Tajná historie
Donna Tartt
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78152/bmid_tajna-historie-1Fd-78152.jpg
4
416
119
Richard se po roce studia na univerzitě zařadí mezi elitní kroužek pěti studentů studujících řečtinu u skvělého pedagoga Juliána Morrowa. Není lehké se mezi tyto studenty dostat, protože tvoří uzavřenou skupinu v rámci univerzity. Richard je zcela nadšený výukou, profesorem i svými novými přáteli: Charlesem a Kamilou, Francisem, Edmundem (Bunny) a Henrym. Tráví spolu téměř veškerý čas, víkendy tráví ve Francisově domě na venkově, ale Richard vycítí, že studenti mají i aktivity, které před ním tají...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1996 , Osveta (Martin)Originální název:
The Secret History , 1992
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi moc líbila. Děj z počátku rozvláčný a příliš se zabývající řečtinou se postupně rozjel. Kniha je podle mě rozbor motivací člověka k vraždě - od prvotní myšlenky a až k následkům pro člověka samotného a i pro jeho okolí. Psychologie postav je výborně rozepsaná, litovala jsem, že kniha nemá více stran. Jdu zkusit další dílo od autorky - Stehlíka.
Trošku zklamání, čekala jsem nějak víc než jsem dostala. Zápletka zajímavá, prostředí univerzity mám ráda, ale přišlo mi, že hlavní postavy v podstatě žijí jenom na alkoholu, drogách a cigaretách. Dále by kniha mohla být o půlku kratší a vyšlo by to na stejno. Opravdu moc jsem chtěla, aby se mi kniha líbila, ale nevyšlo to....
První kniha, kterou čtu na základě doporučení z booktoku a musím uznat, že mě mile překvapila. Šel jsem do čtení s představou, kterou jsem si vytvořil na základě videí, názvu knihy a prvních stran, že se bude příběh točit kolem nějakého starověkého kultu, který přežívá i v moderní době, takže jsem byl překvapen, že knížka byla situována jinak, mnohem realičtější. Knížku jsem si užil a i mi nepřišlo, že čtu 600 stránkovou knihu, avšak přišel mi příběh Richarda a jeho spolužáků celkově průměrný až lehce nadprůměrným. Každopádně, kdybyste chtěli nějakou knihu v ANJ, tak doporučuji číst v originálu.
Veliká spokojenost. Velmi dobře vyprávěný příběh, který se dobře a rychle čte. Spousta referencí na jiná literární díla. Kniha je svým způsobem o zločinu a trestu, ale mnohem více je o manipulaci a vlivu prostředí a osobnosti na okolí. Zajímavé je, že to někdo chápe jako adoraci zlaté mládeže, drog, sexu a kultu osobnosti. Já jsem to chápal přesně obráceně, celá kniha je silnou kritikou toho všeho a s zajímavým postřehem, že je velmi snadné tomu všemu podlehnout a těžké udělat něco proti. Kniha nedává odpovědi "co bychom měli dělat" ale ukazuje "co bychom neměli dělat" a jak je snadné vytvářet sekty. Nutí se nás ptát:
Jak bych se zachoval já?"
Co by pro mne bylo to poslední, abych řekl dost?
Chtěl bych být součástí (komunity, přátelství, lásky) -nastoupit do vlaku?
Uměl bych vystoupit? Je to v plné rychlosti vůbec možné?
Jedná se o opravdu hutné čtení, které mě doslova pohltilo. Vím naprosto jistě, že to už nikdy nechci číst znova, protože jak atmosféra v příběhu houstne, tak narůstá i nepříjemný pocit, který mě, jako čtenáře, naprosto obklopuje, a asi už ho nechci zažít znova. Musím si teď pustit nějaký veselý sitcom a dát si sprchu, abych ten lepkavý dusivý odér ze skupiny studentů řečtiny smyla. Ze všech těch cigaret, alkoholu, snobství a pokrytectví je mi trochu mdlo. Donna Tartt musí být geniální, když to takto dovedla napsat.
