Tajemství oblázkové hory
Bára Dočkalová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/396144/bmid_tajemstvi-oblazkove-hory-jRg-396144.jpg
4
43
16
Napínavý fantasy román ze současnosti pro holky i kluky. Blíží se první den prázdnin a s ním velká zkouška. Dva nejmladší členové party, Krisa a Prcek, mají prokázat, že je na ně spoleh. Když to zvládnou, stanou se konečně součástí Gangu. A hlavně – bude jim svěřeno velké tajemství. Oba jsou na zkoušku dobře připraveni. Jenže v poslední den školy se v parku setkají s podivnou postavou a události naberou úplně jiný směr. A tak se musí vydat na dobrodružnou cestu, během níž se utkají s nástrahami neznámé země i těmi, které mají v sobě. Podaří se jim přemoci temnotu?... celý text
Přidat komentář
Knize by slušelo zkrácení. Chvílemi byla repetitivní a zdlouhavá. V polovině knihy jsem zvažovala, zda ve čtení pokračovat. Nakonec jsem ráda, že jsem to nevzdala, poslední čtvrtina byla opravdu dobrá a zajímavá. A jako u Shakespeara, konec vše napravil. Ten byl opravdu dobrý. Líbilo se mi, že byl dořešen i vztah s partou a nevyšuměl do ztracena.
Reálně jsem starší puberťák a zdálo by se, že knížka je pro mladší, ale mně se to neskutečně líbilo a nemám k tomu absolutně žádné výhrady!!
Hlavní postavy knížky patří do party puberťáků, v jednom kuse kradou, hulej a mluvěj sprostě, když zrovna nic z toho nedělají, tak šikanují spolužáky. Mírně mě vyděsilo, že členové té party byli přibližně stejně staří jako já. Většinou když čtu knížku, kde jsou hlavní postavy stejně staré jako já, dokážu se lépe do postav vcítit, u téhle knížky to ale neplatilo, asi proto, že chodím do skauta :)
Přibližně prvních padesát stran proto není tak dobrých, dál je to ale velice hezké, takže doporučuju ten začátek nějak přežít, protože je to jinak moc hezká knížka.
Pěkné čtení pro holky i pro kluky, ale své si najdou i dospělí. Knížka mě zahřála :-))
Jak mě prvních pár stránek moc nenadchlo, tak dojezd byl úplně jiný. Velmi povedená kniha, ve které se asi najde většina z nás.
Příběh, kde dobro a zlo není na první pohled očividné, a kdy největší překvapení můžeme zažít, když si dovolíme spatřit sami sebe.
Ač nejsem cílovka, příběh mě strhnul, takže za mě palec nahoru.
Další knížka, která by snad byla skvělá pro čtvrťáky - páťáky - šesťáky, ale . . .
Nejsem cílová skupina, ale být jí, měla bych asi tyto výhrady:
1) Je to šíleně dlouhý - 242 stran formátu téměř A4!
2) Komu by se chtělo číst "ňákou blbou pohádku"?
3) Nepřipomíná vám to učebnici etické výchovy?
Tohle bylo ošklivé, já vím.
Jen si představuju některé, většinou ty nejoprsklejší týpky - právě ty, pro které by tohle byla ideální kniha - co by mi na to řekli. Ti do knihovny z principu nechodí, a když je tam přece jen (v rámci výuky, jak jinak) zavedu, takovou knížku by ani nevzali do ruky, natož aby v ní listovali. Nebo si, nedejbože, nechali poradit!
A pak si připomenu další skupinu: jo, ti by to brali, a možná by jim to i pomohlo, ale sami se tím určitě neprokoušou (tím spíš, že s rodiči jsou na tom buď jako Martin - vychovává je babička, nebo jako Krisa - tátu třeba nikdy neviděli a máma nestíhá).
Jako ideální čtenáři mi proto vycházejí jedině a pouze ti, kteří tenhle zrcadlový příběh vlastně vůbec nepotřebují: jsou inteligentní a empatičtí, mají milující a pečující rodiče. Tam někam, říkám si já, bych zařadila dceru janinca a syna mcabr.
Když byli mí synové "děti pískoviště" - milovali dny strávené na dětském hřišti, zažila jsem několikrát tuto scénu:
Přišli jsme na nějaké cizí, vzdálené hřiště, začali jsme si hrát a dříve či později se přiloudali místní borci: děti v podobném věku, bez dospěláků, přímo nabuzení těm druhým hru zkazit, bábovky rozdupat, tunely a dráhy pobourat. Než se k tomu odhodlaly, zkoušela jsem je zapojit do naší hry a poprosit o pomoc: "Mohl bys vzít ten bagr a pomoct Vojtovi s tím tunelem? A vy to tu znáte - dají se tady někde nasbírat malé kamínky?"
Odcházeli jsme o několik hodin později, naše zásoby kolektivně snědené, ale byli jsme bohatší o několik pracovitých kamarádů. Jen výjimečně se mezi nimi našel notorik, který se k nám nepřidal a neustále si vedl svou: zničit krtka (tedy cokoli, zkazit ostatním náladu a být negativní za všech okolností).
Takže už jen závěr: dětské duše zdaleka nejsou tak zatvrzelé, na jaké si hrají; koneckonců Krisa je názornou ukázkou. Ale kolik je těch, kteří se k tomu odhození masky - anebo k cestě za zrcadlo - dostanou vlastní četbou?
Kniha pro děti o tom, že nehnat se do dospělosti - a zůstat ještě chvíli dítětem - je hrdinství. Alespoň dokud má ještě člověk mléčné zuby. Jakkoliv konzervativně vyznívá kniha jako celek, dílčí pasáže zřejmě přimějí řadu rodičů k pozdvihnutí obočí: dětské postavy tu hovoří vulgárně, pociťují (a ventilují) svoji agresi, některé pasáže (například pohled a cesta do propasti) vyznívají přímo děsivě. Tyto prostředky ale nejsou samoúčelné: rejstřík řeči má velký význam pro charakteristiku vývoje postav, stejně tak líčení krajních - tělesných i emočních - zkušeností. Jako celek kniha velmi dobře funguje - svět "za zrcadlem" je konstruován tak, aby čtenář mohl nejen prožívat napětí, nýbrž aby také případně ocenil chytrou kompozici, metaforiku, symboliku. Kdybych nenesnášela psychoanalýzu, říkala by si kniha o nějaké pěkné freudovské čtení. Upjatějším rodičům doporučuju číst knihu společně s dítětem - prostoru pro dialog nabízí dostatek.
Jsme s dcerou nadšeny!
Skvělý příběh, jen mi trošku vadila sprostá slova v mluvě dětí, ale bohužel je to v takových partách nejspíš realita.
Musím přiznat, že tahle kniha mě vážně překvapila. Příběh v ní má hloubku a čte se moc dobře. Ze začátku mi trochu vadilo, jak je parta "drsná" a jak hrubě se všichni chovají...ale kdyby to tam nebylo, tak je z toho pak příběh úplně jiný a nebylo by to ono. Rozhodně doporučuji.
Tajemství oblázkové hory
Hlavně prvních 50 stránek se mi líbilo. Později už o něco méně. Myslím, že pohádkový svět nabízel hlavně jednorozměrné bytosti a s nimi spojená pohádková řešení problémů. Ale určitě doporučuji.