Tajná historie
Donna Tartt
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78152/bmid_tajna-historie-1Fd-78152.jpg
4
416
119
Richard se po roce studia na univerzitě zařadí mezi elitní kroužek pěti studentů studujících řečtinu u skvělého pedagoga Juliána Morrowa. Není lehké se mezi tyto studenty dostat, protože tvoří uzavřenou skupinu v rámci univerzity. Richard je zcela nadšený výukou, profesorem i svými novými přáteli: Charlesem a Kamilou, Francisem, Edmundem (Bunny) a Henrym. Tráví spolu téměř veškerý čas, víkendy tráví ve Francisově domě na venkově, ale Richard vycítí, že studenti mají i aktivity, které před ním tají...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1996 , Osveta (Martin)Originální název:
The Secret History , 1992
více info...
Přidat komentář
Zezačátku to bylo jen "Oh, Donna, Oh Donna" (The Misfits), protože je to napsané skvěle, propracovaně, sofistikovaně. Ale už brzy zjistíte, že se to neposouvá, ale jen tak nějak motá v kruhu. K 'Tajné historii' jsem se dostal několik měsíců zpátky, odložil to, pak se k tomu vrátil a už v půlce jsem opět litoval, ale řekl jsem si, že bych si rád utvořil názor na Donnu a její tvorbu, protože působí zajímavě. Ráj akademiků, tahle Donna Tartt, ale její kniha, kterou vydala v roce, kdy jsem se narodil (a ve věku, v němž se nacházím teď), byla ani ne tak náročná, ale obtížně se tím prokousávalo, protože to nikam nesměřovalo, progress neexistující, tempo neskutečně pomalé, dlouhé pasáže, co vás úvádí hlouběji do postav a jejich rozpoložení, abyste se dostali k dalším úvodům a charakterovým studiím - v tomhle duchu je to dost klasické dílo. Je to jiné, definitivně, než řekněme řadové thrillery a vlastně bych to ani mezi thrillery nezařadil. Ale i přes všechen ten um, jako kdyby to nedokázalo artikulovat věci pod povrchem lépe. Zároveň škoda, protože Tarttová definitivně stojí za přečtení, už jen s přihlédnutím k tomu, jak si dává na čas s každou knihou.
Četné komentáře "spolučtenářů" poukazují na zdlouhavost některých pasáží, které přicházejí v druhé části knihy po vraždě Edmunda a tak si myslím, že je důležité koncepci Donny Tartt hájit. Kniha "Tajná historie" svou první půlí čtenáře naprosto vtáhne do děje a představuje mu svět, jehož si připadá být při intenzivním čtení součástí. Poukázal bych na obrovský vědomostní rozsah autorky, která napříč knihou užívá různorodé poznatky humanitních věd. Druhá polovina knihy poté představuje popis duševního a morálního rozkladu hlavních hrdinů vrcholící konečnou bezradností nad jejich osudy. Jediná pasáž, která i v mém případě ubírala knize na čtivosti se vztahuje k obšírnému líčení událostí Bunnyho pohřbu. I přesto za mě naprosto geniální román.
Ježiš, to bylo ukecané. Mám moc ráda Daniela Bambase od té doby, co jsem v jeho podání poslouchala Vlk a dráb, a myslím, že on byl jediný důvod, proč jsem to doposlouchala až do konce. Být to "na papíře", knížku bych odložila.
Ne že by příběh byl úplně nezajímavý. Místy mi připomínal Podobu od mé oblíbené Tany French - skupina studentů, zvláštní, tajemná, spojená pro ostatní nepochopitelným poutem, která skrývá tajemství. Ale rozhodně by příběhu slušela větší svižnost, prostříhat hluché pasáže o tom, kdo šel kdy spát a kdy kdo co četl. Celkově se to dalo, ale hlubší dojem nezanechalo.
Poslouchala jsem audioknihu v originále, čtenou autorkou. První polovina mě naprosto uchvátila, čtení mě bavilo, zbožňovala jsem atmosféru, zápletku, některé postavy a krutost jejich chování. Líbily se mi hodiny řečtiny, debaty, tzv. "dark academia" nálada. Kvůli té první polovině jsem si knížku i objednala, protože ji chci mít doma, první část si určitě znovu přečtu v textové formě. Po vyvrcholení děje následuje ale dost drastický úpadek, kde se nic neděje, postavy jen pijí alkohol a berou drogy, hroutí se, mluví, končí v nemocnici, ale de facto se nic neděje. Chápu smysl toho, co po vraždě následuje, ale bylo to zbytečně rozvleklé a celkový dojem mi to z četby zkazilo. Kdyby byla kniha kratší, dala bych jí pět hvězdiček.