Tajná historie je vskutku literární masterpiece, který nahlíží do elitní skupinky excentrických studentů řečtiny na Vysoké škole svobodných umění ve Vermontu. Příběh sledujeme z pohledu Richarda, jejich nejnovějšího člena, který se zaplete do něčeho, z čeho už není úniku.
Hned v prologu se dozvíte, že došlo k vraždě, za kterou může tato skupinka. Přestože víte, k čemu se schyluje, strhující napětí, šokující odhalení a akademická atmosféra vás snadno pohltí. Poetický jazyk Donny Tartt spolu s temnými stránkami osobností jednotlivých protagonistů působí dost autenticky. Knížka je to opravdu zlověstná. Přestože má moderní nádech, každá kapitola obsahuje prvky z řecké mytologie a hlavně tragédie. Přiměje vás přemýšlet nad různými otázkami a bude vás ještě nějaký čas pronásledovat ve snech. Myslím, že pro určitou skupinku čtenářů bude opravdu přelomová a do budoucna je dost ovlivní. Já se řadím mezi ně.
Moje očekávání bohužel byla příliš vysoká. Není to špatná kniha, ale má početné slabiny. Ráda bych ji brala s nadsázkou coby stylizaci antické tragédie, ale na to obsahuje příliš mnoho psychologicko-filozofických pasáží. Skoro všechny postavy jsou nemastné neslané a některé (Francis, Charles, Camilla) i vyloženě nepropracované, řecké motivy po slibném začátku mizí, děj obsahuje několik rádoby šokujících klišé a řada dlouhých scén spočívá v repetitivních dialozích, pití alkoholu a kouření cigaret. Knihu bych doporučila těm, kdo hledají kvalitní zábavné čtivo s "reverzní" detektivní zápletkou. Zároveň ale nad Donnou Tartt nelámu hůl a v budoucnu nejspíš zkusím ještě Stehlíka.
Kniha mě pohltila hned od první stránky. Bravurně vykreslené charaktery i psychologie jednotlivých postav. Příběh Richarda Papena a jeho nových přátel z univerzity z kroužku řečtiny je opravdu originální, geniální, napínavý a velmi čtivý. A ten konec! Kniha, kterou rozhodně doporučuji k přečtení a na kterou po přečtení jen tak nezapomenete.
O knize Stehlík jsem slyšel. O filmu taktéž. Nečetl jsem a neviděl. Jako první se mi do ruky dostala Tajná historie. Autorčin debut. Tak jsem si řekl, že to tak bude možná lepší. Oťukávání, seznamování. Mívám to tak rád.
Knihu jsem nedočetl, ale jsem přesvědčen, že je to dobré čtení. Jen bych si to raději přečetl jako mladý student, chtivý poznávat svět, chtivý dobrého vzdělání, chtivý po nekonečném poznání. Tu fascinaci novými informacemi si pamatuji. Jako mládenec jsem byl jako houba, možná stále trochu jsem. Prahnul jsem vědět, znát, rozumět. A byl jsem fascinován vlastním uvažováním, byl jsem okouzlen možnostmi propojování vědomostí. Tvořil jsem mozaiky, koláže. Psal básně. Cítil se vyvolen. Hltal vše, co se nabízelo. Cítil jsem se být členem tajného společenství lidí, kteří vědí, kteří vědět chtějí, kteří po vědění touží…
To všechno je v knize Tajná historie obsaženo. To, co jsem prožíval a čím jsem byl jako mladý student pohlcen. Tyto vzpomínky mi pomohli tuto knihu číst a bavit se u ní. Navíc… Tarttová už ve svém debutu jasně ukazuje svůj obrovský potenciál.
