Stratení muzikanti
William Heinesen
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/236554/bmid_strateni-muzikanti-1iK-236554.jpg
5
7
5
Dej Stratených muzikantov sa odohráva vo faerskom prístave Tórshavne. V knihe ožíva niekdajší faerský svet, ktorý autorova spomienka vyťahuje zo zabudnutia a tým mu dáva istý nádych rozprávkovosti. Pred čitateľom sa pomaly rozvíja farbistý dej života v mestečku, postupne sa zrýchľuje, až vyvrcholí priam detektívnou zápletkou, ktorá sa vyvinie z nevinného hľadania pokladov. V popredí celej mozaiky postáv a postavičiek je muzikantská rodina starého zvonára Isaksena, jeho traja synovia Móric, Sírius a Kornélius, ktorí zdedili po otcovi neuhasiteľnú lásku k hudbe a večný nepokoj v srdci. S nimi žije v mestečku staručký, chorľavý učiteľ hudby Boman, večne opitý, dobromyseľný Ole Brandy, magister Mortensen, píšuci veľké dielo o Satanoví, výbušný, no ľútostivý maliarsky majster Mac Bett, fanatický sektár prednosta sporiteľne Ankersen, jeho stratený syn, podvodník Matte-Gok atď. Rozprávkový podtón autorovi umožňuje do dejov realisticky zapojiť i legendárne postavy, žijúce dodnes v ústnom podaní, i čarodejnicu Ulu z Vŕšku a piadimužíka Krabieho kráľa. Smiech sa strieda s plačom, baladu presvecuje humor, pochmúrne akordy podfarbujú veselé zvuky. Poézia každodenného života, hlboké pochopenie ľudských osudov a svieži, optimistický tón dávajú knihe osobitý pôvab a robia ju pre čitateľa mimoriadne príťažlivou... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1975 , SmenaOriginální název:
De fortable spillenmänd , 1954
více info...
Přidat komentář
Zvláštna kniha, zvláštne pocity z nej - melanchólia, možno až nejasný smútok - ale paradoxne sú to dobré pocity, minimálne nie sú zlé. Na takýto text v dnešnej dobe už len tak ľahko nenatrafíte. Najviac asi naozaj pripomína rozprávku s pre ňu charakteristickým bojom DOBRA a ZLA. Preváži dobrota a čistota srdca, ľudskosť, súcit a skromnosť, alebo faloš, podlosť a fanatizmus? Záporným postavám je daná možnosť polepšiť sa, kladné zas môžu prísť o kúsok svojej naivity. A aj keď sa postavy začnú vychyľovať z rozprávkového rámca, stále ju to silne pripomína. Spočiatku som vôbec netušila kam to celé vlastne smeruje, ale očarená som čítala a nechala sa unášať atmosférou a krásnym jazykom a bolo mi šumafuk, či má text nejaké nedostatky. Niektoré slovné obrazy, ako napríklad tento: "...uzatvárali sa jeden pred druhým, boli málovravní, stali sa obeťou zvláštneho odcudzenia svetu, ktoré vždy striehne za nesmiernou radosťou, až dospeli k veľkej osamelosti, ktorá je posledným zážitkom všetkých živých organizmov." sú ozaj fantastické, za srdce chytajúce.
Způsobem podání milá, optimistická, mírně humorná knížka, obsahem hodně smutná a plná špatných konců. Docela dlouho jsem si na tu dvojakost zvykala, pořád jako bych chvíli viděla autorovýma očima soudržnost, lásku a hudbu všude kolem a chvíli se cítila nepohodlně, že takhle krátce přejít něčí neštěstí mi brání si ho spoluprožít.
I vývoj příběhu se zvláštně láme, ne že by nebyl realistický, ale v první části si vybírá idylickou, poetickou, skoro pohádkovou část života na ostrově, později pořád víc převažují neštěstí - která se stávala a stávají, jen snad ne v té míře. Díky autorově nadhledu a občasnému moralizování (jakoby šlo trochu jen o exemplum) ale kniha pořád vyznívá nadějeplně.
Mimochodem, k Heinesenovi mě přivedla kombinace čtenářské výzvy (dánský autor) a doporučení od smazenaryba v diskusi, které se časově sešly. Nebýt toho, Heinesena bych nikdy neobjevila, resp. nepřečetla - překlad jakéhosi vesnického románu vydaný v Československu v cenzurou sešněrovaných 50. letech. Je dobré se občas nebát inspirace i z ne úplně známých zdrojů (smazenaryba snad promine :-)) a mimo obvyklé čtenářské škatulky.
Překrásné! Milovníkům hudby a opravdu dobré, hodnotné literatury - doporučuji.
Téma a variace v části 11. a 12. Druhé věty této úchvané symfonie jsou to nejkrásnější, co jsem v poslední době četla.
Príbeh začína ako priam rozprávkový, veľmi sugestívny popis ostrovného mestečka a jeho nevšedných obyvateľov. Chuť mora sa spája s tónmi hudby a hlavné postavy sú doslova takým malým amatérskym orchestrom, ktorý hudbou každodenne oslavuje život. Ako roky ubiehajú a detský hrdinovia dospievajú, idyla sa vytráca, rozprávka sa mení v komédiu a komédia v tragédiu. To, čo zo začiatku vyzerá ako nevinný obraz ostrovného života sa mení v hlbšie posolstvo, kde mnohé postavy zastupujú stigmy vtedajšej, ale aj súčasnej doby. Autor na mnohých miestach priamo, no nevtieravo vkladá do príbehu svoje myšlienky a postoje. Celá kniha je naviac krásne poetická a niektoré pasáže, a potom predovšetkým záver knihy, dokážu rozochvieť čitateľovu dušu ako struny príslovečnej eolovej harfy. Prenádherné.
Štítky knihy
dánská literatura severská literatura společenské romány hudebníci, muzikanti Faerské ostrovy historické romány
Autorovy další knížky
| 1989 |  Dobrá naděje |
| 1980 | Černý kotel |
| 1941 |  Na severu ostrov září |
| 1975 | Stratení muzikanti |
| 1965 | Gamalielova posedlost a jiné povídky |
Tato knížka umí pohladit. Věřte níže zmíněným komentářům popisujících život jedné hudební komunity v okrajové části městečka na Tulením ostrově. (Je součástí Ovčích ostrovů, to jsou ty zrníčka rozsypaného máku na mapě, daleko, daleko, někde mezi Islandem a Norskem.) Žádná postava románu nebude ztracena, naopak, budou vám blízké, protože přes všechny peripetie jejich osudů je završí myšlenka jednoho z nich … jak den co den anonymní lidé uskutečňují prostou dobrotu, čestnost, obětavost a lásku k bližnímu - nemyslíc na prospěch v posmrtném životě na nebesích, ale jako nepřirozenější a nejnevinnější věc na světě...