Svíce dohořívají
Sándor Márai
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/223725/mid_svice-dohorivaji-pnt-223725.jpg
4
270
270
Máraiova nejúspěšnější novela Svíce dohořívají zaujme především mistrnými monology, v nichž se hlavní postavy svěřují se svým životním příběhem, ale nikdy plně nepochopí samy sebe ani svůj jedinečný osud. Jsou to monology plné zámlk a zadrženého napětí, působící tajuplně, a přesto se zdá, že Márai „vypověděl vše podstatné, co kdy bylo vysloveno o přátelství, stáří, lásce, vztahu k životu i ke světu“ (Frankfurter Allgemeine Zeitung). „Říkala, že nikdy nechce přede mnou něco skrývat, tajemství nechce ani sama před sebou, a proto zaznamená všechno, o čem je jí zatěžko mluvit. Jak říkám, pochopil jsem mnohem později, že kdo se takto utíká do upřímnosti, ten se něčeho bojí, bojí se, že jednoho dne se jeho život naplní něčím, o co se nebude moci se mnou podělit, opravdovým tajemstvím, nepopsatelným a nevyslovitelným.“ „...musíme vědět, že žádnou odměnu ani pochvalu nedostaneme. ... Musíme snášet svůj charakter, povahu, jejíž chyby, sobectví a nestřídmost nezmění ani zkušenost, ani poznání těchto vlastností. Musíme snášet, že naše touhy nenalézají ve světě plnou odezvu. Musíme snášet, že ti lidé, které máme rádi, nás rádi nemají anebo nás nemají rádi tak, jak doufáme. Musíme snést zradu a nevěru...“... celý text
Přidat komentář
Kniha je tu vysoce hodnocená, ale mě zrovna moc nenadchla. Sáhla jsem po ní, protože jde o knihu o přátelství a mohu ji zařadit do letošní Čtenářské výzvy. Na můj vkus v ní nebyl žádný děj a velká část byla monolog, i když mělo jít o dialog mezi dvěma starými přáteli, a působila smutně až tragicky. Nepochybně jde o mistrovsky napsané dílo, ale zůstává po něm smutek v duši.
Kniha, ke ktere se urcite jeste vratim. Myslim ze v kazdem zivotnim obdobi muze k cloveku promlouvat jinak.
"Když se osud v nějaké podobě obrátí přímo k naší osobě, jako by nás oslovil jménem, ze dna, zpod úzkosti a strachu nás vždycky k němu něco přitahuje, protože člověk chce nejenom žít stůj co stůj, ne , člověk chce úplně poznat a přijmout svůj osud, za každou cenu, i za cenu nebezpečí a záhuby."
Tohle je malý poklad, kniha nevelká rozsahem ale hluboká a temná jako pradávné lesy. Dva staří přátelé se sejdou po 40 letech . Je to jejich poslední setkání a oba to vědí. Před čtenářem se rozvíjí příběh jejich přátelství a najednou si uvědomíte, že čtete krásné věty, vystávají před vámi nádherné obrazy vystavěné ze slov a vy začnete přemýšlet - o přátelství, o životě, o smrti, o lásce.
Není to jednoduchá kniha a číst by se měla pomalu a pozorně - ale odmění se čtenáři nevšedním zážitkem .
Zvláštna kniha... Teda skôr formálne, obsah tvorí klasický milostný trojuholník. Aj keď veľmi zaujímavo spracovaný. Ale! Ide naozaj o trojuholník? Mnohoznačné dielo, ktoré kladie otázky, na ktoré nik neodpovedá. Odpovede sa dajú iba tušiť a samozrejme tušenie nemusí byť vždy správne.
Rovnako nejednoznačný je aj záver. A teraz moja otázka: dopadol príbeh smutne, alebo šťastne?
Tato kniha mi byla doporučena a já jsem naprosto uzemněna. Je to prostě nádherné. Tak zajímavě napsanou knihu jsem dosud nečetla. A to jsem si po prvních stránkách myslela, že toho nechám. Ještě stále si o ni přemýšlím.
V tejto knihe je veľa veľmi silných myšlienok o priateľstve a láske. Naozaj pekné čítanie.