Ale bylo to až moc dlouhé a unavující. Čím je člověk starší, hledá v informacích zkratku. Už mě tolik nefascinuje koupat se v alchymickém kotlíku miliardy různých poznatků. Baví mě do toho kotlíku skočit a v hlubších vodách hledat větší ryby, složené z pevnějšího materiálu. Ryby, které mi jsou po chuti. Ryby plné pravd. A že je pravda jen mámení? No samozřejmě. Pravd je na světě přesně tolik, kolik má obyvatel. Každý máme tu svou. Jsme tvůrci svých pravd, svého vnitřního světa. Jsme spolutvůrci reality. Jak fascinující…, že?
Takže hledejte, tvořte, a buďte fascinováni svými světy, milí čtenáři. Ale nezapomínejte, že by ten výsledný společný obraz složený z našich soukromých realit, měl být libý každému jednomu člověku ve Vesmíru… Howgh…
Vracím se domů nad ránem,
kvalitním vínem omámen,
z přímek se stávaj zatáčky,
točí se svět, jsem na sra*ky.
............
Rozsáhlý román (jakož i bible Dark academie) o tom, jak skupina pozérů prožila jeden školní rok na vysoké škole Hampden ve státě Vermont. Stihli toho dost. Mluvit řecky, chovat se řecky, mít depky, chlastat, hulit a zabít kamaráda - což není žádný spoiler, to se dozvíme hned na druhé stránce.
Máme tu hlavního vypravěče Richarda. Je na škole nový a pochází z daleké a exotické Kalifornie.
Dále je tu Henry, směs Sherlocka a Stevena Hawkinga. Je to charismatický vůdce smečky, bedna ohledně řečtiny a ostatních jazyků.
Dále Francis, zrzek, vzdělanec, filozof a elegantní pracháč.
Dvojčata Charles a Camilla (náhodný výběr jmen?). Drží při sobě a mají výjimečné pouto.
A nakonec Bunny, budoucí mrtvola.
Jejich příběh sledujeme od chvíle, kdy Richard přijde do jejich studijní skupiny vedené profesorem Julianem, ctitelem antického Řecka. Richard je okouzlen novým prostředím a svými spolužáky. Jezdí s nimi na výlety, proniká do jejich životů a přemýšlí nad nesmrtelností chrousta, . Až posléze začne zvolna poznávat, ze má partička před ním tajnosti. A než vůbec stihne prohlédnout jejich tajemství, je sám zavlečen do kolotoče událostí, který už nejde zastavit.
Kdo zůstane žít a kdo zdechne strašlivou smrtí? Zůstaňte na příjmu.
Donna Tartt stvořila dílo, které působí tak autenticky, až to bere dech. Psychologie postav je tu popsána a rozvíjena na výbornou, dokáže také opravdu skvěle vykreslit charakter postav. Jakmile se objeví na scéně, už je bezpečně poznáte i kdyby nebyli jmenováni. A to jak ty dobré znaky, tak i ty špatné. Zvláště při čtení Bunnyho pasáží se mi otvírala kudla v kapse.
Věřím, že pro někoho to může být přelomová kniha, která změní jeho život i uvažování. Knihu oceníte tím spíš, pokud navíc znáte i řecké dějiny a filozofii. Za sebe říkám, že nevím, zda si ji ještě někdy přečtu znova, ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Stálo mi to za to.
V českém prostředí nedoceněná, v zahraničí špatně vykádaná kultovní klasika a podle mě jedna z nejlepších knih moderní literatury. Její čtivost a zdánlivá podbízivost mladým depresivním teenagerům ovšem způsobila, že z učebnicové kritiky hedonismu a pseudointelektualismu (říkejme si tomu, jak chceme) vznikl kult glorifikace obojího a zmínění lidé se bohužel zasloužili o veškerou popularitu paní Tarttové.
Přitom každému zdravě uvažujícímu člověku musí být jasné, že na všechny brikule, co se v Tajné historii dějí, je nahlíženo kriticky. Už jen proto, že je všem předurčen tragický osud zapříčiněný jejich vlastními činy a sledujeme jejich vývoj až k naprostému rozpadu charakteru. Je v tom až něco z Raskolnikova. Už od začátku víme co se stane, vlastně už od začátku víme děj celé knihy, protože o ten vůbec nejde. Jde zde o to, zobrazit mladého člověka z vysoké společnosti posedlého obrazem sebe samého a manickém lpění na tom, si jej za každou cenu udržet. Není tedy divu, že je právě tato kniha tak populární, protože to je přesně to, co mnoho mladých lidí dělá, chová se jako Dostojevského postavy posedlé jedinou myšlenkou, pro které jsou ochotny udělat naprosto vše.
