Tajemné dálky

16. ledna

Má nejmilejší Březinova sbírka s mým nejmilejším veršem ("Netoužím žízně své u žití svlažit břehů"), s tím nejkrásnějším pojmenováním životního smutku a hledání útěchy v umění, jaké znám.

22.12.2020

Jiné básnické sbírky od tohoto autora mě zaujaly daleko více ... bohužel ...

Březinu jsem četla poprvé v 15 letech ve výboru Modlitba za nepřátele, moc jsem tomu nerozuměla, ale okouzlil mě nesmírně a hrozně jsem si přála porozumět těmto úžasným básním. Postupně jsem si obstarala všechno, co napsal. Nejvíc se mi líbily Tajemné dálky a Svítání na západě.

1 10.08.2017

mám rád obrazy, které ve mně Březinovy básně vyvolávají. Svítání po březinovsku:

Déšť světla krvavý ze slunce ohněm prýštil,
šer věčný prostoru pil jeho nektar lačen;
do modří brunátných se na východě tříštil
a v žhavých úlomech plál štěrbinami mračen.

18.01.2016

Ačkoli jsem většině z básní bohužel neporozuměl, tak musím podotknout, že mě tato sbírka bavila. Obdivuji slovní zásobu pana Březiny. Obdivuji se jeho myšlení a niternímu cítění. Nezávidím ani trochu vnitřní rozpolcení autora. Sbírka je plná bolesti, strachu, tísně, cizoty... Pocitů, které jedinec zažívá ve společnosti stejně před sto lety jako dnes.
Ale ty básně, jejímž veršům jsem alespoň trochu porozuměl, mě zasáhly natolik, že jsem na chvíli přestal číst a přemýšlel a dumal. Z těchto básní si odnáším silný zážitek.

17.06.2013

Je mi líto, ale básně z Tajemné dálky mě nijak neoslovily. I když nejsem nějak velký příznivec básnických sbírek, většinou si najdu několik básní, které se mi líbí. V této sbírce jsem ovšem žádnou takovou nenašla.