Vlastně ani nevím, jak bych knihu slovně ohodnotila, moc podobných knížek jsem nečetla/neposlouchala. Už od začátku sice tušíte, kam děj bude směřovat, ale autorka má velký dar ukonejšit vás mnoha odbočkami, než se k pravé podstatě dostane v čas, kdy to nejméně čekáte. Moc se mi líbilo celkové propojení s filosofií a historií a vidím v tom knihu, která má spoustu rovin. Jako velké plus hodnotím i to, že všechny hlavní postavy mi byly v různých částech příběhu sympatické i nesympatické. Pokud bych měla celkový dojem z knihy nějak shrnout, řeknu to asi takhle: Nic není černobílé. Jako audioknihu moc doporučuju.
"Krása je hrůza.
To, co nazýváme krásným, nás zároveň děsí až k smrti."
Tajná historie mě naplnila jako Moët & Chandon vypitou sklenici. Geniální nápad i zpracování, a ty gradace. S nedočkavostí jsem obracela každou stránku a přitom se těšila z každé myšlenky a nechtěla ji jen tak opustit. Nenapadlo by mě, že studium klasické řečtiny může vytvořit tak zajímavý kontext. A ono přitom stačí šoupnout támhle bakchanálie, tady vraždu... Pro někoho zpovykaná mládež, pro jiného dětičky zbohatlíků, nebo naopak, pro mne však, bez ohledu na okolnosti, původ hrdinů či objem konta, takřka mistrně vystavěný příběh s poměrně lapidární vražednou zápletkou. Nikdy jsem se vlastně nezamýšlela nad tím, jak může být obtížné naplánovat vraždu coby přirozenou smrt. A jak destruktivně může s duší člověka pracovat pocit viny.
Lákavý žánrový mix. Dionýsovské melodrama. Nebo prostě jen cesta mravního úpadku... mám ráda zdánlivě pomalé tempo se zdánlivě nesouvisejícími odbočkami. Trochu jsem postrádala nahlédnutí do Bunnyho duše a mysli, ne zvnějšku, ale jeho vlastní vidění světa a sebe sama. Protože jeho chování pro mě bylo poněkud nepochopitelné. Trochu mě taky mátla dějová nevyváženost a ještě by se pár dalších much našlo. Prostě pár nakouslých a odhozených jablek. Ale nebudu hnidopišit. Protože s Tajnou historií jsem vlastně přese všechno navýsost spokojená.
Jakási novodobější kopie Gatsbyho, včetně prázdné neuzavřenosti a marného čekání na brilantní pointu. Jedna hvězda navíc Danielu Bambasovi za skvělé načtení pro audioknihu. V papíru bych to asi odložil dlouho před koncem jako ztrátu času.
Tajnou historii jsem si po literární stránce náramně užila. Samozřejmě i po té dějové, ale jazyka a stylistika dodávají příběhu ten správný šmrnc. Navzdory rozsahu jde o dílko, které si plyne zdánlivě pomalým tempem, přičemž sem tam na povrch vykoukne něco, co by do takto klidného tempa patřit nemělo a co dává tušit, že to celé bude ještě pořádná jízda.
Název knihy vystihuje to, že se v knize odehraje spousta věcí, které pro budoucí děj nehrajouzvlášní roli, jen jej posouvají v čase dál. Nejsou ale nikdy nudné a nakonec vždy, vtrhne pasáž, řetězec příčín a následků, který jste nečekali. Kniha mi atmosférou připmněla Demiana. Skupina studentů dělá zvrácenosti, ale se smyslem pro krásu (a v tom je to jiné, než štení hororů a detektivek). Poslední asi pětina knihy mi nedovolila se odrhnout a probudila i ten chlad, který zanechala dlouhá pasáž zimy, která se táhla (asi přesně tak, jak se zima táhne ve skutečnosti). Dobrodružné čtení, ke kterému se chci ještě vrátit.