Ostatně v knize samotné je řečeno - Beauty, unless she is wed to something more meaningful, is always superficial.
Jedna z nejpoutavějších a nejlepších knih, které jsem kdy četla. Víc psát nebudu. Prostě do ní jděte! :Dd
Tajná historie je opojná, hypnotická, temná, fenomenální a srdcervoucí. Říct cokoliv o ději by bylo připravením o moment překvapení, lze říct jediné: Donno, autoři antických tragédií se ti jistě klaní k nohám.
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla, a možná vlastně úplně ta nejlepší. V Tajné historii Tartt odkrývá nejhlubší aspekty lidské osobnosti, její temnotu i letmé záblesky světla. Podzimní mlha nad pozemky univerzity, studium klasiků, spousta alkoholu i řečtiny, a tenká linie proplétající se osudy studentů, která říká, že nemusí být všechno tak, jak vypadá, že na první pohled hodní mohou být pod fasádou excelentními manipulátory a že všichni tak trochu hrajeme divadlo a nosíme masky.
3,5 hvězdiček
musím říct, že kniha mě ze začátku hodně bavila, pohltila mě svojí temnou atmosférou, elitní skupina studentů řečtiny, autorka krásně vykreslila povahy hlavních postav, myslím si, že na podzim, je tahle knížka úplně nejlepší, protože se pohybujeme v univerzitním prostředí, kniha je taková ponurá, opravdu temná a něco mě na ní, zaujalo natolik, že jsem jí nemohla položit
Líbí se mi fakt, že Richard je nespolehlivá hlavní postava, která nám představuje děj svýma očima, jenže problém je, že člověk občas neví, co si přikrášluje, své "kamarády" hodně romantizuje, vidí je jako dokonalé a to má velký dopad, jak vnímáme zbytek party. Během příběhu mlží, lže, chce zapadnout do bohaté smetánky, jenže nemá tušení, jak vlastně zvrácení všichni jsou. Na oko dokonalá parta, uvnitř už zas tak ne.
jenže nějak od strany 300, mi přišel děj hrozně vleklý, nudný, zbytečně moc popisu a možná někomu to vyhovovalo, ale za mě kdyby kniha byla o dvě stě stran nebo o sto kratší, tak se nic nestane... opravdu některé pasáže mě absolutně nebavili a některé zase byli výborné. Nelituji, že jsem si ji přečetla, ale znovu, bych do toho asi nešla.
Z první části jsem byla poměrně zoufalá. V textu je tolik věcných chyb, že se mi nechce věřit, že ji autorka psala a text cizelovala 9 let. Namátkou: proč proboha studium řečtiny jako příprava na medicínu? To je úplně zcestné, řečtina není medikovi ani lékaři na nic (snad latina a i ta stačí v jen v malém rozsahu, věřte mi, už se tím přes 20 let úspěšně živím), nebo: ve Vermontu byla extrémně studená zimní noc a na zem se snášeli velké mokré vločky (!), vy jste někdy viděli padat velké mokré vločky v minus 20st? Dalo by se pokračovat. A určitě mi řada nesrovnalostí unikla.
Skupina elitních studentů řečtiny neustále pije a občas fetuje. Popis této aktivity zabírá minimálně polovinu objemu textu. Obvykle mi rozsáhlé knihy nevadí, jsem trpělivá, ale tady je text opravdu taaaak nesmyslně natažený.
