Stíny minulosti

Vážení níže diskutujici,
protoze momentálně poslouchám na Rádiozurnalu rozhovor se spisovatelkou I. Svobodovou, sla jsem se mrknout, co je na DBk o ní psáno. A ze vseho nejvíc mě zaujaly tyto vaše komentáře. Díky za ně, zvlášť Marlowe mě velmi zaujal svým příměrem Saldy a Havlicka, to jsem neznala. A zásadně souhlasím s netoleranci chyb.
A teď si půjdu Stíny vypůjčit, abych mohla zasvěceně přidat svůj názor.

03.04.2021

S velkým úsilím dočteno a už nikdy více. Těžce uvěřitelné a kostrbaté, nejen příběh, i postavy a nejvíc mě iritovaly jejich dialogy, místy jsem úplně nadsedávala, jak to působilo nepřirozeně, až trapně.

03.08.2018

Chybička v gramatice se někdy vloudí (nemám to moc ráda, ale stane se), ale vůbec mi to neodebralo chuť knihu dočíst do konce. Příběh mě pobavil, a to bylo to hlavní. Těším se na další pokračování.

18.09.2017

Líbí se mi autorčin styl psaní. Je velmi kultivovaný. Linie vyprávění je vedena tak, abyste se vše dozvěděli přesně ve chvíli, kdy je to potřeba. Obrazy děje nejsou ploché, ale zahrnují vše tak, jak se právě odehrává. Myslím si, že autorka stojí za přečtení, já jsem byla spokojená a četlo se to dobře. Hlavní postava, emeritní polda Luboš Neumann, v sobě policistu skutečně nezapře ani na chvíli, i když se právě rozhodl, žít v důchodu zcela jiným způsobem, než dosud. Z vily u jezera, za souhlasu manželky Alice, která pracuje jako lékařka, hodlá vybudovat penzion a hospodu, což v tuto chvíli považuje za nejlepší způsob, jak být dál užitečný. V hlavě má hned spoustu úžasných plánů, jak dům zatraktivnit, aby přilákal lidi a podnik prosperoval. Jenže, to by nesměl přijít na kus řeči starosta obce Zelený a nasadit mu do hlavy brouka. Na roli hospodského zapomněl a byl tu opět polda. Podivná úmrtí lékařových dědí, o kterých se mimo jiné starosta zmínil, v něm okamžitě vzbudila zvědavost a touhu, přijít té záhadě na kloub...
Pokud si knihu přečtete, dozvíte se také vše.

29.07.2017

Té rodinné selanky je trochu moc.

06.11.2016

Pohodové a zajímavé čtení až do konce knížky.

Kniha je super.Kdyz,jsem ji zacala cist, nemohla jsem ji odlozit.Bylo skvele jak detektiv i kdyz uz v duchodu se vzil do pripadu a vsichni kolem neho mu pomohli.Tesim se az vyjde spisovatelce dalsi kniha.

Ukázka toho, jak se to nemá dělat. Plytké, primitivní a plné hrubek. Napsané ve spěchu a korektora by měli vyrazit. Začátek byl lepší, pak se to rozplizlo, rozmělnilo a uprostřed jste se dozvěděli, kdo je vrah. Četla jsem několik příšerných detektivek a to je jedna z nich. Z Jasu jsem četla i Hutařovou a ta mě baví. Píše pro starší, ale umí poskládat větu a ví, že ženy šly s tvrdým y

Detektivní romány miluji a moc ráda je čtu, ale musí mít také nějaký příběh, něco navíc... ne jen vraždy. A doslova nesnáším, když celé detektivní oddělení tvoří samí singel - přece i policajt by měl mít rodinu, aspoň myslím. Proto jsem se vrhla do čtení této knihy s nadšením, které mě do poslední stránky neopustilo. Skvěle vyfabulovaný příběh, hlavní postavy jsou plné života, až bych s nimi chtěla kamarádit (hlavně proto, že když zrovna nejsou na stopě zločinu, tak vaří nebo jedí). Také se mi líbí ta kombinace profesionálního detektiva (policejního důstojníka), který už je ale v důchodu, jenže si nemůže pomoct a jak natrefí na nějakou záhadu, prostě se pustí po stopě, i když si právě koupil velký dům, kde chce otevřít penzion. Jenže když se má rozhodnout mezi zednickou lžící a podezřelým úmrtím, nemusí dlouho přemýšlet, co má dělat.