Tajnou historii jsem přetrpěl jako audioknihu a při poslechu jsem si uvědomil největší nevýhodu audioknihy: nelze u ní aplikovat rychločtení a přeskakovat stránky. Nakonec jsem teda celé soubory přeskakoval, abych se nějak prokousal až na konec. Myslím, že nic podstatného mi neuniklo.
První zhruba třetina knihy spočívá ve spoustě nezáživných plků. Sáhodlouhá líčení každého hnutí mysli nepříliš sympatických hrdinů zabrousí až do jejich dětství, aniž bych vypozoroval nějakou souvislost se současným příběhem. Nicméně pro čtenáře a čtenářky populárních psychologických časopisů se bude jednat o vydatnou krmi. Pokud jste ovšem ducha slabšího jako já a očekáváte hutný děj a silný příběh, sáhněte raději jinam. Nějakou tu alibistickou hvězdičku dávám za několik málo vcelku napínavých pasáží, solidně napsaných.
Když jsem knihu dočetla, měla jsem tzv. TO JE BOŽÍ, JÁ NEMÁM SLOV! moment.
Kniha plná snobíků, které jsem si oblíbila natolik, že jsem si je brala s sebou i na cestu do práce, přestože to znamenalo, že musím táhnout tašku navíc. Zlaté čtečky!
Tihle posh inťouškové hned v prologu zabijí svého kamaráda a jeden z nich vám povypráví, jak se vlastně dali dohromady, proč to Bunny odnesl, jestli se na to přišlo a tak.
Plus body za Bakchantky!
Plus body pro mě, že jsem neměla tendenci přeskakovat řádky, i když všichni zrovna jen seděli, kouřili a pili (což se dělo často).
Cítila jsem se být součástí partičky, což je zvláštní, protože náš vypravěč Richard je celou dobu tak trochu outsider a stojí mimo hlavní dění, ale to mi nebránilo v tom, abych se cítila být oblíbenější než Richard a zvesela jsem s nimi vysedávala u stolu, listovala řeckým slovníkem a ucucávala whisky. Byl to super alter život, přestože v tom reálném nemám ráda whisky, privilegované dětičky s jejich #firstworldproblems a dokonce ani vrahy.
Ne nadarmo se v knize píše "Beauty is terror. Whatever we call beautiful, we quiver before it."
Zkrátka - mám nové knižní kámoše, kteří jsou možná úplně na hovno, ale já doufám, že si někdy udělám čas se k nim vrátit a už teď přemýšlím, kdy se vrhnu na Stehlíka!
Za nejlepší knížky považuji takové, u kterých mám po dočtení pocit prázdnoty, ten dojem, že už žádná další kniha nebude taková.
A přesně to je i tento případ.
Kvůli takovým knihám čtu a zároveň kvůli nim mám rozečteno několik knížek současně, protože jinak bych už nic dalšího nechtěla začínat.
Přestože bych nemohla vypíchnout z knihy nic moc světoborného, bude patrně patřit k letošním mým top přečteným.
V tomto románu Donny Tartt je vylíčen příběh skupinky znuděných univerzitních studentů řečtiny, věčně zfetovaných a ožralých snobů, které vede charismatický psychopat. Tito mladí lidé se dopustí dvou vražd a zapletou do toho i svého spolužáka, zamindrákovaného slabošského troubu, který se jim chce podobat. Vraždy zcela rozloží jejich malou partičku zevnitř a ani sentimentální závěr nedokáže smazat odpor a pohrdání, jaký jsem ke všem hrdinům cítila. Tento román je totiž pozoruhodný tím, že v něm nenajdete kladnou sympatickou postavu, i hlavní hrdina, vypravěč, je natolik bezpáteřní zbabělec, že se s ním nemůžete ztotožnit.
Knížka je ale skvěle napsaná, výtečně se čte, po dlouhé době jsem se nemohla od knihy odtrhnout, jak byla napínavá, zhasínala jsem lampičku u postele mnohem déle, než jsem zvyklá. Když ji ale nezařadíte do svého čtenářského seznamu, vůbec o nic zásadního nepřijdete.
může mladická nerozvážnost zničit život? Krásný popis charakterů, prostředí, pohnůtek i následků ... kniha, která se jen těžko odkládá a s napětím dočítá.