Naštěstí se v druhé polovině začne něco dít a vztahy mezi postavami se přiostří a naberou na intenzitě. I nadále si o utrpení postav máme dělat dojem hlavně podle toho, kolik alkoholu zkonzumují (vysoká konzumace ukazuje na vysoké utrpení). Ale kniha se nakonec dobere k nějakému sdělení. Něco jako morálka existuje. Každý z nás máme smysl pro ni zabudovaný v sobě a nedá se před ním uniknout. Pokud uděláme něco opravdu ohavného, Erynie nás dostihnou. Nedokážeme žít s někým, kdo naše tajemství zná a někdy ani se sebou samými.
Tak nakonec k původně plánovaným 2 hvězdám přidávám třetí.
Jestli si myslíte, kdovíjak jste ve svých dvaceti letech vyváděli, přečtěte si tuto knihu!
Je to zvláštní příběh o klukovi, který se na univerzitě díky studiu klasické řečtiny dostane do uzavřené party elitních studentů, která má svá tajemství. Ze začátku to je celkem zdlouhavé čtení a já si říkala, že těch řečí o klasicích je zbytečně moc. Když se ale později příběh začal rozjíždět, ocenila jsem, že díky si díky tomu úvodu umím představit dané situace, že díky tomu ty hlavní postavy znám. Celá parta se dostává víc a víc pod tlak a sledovat jejich reakce na krizové situace bylo vážně skvělé čtení. Doporučuji. Jen je třeba mít trochu trpělivost.
Příběh Richarda, co se na nesmyslně drahý vejšce kamarádí s partičkou machýrků, je navzdory skoro šesti stům stránkám neuvěřitelně čtivej. Tu atmosféru studia, pochlastávání, lásek na jednu párty, experimentování se vším možným, přemírou volnýho času a psaní esejí si tu Tarttová dává. Je to celý jako Kingova novela Srdce v Atlantidě jenom o level lepší. Pohlcující, fantasticky napsanej pan Román. Labužnický rochnění se v lidskejch chatakterech a velkolepá walk of shame vyhoněnýmu snobství. Mistrovský dílo.
(SPOILER)
Asi jsem čekal moc. Postavy jsou po většinu času v různém stupni opilosti nebo zdrogování, což by mohlo vysvětlovat jejich nesmyslné chování, ale ani tak to nefunguje.
To, co by mělo být dějovým zvratem na mě působí spíš tak, že děj ještě více přestává dávat smysl, než aby do sebe nějaké části vyprávění zapadly. Nakonec se všichni uchlastaji, ufetují a zblázní, což ale není nijak překvapivé, protože se jako magoři chovají už od začátku.
Celou knihu jsem čekal, kdy to začne být zajímavé nebo napínavé. Kniha skončila a ani jedno nenastalo. Knihu nabourává hromada různých epizodních příběhů a postav, které na zbytek knihy nijak nenavazují a samy o sobě nejsou nijak zajímavé. Plno náznaků zápletek zůstane jenom v těch náznacích a vlastně se už k nim nikdy nevrátíme.
Pokud očekáváte, že se knize dozvíte, co se vlastně doopravdy stalo a proč, tak čekáte marně. Většina nejasných míst vyprávění prostě zůstane neobjasněných stejně tak jako motivace postav k různým iracionálním rozhodnutím.
Asi bych to přirovnal k filmu Zvětšenina. Pro filmového kritika skvostné dílo, pro běžného diváka nuda od začátku do konce.
Štítky knihy
prvotina americká literatura studenti tajemství incest rituály a obřady psychologické experimenty univerzitní román
Kniha Tajná historie je v
| Právě čtených | 26x |
| Přečtených | 540x |
| Čtenářské výzvě | 66x |
| Doporučených | 49x |
| Knihotéce | 192x |
| Chystám se číst | 452x |
| Chci si koupit | 82x |
| dalších seznamech | 20x |
Dlouhá a pomalá kniha o unáhlených rozhodnutích.
O Donně Tartt se nedá nepřemýšlet. Její knihy jsou tak jiné, že i když se vám něco na nich nelíbí, pořád sklidí váš obdiv za rozmanitost a odlišnost.