Báječně jsem se pobavila a vřele doporučuji!!! paní Svobodová má mezi současnými českými "detektiváři" sotva nějakou konkurenci. Už se těším na její další knihy!

Qendo (a Janasem), upřímně mě moc netěší, že jsem tu zapůsobil jako někdo, kdo se „rozzlobil a řekl to pěkně od plic“ – ale s tím už nic nenadělám. Stalo se. Také já jsem si z této kauzy odnesl určité ponaučení do života – takže to nakonec vypadá, že všechno zlé opravdu může být i k něčemu dobré… (Protože jestli něco SKUTEČNĚ nesnáším, potom jsou to všechny odrůdy handrkování a hádek.)
Takže bílá vlajka vyvěšena a sekery válečné zakopány hluboko pod drn…

A teď ke Stínům minulosti.
Román už jsem dočetl před několika dny – a až váš včerejší komentář, Qendo, mi nabídl řešení, jak s touto skutečností naložit (neboli: jak vycouvat z patové situace, v jaké jsem se ocitl).
Napsat dobrou knížku se podaří jednomu z miliónu. Ale zkritizovat ji dokáže každý. (Právě v TĚCHTO okamžicích si vždy vzpomenu na ten základní rozpor mezi Šaldou a Havlíčkem Borovským, kdy jeden tvrdí, že kvalitu bot může kritizovat zase jenom švec, zatímco druhý si myslí, že k tomu, jak se v botách chodí, se může vyjádřit i nejposlednější pradlenka…)
Detektivky čtu odnepaměti – a mám-li být upřímný, ty české mi už dlouhou dobu dělají vrásky na čele. Protože si myslím, že právě v tomto žánru máme určitou tradici. A o to víc mě mrzí, že není prakticky nikdo, kdo by na ni dokázal navázat. Což je také jeden z důvodů, proč bývám ve svých komentářích ke knihám českých krimi-autorů někdy možná až moc přísný. Ale tak už to bývá, že nejkritičtější jsme právě k našim nejbližším…
Ale to jsem trochu odbočil…
Nuže tedy – tady je moje závěrečné resumé: Protože už jsem kolem knihy paní Svobodové zkalil příliš mnoho vody a oranisko podupal jako stádo slonů – dovolte mi, prosím, jedno privilegium: knihu NEOHODNOTIT! Ani komentářem, ani hvězdičkami. Děkuji.

Ať je to tak nebo tak, mně se komentář od pána, který se přihlásil jako marlowe, docela líbí. Rozzlobil se a řekl to pěkně od plic.
Já nejsem urážlivá, zamyslím se nad Vašimi slovy a jistě Vám dám v něčem za pravdu. Myslíte, že má cenu se tady dál handrkovat?

Dopřejte si Stíny, milý pane :-) a nenechte si kazit dojem a Váš osobní názor.
Pěkné odpoledne :-)
Qenda

