Štvanice
Saša Filipenko
Kniha, jejímž narátorem je houslový virtuos a která je formálně organizována jako hudební sonáta, je ve skutečnosti sugestivním vylíčením kampaně proti oponentnímu novináři organizované vlivovou agenturou ve službách člověka, nazývaného „strýčkem Váňou“, který se pohybuje v oblasti, v níž se zločinné podsvětí prolíná s politikou. V rámci této kampaně, která má za cíl přinutit nepohodlného novináře k emigraci, se používá nejrůznějších nečistých praktik od trollingu, lživé diskreditace novinářových článků, obvinění z pedofilie a zaprodanosti cizím vládám, přes narušování jeho soukromí až po fyzický útok na jeho rodinu. Štvanice, stále vyhrocenější a krutější, vede postupně k totální destrukci soukromého života oběti, a nakonec i k tragickému konci. Její historii vypráví svému bratru houslistovi organizátor této štvanice, sám novinář, jenž se po svém profesním ztroskotání nechá najmout „strýčkem Váňou“, a který – jak se ukáže na konci knihy – považuje celou věc za zcela legitimní a rutinní práci. Štvanice je román, který vypovídá mnohé o dnešním Rusku, ale i o stále aktuálnějším nebezpečí celého současného světa, jímž je manipulování veřejným míněním spojené s vytrácení se etiky z novinářské a politické praxe.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , Pistorius & OlšanskáOriginální název:
Травля (Travlja) , 2016
více info...
Přidat komentář
Hodně groteskní a ironické. V pravém slova smyslu ruský román 21. století. Trochu jako Sorokin. Filipenko chytře nastoluje různá témata, včetně otázky svědomí a viny a trestu. Je to ale pohled 21. století a pohled ruský, takže svědomí zpytují akorát tak svíčkové báby, bohužel. Škoda jen, že to není jen groteska a nadsázka, nad kterou by se jeden pousmál, jako nad filmy Quentina Tarantina, ale žel i dost pochmurná realita ruské současnosti. Dějově to nepřekvapí, a ke konci to je možná až příliš zběsilé, ale zas na druhou stranu ono to k tomu vše spěje a zároveň je zatím i určité literární dědictví ruské literatury. Tuhle grotesknost a drsný naturalismus mají ruští spisovatelé už asi v krvi. Říkám to furt: z Ruska jen literaturu a film, a to ještě jen něco, navíc většina těch dobrých autorů je dnes v exilu, na což má i sám autor ve Štvanici trefnou narážku. Doporučuji.
Štítky knihy
kriminální podsvětí politika alegorie běloruská literatura pronásledování politické romány
Takhle to prostě v Rusku funguje. Šílené.
Na rozdíl od Rudého kříže, který se mi nelíbil, přišel mi vycucaný z prstu,
toto je živé a mrazivé. Doporučuji. Především teď.