Kniha je v podstate monológom na jeden nádych, kde hlavnú úlohu hrajú dvaja bývalí starí priatelia a mŕtva žena, stojaca medzi nimi. Klasický trojuholník lásky riešený s odstupom času, po dlhých rokoch čakania a príprav na pomstu, pričom slovo „riešenie“ v tomto prípade prakticky nemá opodstatnenie, nakoľko neexistuje. V siahodlhej reči smerujúcej k „obvinenému“ sa pred nami roztvára celý príbeh (na prvý pohľad trošku ošúchaný) – o priateľstve, láske, zrade a bolesti, príbeh jednoduchý a krutý, zanechávajuci trvalé následky na životoch a rany na duši. Rozprávač od protistrany nečaká žiadne odpovede (s výnimkou dvoch), nevynáša verdikty, len z hlbín minulosti vydolováva bolestné emócie a predkladá adresátovi konečný účet. S vedomím, že vyrovnať sa s ním po zvyšok života bude viac ako dostatočný trest.
Priznám sa, že som svojim spôsobom súcitila s každým zo zúčasnených, nech už bol ich podiel viny na tragédii akýkoľvek. Pretože nikto z neho nevyšiel ako víťaz, nik neušiel svojmu trestu (či už bol zaslúžený alebo nie) a každý náležite pocítil trpkú chuť osobnej prehry. Román zanecháva veľa nevypovedaného a medzi riadkami visí odkaz, že často stačí málo, aby druhí boli ušetrení zbytočnej bolesti..... nielen v románoch.
Skvělý, skvělý... Z téhle knížky úplně dýchá atmosféra doby a místa, což považuji za její nejsilnější stránku. Přidejte k tomu klasický přiběh přátelství a zrady a máte nezapomenutelné dílo.
Kniha, kterou nemůžu dostat z hlavy. Je plná důležitých vět, nad kterými vás to nutí přemýšlet. Kdybych ji neměla půjčenou od kamarádky, budu si i podtrhávat.
Mnohokrát v literatuře i ve filmu zpracovaný banální příběh dvou můžu a jedné ženy v podání Sándora Máraia nabývá rozměry antické tragédie. Stěžejní část - monolog generála - sice působí nepřirozeně, spíše než slova promlouvaná ke společníkovi u krbu to vypadá na dlouho promýšlený a umně budovaný esej. Pasivní pozice Konráda čtenáře dráždí a vyvoláva více otázek, než by vysvětlovala jeho úmysly a činy. Novela ukazuje, kolik toho v životě zůstáva nevyřčené, nedopovězené, navždy nevyjasněné, čehož důsledkem jsou dlouho otevřené rány.
První třetina knihy navozuje atmosféru a nenápadnými poznámkami i napětí. Dovídáme se jakýsi rámec příští tragédie, kterou lze tušit. A pak začne takřka monolog generála. Úvahy o přátelství, nevěře, stáří jsou silné jak psychologicky, tak po stránce filosofické. Nad každým tématem či hlavní postavou vznesenou otázkou musíte uvažovat. A zároveň se ptát: Jsou jeho dedukce pravdivé? Nemohlo se to stát jinak? Proč spálil onen deník? Proč nedá autor možnost promluvit i Konrádovi? A přemýšlíte, domýšlíte, vymýšlíte...Za týden si to musím přečíst znovu, to už budu číst i mezi řádky a snad najdu odpověď. Krásné.
..nádherná kniha.. četl jsem ji dvakrát a myslím, že ji v životě ještě párkrát přečtu.
Svíce dohořívají je kniha, ke které se člověk vrací a vrací. Je to něco nesdělitelného. Autor je v našich končinách poněkud neznámý, o to více mě překvapil. Stále čtete a čtete a ptáte se, jak to vlastně opravdu bylo a ptáte se doteď. Autor dokázal naprosto mistrovsky zobrazit setkání dvou stárnoucích bývalých (současných?) kamarádů. V jejich monolozích a dialozích je řečeno mnoho důležitého, a přesto máte pocit, že se potřebujete dozvědět více. Bravo! Zhlédla jsem i divadelní zpracování slovenským Národním divadlem a bylo neméně zajímavé.
Štítky knihy
stáří meditace maďarská literatura hledání smyslu života středoevropská literatura moudrost životní moudrost
Autorovy další knížky
| 2009 |  Svíce dohořívají |
| 2003 | Zpověď |
| 2005 |  Judita |
| 2006 | Noc před rozvodem |
| 2004 | Odkaz Ester |
Tahle kniha mě dostala. Je mlčenlivá co do slov a vět, ale jakoby čím méně, tím více. Ráda se k ní zase někdy vrátím, když budu chtít mít v duši krásný smutek.