Asi bych měl především vysvětlit, proč jsem včera, místo konání něčeho smysluplnějšího, investoval svůj čas do toho „nahlížení pod pokličku“ a „zjišťování podezřelých souvislostí“.
Nuže: podnítila mě k tomu, Janasem a Qendo, vaše naprosto nepřiměřená, neadekvátní – a pro mě i nepochopitelná – reakce na zcela nevinný komentář čtenářky, která pouze konstatovala – za prvé – že v knize jsou gramatické chyby (což zmínila ve své recenzi i paní Černucká, takže na tom asi něco bude) – a za druhé – že se jí knížka z tohoto a tohoto důvodu nelíbila. Tečka, puntík, finíto. Třívětý, vskutku téměř cudný komentář – a vy jste v něm našly „tolik zášti“, „útočnost“, „zlo“, „neslušnost a hrubost“ - a „ani ve snu by vás nenapadlo prezentovat svůj názor takovýmto způsobem“. A vy jste, Qendo, z komentáře dokonce odvodila, že jeho pisatelka musí být „nešťastná a smutná“, když si „takto vybíjí zlost na druhých“. To mě tedy dostalo. Protože už víc než rok tady na DK pročítám (a sám i píšu) tisíckrát drsnější a jízlivější komentáře – a všichni na ně reagují nanejvýš tím, že mnohdy až brutální kritiku prostě přebijí pochvalou a pětihvězdičkovým hodnocením – a nikoli útokem na komentátora.
Qendo, nesouhlasím ani s vaším názorem, že „jsme jen lidé a děláme chyby“ a že „i takový korektor je prostě jen člověk“. Korektor je nakladatelstvím placen proto, aby chyby vyhledával a odstraňoval. Jestliže vyjde kniha s chybami, je to pro nakladatelství ta nejhorší vizitka – a já osobně bych tento prohřešek zařadil mezi trestné činy! Já vím, dnes je to pomalu norma, že knihy vycházejí s chybami, ale někdy se, Qendo, podívejte na „předrevoluční“ produkci vydavatelských domů – to byl tehdy vskutku svátek, když člověk nějakou chybu v knížce jednou za rok našel. Já jsem maximalista – a stejně jako Marie F. (byly-li tam ty chyby, o kterých píše) – bych korektora vyrazil. Na hodinu. Stejně, jako bych vyrazil doktora, který pacientovi vyoperuje zdravou ledvinu, nebo plynaře, který neutáhne správně šrouby a půl ulice pak díky jeho šlendriánství vyletí do povětří. Jasně, záměna tvrdého y za měkké není totéž jako zřícený barák, ale pořád tu mluvíme o tom, že bychom KAŽDOU práci měli dělat tak, aby byl uspokojen i maximalista.
A ještě jedna věc: Janasem, nechci vypadat, že tu dělám čtenářce Marii F. nějakého advokáta (o její existenci jsem se dozvěděl až včera), ale myslím si, že když uvedla příklad „ženy šli“, použila ho jako modelový vzor pro chyby, které v knize našla – a nikoli jako „přesnou citaci problému“. (Ale to by nám musela říci ona sama – a já mám podezření, že, chudák, ani netuší, že tu o ni takhle klábosíme.)
Jinak, Janasem, není třeba se omlouvat, vlastně ani není za co, pátrat dál už určitě nebudu – ale knížku paní Svobodové si určitě přečtu a komentář napíšu. Takže se tu ještě za pár týdnů (jsem pomalý čtenář) nejméně jednou potkáme.
Zdraví (a hezký víkend přeje všem) „pán, který se přihlásil jako marlowe“.

Přátelé, krásná diskuse se nám tady rozvinula. Jen co je pravda. á musím říct, že statistika pána, který se přihlásil jako marlowe mně zaujala. Zajímalo by mně, co si z toho vyvodil, neb tam cítím jisté podezření, které nebylo vyslovené. Třeba se ho dočkám.

K mému zaregistrování se v ten den, kdy jsem "pokárala" paní Marii, udělení palců a několika hodnocení, mohu říct toliko, že to se tak prostě stalo. Že jsem přečetla tolik knih od nakladatelství JaS je pravda, a netajím se tím, že je mi toto nakladatelství sympatické a pojala jsem k němu náklonnost. Měla jsem období Joy Fieldingové, kdy jsem přelouskala všechny její knížky. Potom přišlo období Roberta Fulghuma, jehož mám v knihovně také. Teď mám JaSné období. A víte, co se mi na něm líbí? Že vydává původní českou tvorbu a se čtenáři komunikuje. Zpětná vazba je velmi důležitá.

A vytýkání chyb....Je - li výtka oprávněná, pak je to v pořádku. Věřte, že já raději přijímám kritiku, než pochvalu. Ne, že by mně netěšilo, když mě někdo pochválí, ale kritika mě posouvá dál. Z chyb se poučím.

