak to si dnes nedovedeme představit.

30.09.2020

Lilie a její lao-tchung Sněžný kvítek.
Velmi zajímavá kniha o čínských reáliích a o tajném ženském písmu nu-šu.
Fáze života ženy:
Dny dcery
Dny spínání vlasů
Dny rýže a soli
Tiché sezení
(2016)

20.09.2020

Zajímavá, čtivá kniha, plná informací o Čínských tradicích v dávných dobách. Zároveň s pěkným příběhem. Stojí za přečtení.

22.06.2020

Příběh odehrávající se v Číně kolem roku 1850. Osmdesátiletá Lilie vzpomíná na svůj život a na přítelkyni, která ji výrazně ovlivnila.
V Číně devatenáctého století, kdy manželky a dcery chodily s podvázanými chodidly a žily téměř v izolaci, vytvořily ženy z daleké provincie Chu-nan své vlastní tajné ženské písmo nu-šu. Díky němu mohly společně sdílet své naděje, sny a úspěchy.

Na tuto knihu jsem se dlouho těšila, ale bohužel přišlo zklamání. Samotný příběh se mi líbil. Bylo velice zajímavé i poučné dozvědět se více o životě v Číně v tomto období. Autorka hodně realisticky popisuje obvazování nohou, aby měly ženy co nejmenší chodidla. To bylo opravdu drsné, ale od této části už ve mně kniha nevzbudila žádnou emoci. Sice se tam odehrává spoustu zajímavých a dojemných situací, ale kniha je psaná tak, že se mě to vůbec nedotklo a nic to ve mně nezanechalo.

Knihu úplně nezatracuji, zajímavých informací je v ní hodně. Je to román, ale na mě to spíše udělalo dojem učebnice dějepisu. Kdo se chce dozvědět více o čínské kultuře, určitě doporučuji k přečtení.

Po dočtení jsem se podívala i na film, který byl na motivy knížky natočen (Sněžný kvítek a tajemný vějíř). Kromě toho, že z knihy tam byla asi tak desetina, tak ani film mě úplně neuchvátil.

03.05.2020

Měla jsem od knihy velká očekávání, ale po dočtení jsem zklamaná. Ano, bylo zajímavé dozvědět se, jak probíhá podvazováni a vše kolem toho, celkové postavení žen v Číně, že jsou v podstatě míň, než zvířata. Libilo se mi, jak ženy mezi sebou komunikovaly pomoci tajného písma. Ovšem to je asi tak vše, čím kniha zaujala. Co se příběhu týče, tak mi přišel mdlý, nezaujal mě a pořád jsem přemýšlela nad vším možným, jen ne nad knížkou.

25.04.2020

Velmi odtažité přesto intimní čtení o přátelství dvou žen, které dohromady svedly zvyklosti 19. století v Číně, ve které vyrůstají. Kniha je krásná, přesto bych někdy ráda víc viděla do hlav protagonistek a znala jejich vztah k dětem a vlastní rodině, než jen k jejich vzájemnému přátelství.

Autorka v knize moc dobře popisuje život v nízké i vyšší společenské vrstvě, také spoustu jejich tradic. Nějaké hodně malé „vědomosti"o postavení žen v Číně jsem sice měla, ale tahle knížka mi doslova vyrazila dech, vůbec jsem netušila, jak moc to bylo příšerné. Když jsem četla o podvazování chodidel, měla jsem pocit, že místo historickéhorománu čtu horor. Obě přítelkyně zrovna moc sympatií nevzbuzují, ale i tak mějejich příběh fascinoval, i když části, které líčí tradiční rituály, jsou popsány tak poetickým a vzletným jazykem, že se mi hůř četly. Ale i tak můžu knížku doporučit. Vlastně mám po přečtení některých historických knih pocit, že by si je měli přečíst všichni povinně, abychom si uvědomili, jak moc dobře se máme.