Poslouchala jsem jako AUDIOKNIHU.
Když má nějaká audiokniha více než dvacet hodin, zbystřím. Hodně zvažuji, zdali do ní jít, nebo nikoliv. Mám raději kratší audioknihy. Přesto jsem se tentokrát nenechala její délkou odradit. A udělala jsem dobře.
Říká vám něco jméno Donna Tartt? Že ne? Chyba. Tato žena totiž v roce 2014 obdržela Pulitzerovu cenu za knihu Stehlík. Svou prvotinu však vydala už v roce 1992 a nese název Tajná historie. A nyní má šanci se s ní seznámit i český čtenář a hlavně i ten, kdo klasickým knihám moc neholduje. Audiokniha Tajná historie má stopáž něco málo minut přes dvaadvacet hodin.
Vždyť také jde o rozsáhlý příběh o elitním kroužku studentů klasické řečtiny. Jejich přátelství není na první pohled ničím výjimečné. Ve své tajné skupince vedené záhadným a charismatickým profesorem probírají všechna možná životní témata a to i ta velmi intelektuální, která souvisí s podstatou krásy, pravdy, tvořivosti, ale také s hrůzou, vášní a zločinem.
Nikdo z nich netuší, že se jejich životy brzy radikálně změní. Důvodem je ten nejtěžší zločin, který může člověk nebo skupina lidí spáchat. Postupně se proměňují i jednotlivé charaktery postav. Každý máme svá tajemství, ale když spácháme zločin, za který nás čeká ten nejpřísnější trest, nejspíš se s tím nedokážeme vyrovnat. Začneme se chovat jinak, začneme i jinak žít.
Tajnou historii lze označit za detektivku, ale obrácenou. Víme, kdo zločin spáchal, ale nevíme důvody ani okolnosti. Ty vyplouvají na povrch až v průběhu vyprávění jednoho ze studentů a členů tajného spolku. Ačkoliv autorka v knize použila sérii dosti bizarních situací, o kterých by si mohl čtenář myslet, že se nikdy stát nemohou, nejde jí nevěřit. Donna Tartt je skvělá vypravěčka a potvrzuje to i v této knize.
Stejně tak je výborným předčítačem i Daniel Bambas, který se s knihou, která má téměř pět set padesát stran, popral naprosto neuvěřitelně. Vlastně popral není úplně nejšťastnější slovo, protože Bambas předčítá celou knihu s takovou lehkostí, mění hlasy tak přirozeně a napětí stupňuje tak dokonale, že poslech knihy je doslova balzámem pro uši.
Na druhou stranu se mi občas u audioknih se složitějšími zápletkami stává, že když na pár vteřin přestanu vnímat, ztrácím nit. Jak logické. Ovšem u této audioknihy je téměř každá vteřina drahá, respektive pořád se něco děje a tak když ztratíte pozornost byť jen na pouhých pár sekund, pravděpodobně pak v ději budete tápat. Kniha Tajná historie totiž není úplně lehké čtení, u kterého byste mohli v klidu usínat. Navíc by byla škoda, kdyby vám něco uniklo. Proto si audioknihu pouštějte jen ve chvílích, kdy jste na ni plně soustředění. Jak brzy poznáte sami, je to rada nad zlato.
Po Stehlíkovi velké zklamání. Spousta slov o ničem, příběh mě nezaujal, dočetla jsem jen s velkým sebezapřením.
Román, který jsem nakonec hltala s napětím, i když rozjezd byl velice pozvolný, možná až moc. Jak mi u Stehlíka vadila rozplizlá druhá část knihy, tady to bylo naopak. Ale i tak mě autorka nakonec chytla a nepustila až do konce. Nechala mě vychutnat si ten anticky stavěný román, plný velkých až přehnaných emocí na straně jedné a paradoxně chladných bezcitných jednání na straně druhé. Kam až dovede znuděné nafoukané studenty jejich pocit, že jsou oprávněni udělat cokoli? Dokáže vůbec něco rozložit několik mladých lidí, pohybujících se ve "vybrané" společnosti, která jim dává pocit, že stojí nad ostatními? Vlastně nevím, jestli mi byl někdo z nich sympatický, možná k tomu měl svádět Richard, ale jako vypravěč působil celou dobu víceméně jako pozorovatel a byl trošku nemastný. Odtažitý chladný Henry, kterého bych se v reálném životě možná oprávněně bála? Zhýčkaný, přehnaně jednající Francis? Bunny, který uměl výborně využívat okolí a sám toho moc neposkytl? Camilla, která to hrála na všechny strany? Či snad Julian, pokrytecký, uzamčený ve svém světě, který se vlastně podílel na vzniku těch neochvějně nabubřelých studentů? Nakonec snad ač s mnohými výtkami Charles. Něbo pár těch "normálních" studentů jen okrajově zasahujících do děje. Ale i přes tu nesympatii k hlavním postavám jsem nepřestala chtít vědět, kam se příběh dostane a kam se dostanou oni sami.
