Tajný spolek hladových žen

Nejvíc zbytečných přečtených 73 stran a dál to prostě nešlo...

10.10.2020

Přemýšlím, proč tady tolik čtenářů má s Tajným spolkem takový problém. Možná proto, že tato kniha mate anotací, referencemi i obálkou. Není totiž ani tak "vtipná, divoká a zábavná", jako smutná, depresivní a lehce nechutná. Ale není špatná! (až na tu redakční práci, bohužel...)

05.10.2020

Ztratila jsem se v čase - kdy je teď a kdy je potom? Co už vlastně bylo? V chlapech - Adnan, Arnold a taky tam je André. Ale co mě pobavilo, tak historie jídla Špagety Puttanesca.

05.09.2020

Asi nepatřím do cílovky, do čtení jsem se musel nutit a tak nějak vůbec jsem nepobral motivace postav. Nakonec jsem to sice dočetl až do konce, ale nestálo to za to.

Jedna z mála knih, kterou jsem prostě nedokázala dočíst. Dostala mě do čtecí krize, po velkém přemlouvání jsem přečetla polovinu! Bohužel nemám chuť číst o ženách, které provádějí své seance kvůli obžerství. Nejprve prohrabávají popelnice, aby vůbec měly co servírovat, a následně zvrací v koutě. Jako vážně? Ne, nepochopila jsem, co tímto chtěla autorka sdělit světu. Feminismus a hledání sama sebe? Ovšem prezentace těchto myšlenek je pro mě vskutku velmi nevhodně zvolená. Možná se ta spásná myšlenka nachází až na samotném závěru? Pak je škoda, že já se k ní prostě přes ten předchozí obsah prokousat nedokážu.

23.07.2020

Knihu jsem si vybrala podle názvu a nebyla to nejšťastnější volba. Čekala jsem něco jiného a vlastně do teď nevím, co tím chtěla autorka říct. Pro mě to byla taková nemastná neslaná kniha víceméně o ničem.

12.07.2020

Tato kniha mě překvapila ,ale v opačném smyslu-čekala jsem úplně něco jiného.Ale když se začala Roberta a její přítelkyně Steve nezřízeně cpát odpadky co najdou u popelnic a vše je proloženo nudnou přípravou jídel-tak jsem si řekla a dost-dál jsem nečetla.Za mě to nemělo hlavu ani patu.Bod dávám spíš za pěknou obálku.

07.04.2020

Tajný spolek hladových žen jsem si vybrala zejména kvůli názvu. Šla jsem vědomě do rizika, protože recence byly značně protichůdné a já už chápu proč :-). Abyste si příběh Roberty, její kamarádky Stevie a dalších hladových žen užili, musíte mít skutečně rádi jídlo a dlouhosáhlé nikamnevedoucí hovory o něm. Členky Spolku totiž čas od času vydrancují a vyplení kuchyně nejen své, ale nakonec i úplně cizí, ne tak docela v souladu se zákonem. Dělají to ve snaze prosadit si svůj prostor ve světě prostřednictvím žravých orgií. Každá z hrdinek má svá vlastní traumata, která pomocí jídla, přítelkyň a Spolku řeší. Nemají rády, když je mužští zákazníci oslovují Princezno, když se stále musí upozaďovat, aby ostatní byli šťastni a když se na ně okolí kouká skrz prsty kvůli tloušťce. A vážně, vážně moc se zde na spoustě stránkách vaří. Já jsem si tohle čtení užila a dokonce jsem se díky hladovým ženám zase po letech vrátila k pečení kváskového chleba. Dost možná bych mohla být členkou :-)

Dějová linie neměla hlavu ani patu a celkový styl psaní byl těžkopádný a zpřeházený. Kapitoly děje se střídaly s návodem na výrobu jídel. Nešlo ani tak o klasické recepty, ale o sáhodlouhé a nudné vyprávění o tom, co mě, jako čtenáře románu, absolutně nezajímá a čtení to přímo narušuje. Děj mi nedal absolutně nic, totální absence humoru, napětí, romance a poučení.

31.03.2020

Vlastně to nebylo vůbec špatné. Po komentářích zde, jsem si říkala "panebože, co jsem si to koupila", avšak jsem ráda, že mám svou hlavu, kterou zatím ještě dokážu používat. :D

Kniha mě zaujala zaprvé názvem, protože, nebudu lhát a přiznám, že prostě ráda jim, a anotace říkala, že je kniha vtipná, o ženách, o jídle a nějakym chlapovi. Za druhé se mi líbila myšlenka tajného spolku jedlíků a aktiv, které dělají, a taky obálka není špatná. Co ale bylo špatné, byl překlad a chyby.. "jsem vyšla jsem ze sprchy.." a tak podobně. Za to šla hvězda dolů, přiznávám.

Četla jsem komentáře typu "Roberta je mi nesympatická, nelíbila se mi.." Roberta byla zvláštní, každý z nás je něčím zvláštní, a u ní jsem to rozhodně nebrala jako minus. Byla nesvá. Z každé situace. Bála se. A já to chápu. Vlastně mi v mnoha ohledech připomínala mě samotnou, jo, i já jsem hold divná. Taky se bojim tmy. Taky se bojim usínat samotná, protože prostě poslouchám zvláštní zvuky. Roberta uměla aspoň vařit. :D má bod navíc. :)

Kniha mě i bavila, jak anotace slibovala. Třeba zrovna schůzka s Arnoldem. Jak si s ním chtěla vyměnit jídlo, protože prostě svoji polívku nechtěla a nevěděla ani, proč si ji objednala. To bylo vtipné. :D

Takže kniha vlastně popisuje ženy v tajném spolku, občas dělají schůze typu "nažerem se a uděláme tu bordel, dáme si nějakou drogu a moc si to užijem", takže vaří, drogujou a bavěj se. A mě se to líbilo. Líbil se mi popis všech postav. Jejich strachy a jejich příběhy. Posouvání se v čase. Vztah mezi Robertou a Stevií. To, jak ty ženy po těch letech prošly nějakou změnou.

Bylo to hezké!

11.03.2020

Tak tohle mne opravdu nezaujalo. Přečetla jsem cca 40 stran a říkala jsem si, co to vlastně čtu. Roberta mi opravdu k srdci nepřirostla...
O čem kniha vlastně je? Chlap v bistru na pěti stránkách přemýšlí, co si dát k jídlu...
Tohle opravdu není kniha, bez které bych nemohla žít. S klidným svědomím vrátím zpět do knihovny :( Jsem ráda, že jsem si ji nekoupila.
Na zadní straně obalu je uvedeno, že se jedná o vtipný, výstižný a aktuální román. A že je to odvážné, divoké a zábavné čtení. Tak nevím... asi jsem nečetla stejnou knihu. Přečetla jsem zhruba třetinu knihy a myslím, že mi to bohatě stačilo :(

17.02.2020

Svým způsobem čtení této knihy byla pro mě očista. Už dlouho jsem nečetla příběh pro mě s tak šílenou a nesympatickou hlavní postavou. Jmenuje se Roberta, je jí třicet let a je psychicky labilní. Takový uzlíček strachu se jen tak nevidí.
Číst jsem vydržela ze zvědavosti, jak to skončí. Musím uznat, že netypicky a zajimavě. Celkově je kniha psána dobrým jazykem, když opominu hlavní hrdinku. Věřím, že si kniha své čtenáře najde, jenom není pro mě. Je to o psychice hlavní postavy.

16.02.2020

Při čtení této knihy jsem se musela pořádně kousnout, abych ji dočetla. Zuby mi úplně skřípaly. Já vůbec nepochopila o čem to bylo. Hlavní hrdinka byla dost labilní a její vnitřní pochody běsné. Případ pro psychiatra. Pořád si jen na něco hrála. Nevím co jsem čekala, ale tuhle slátaninu určitě ne.