PS: Audioknížka. Díky moc Danielu Bambasovi, podle mě má velký podíl na to, že mě nenechal opustit knížku kvůli přepomalému rozjezdu.
Ani jsem nečekala, že mne tato kniha tak pohltí - je jedním slovem vynikající! Autorka má naprosto vytříbený sloh a já jsem si příběh opravdu užila. Pokud jde o zvolené téma, jedná se o hodně zajímavou a hlavně nevšední knihu. Kromě toho jiskří napětím a určitým tajemnem od první do poslední stránky. I když pochopení pro zúčastněné studenty jsem neměla a nemám, proto asi nejsympatičtější mi byl profesor Julián Morrow. Ostatní charaktery jsou - některé více, jiné zase méně - pokřivené a částečně i nenormální. Konec mne nijak zvlášť nepřekvapil, vzhledem k vývoji situace se mi zdál přiměřený, i když upřímně řečeno nevím, zda jsem s ním byla spokojená? ;-)
Líbilo se mi moc. Atmosférou mi to, nevím proč, trochu připomínalo Poslední kabriolet, který patří mezi mé nejoblíbenější knihy. Pomalé rozplétání příběhu, charakterů postav, vzájemných vztahů - vše dokonalé. Jen ten závěr byl - dle mého - trochu rychlejší a "odfláknutější", než by bylo nutné - spousta věcí zůstala v pozadí, i když by si také zasloužily nějaké finále a vysvětlení. Jinak skvělá knížka ...
Štítky knihy
prvotina americká literatura studenti tajemství incest rituály a obřady psychologické experimenty univerzitní román
Kniha Tajná historie je v
| Právě čtených | 26x |
| Přečtených | 540x |
| Čtenářské výzvě | 66x |
| Doporučených | 49x |
| Knihotéce | 192x |
| Chystám se číst | 452x |
| Chci si koupit | 82x |
| dalších seznamech | 20x |
Prvé a posledné, čo si budem spájať s touto knihou je ten fakt, ako nás pár mesiacov na výške (VŠ) a ľudia, ktorých tam spoznáme môže poznamenať do konca života.
Prvá polovica knihy ma úplne vcucla, zlákala svojou atmosférou - “dark academy”, intelektuálne prostredie, zvláštne rituály, drogy, uzavretá skupina privilegovaných študentov a túžba hlavnej postavy Richarda priblížiť sa k nim.
V druhej polovici potom autorka ide hlboko do psychológie postáv, popisuje situácie detailne ale bez hodnotenia.
Je to jedna z tých kníh, čo človeku dajú zabrať ale stoja za prečítanie. Obdivujem autorkin rozhľad v humanitných oblastiach a remeselnú spisovateľskú zručnosť s akou píše svoje knihy a dáva si pritom načas.
Autorka sa v knihe dotýka množstva tém a dáva priestor na zamyslenie nad morálnymi dilemami, ako napr. čo je logické vs. čo je správne, čo je dobré a čo zlé, že nie všetko zlé konanie sa dá zaškatulkovať aj keď je to pohodlné a ľudia to tak robia. Máme tu zložité vzťahy každého druhu, homosexualitu, alkoholizmus, snobizmus, alibizmus a tzv. “menšie zlo”.
Postavy sú vykreslené rovnako z dobrých aj zlých stránok, takže žiadna z postáv mi nebola vyslovene sympatická alebo vyslovene nesympatická a obľúbila som si ich všetky.
Stehlík sa mi páčil máličko viac ale každú ďalšiu knihu autorky si prečítam s radosťou.