No, uvidíme, kam se naše povídání dál ubere. Pěkné odpoledne! Renáta Šťastná

Milý pane Marlowe - jsem z JaSu a netajím se tím ani v jednom komentáři - paní Marii F jsem nevyhrožovala, jen jsem nechápala její nadměrnou útočnost, pokud to vyznívá jako vyhrožování, pak se jí hluboce omlouvám - její likvidaci nechystám, opravdu ne. Byla to jen dobře míněná rada staré ženy, která kdysi také takto útočila a většinou pak nedopadla dobře, protože ji rozcupovali jiní, jakmile k tomu měli příležitost.
Ostatní identity mé nejsou - můžete a nemusíte mi věřit, nemusíte, ale nemám toho zapotřebí. Ani jsem nikoho neprosila o komentář oslavující detektivku Ivety Svobodové. Proč bych to dělala?Také se v jednom průjmovém sledu nevyjadřuji k řadě titulů - zapátrejte i u paní Marie F, pokud nejste touto identitou vy, abyste byl spravedlivý - ten den, co se zaregistrovala, osočila několik autorů (převážně z Moby).
Ženy šli v knize není ani jedenkrát - samozřejmě tuto chybu bych považovala za velmi špatnou. Ona tam však opravdu není. V recenzi paní Černucké je zajímavé, že užila jako příklad "Vy buďte netrpělivý" - ano to tam je (bez toho vy) - pan advokát vyká panu Neumannovi a prosí ho o trpělivost - nevím, zda by mělo být v takovém případě netrpěliví, jedná se o jednu jedinou osobu a ne skupinu, jsem přesvědčena, že nikoli.
Omlouvám se, že jsem vás oslovila a přeji krásné dny vašemu pátrání. Jana Semelková

Někdy při „souhrnném“ čtení komentářů vyvřou na povrch prazvláštní souvislosti.

A/ Fakta

1) 19.2.2014 napsala čtenářka „Marie F.“ kritický komentář k detektivce Stíny minulosti (viz úplně dole) a knihu ohodnotila jednou hvězdou. (Román vyšel v „JaS nakladatelství“.)
2) Den poté na komentář zareagovala „Janasem“ (dle vlastního profilu „pracující“ pro JaS nakladatelství) a zmíněné Marii F. naznačila, že by se jí „útočnost nemusela vyplatit“.
3) Tentýž den zareagovala čtenářka „Qenda“ a taktéž Marii F. za komentář pokárala.
4) Den poté zareagoval čtenář „Bizon84“, knihu pochválil (protože ji „zvládl přečíst na jeden zátah“) a knize udělil plný počet hvězdiček. A také se zeptal, kdy (a zda) vyjde druhý díl.
5) Čtyři dny poté „Janasem“ čtenáři „Bizonovi84“ vzkázala, že druhý díl vyjde na podzim – a kritičce Marii F. se pokusila dokázat, že věta „Ženy šli“ je vlastně gramaticky správně.

B/ Pohled pod pokličku

6) Komentář „Janasem“ získal dva palce – od „Qendy“ a „Bizona84“.
7) Komentář „Qendy“ získal dva palce – od „Janasem“ a „Bizona84“.
8) Komentář „Bizona84“ získal jeden palec – od „Janasem“.
9) „Qenda“ se na DK zaregistrovala v den, kdy napsala svůj komentář.
10) Také „Bizon84“ se na DK zaregistroval v den, kdy napsal svůj komentář.
11) „Qenda“ na svém profilu uvádí, že přečetla 7 knih – všechny vydalo „JaS nakladatelství.
12) „Bizon84“ na svém profilu uvádí, že přečetl 4 knihy – z toho tři vydalo „JaS nakladatelství“ a autorkou té zbývající (z nakladatelství XYZ) je Jana Semelková, neboli „Janasem“.

Jak vidno, někdy si milovník detektivek přijde na své i pročítáním obyčejných komentářů…

P.S.1: Já sám jsem román ještě nečetl – ale už jsem si jej objednal v okresní knihovně. Vlastní hodnocení dodám po přečtení.
P.S.2: Na www.centrum-detektivky.cz vyšla včera na zmíněnou knihu recenze Veroniky Černucké (http://www.centrum-detektivky.cz/vse/stiny-minulosti-iveta-svobodova). Autorka v závěru svého hodnocení píše toto (cituji):
Druhá výtka se týká pravopisných chyb. Na zvláštní nečeský slovosled jsem si už zvykla, ale hrubky typu „Vy buďte trpělivý“ a „Alena se s bábinkou chytili za ruce“ zamrzí. Nejvíc chyb bylo v interpunkci. (Konec citátu)

Pro Bizon84 - právě se chystá nový příběh s pracovním názvem Falešné přátelství - je napsán, nyní "zraje" a na podzim by měl spatřit světlo světa. Jana Semelková

PS: po kritice paní Marie jsem projela jako redaktorka text a mám pocit, že se musím vyjádřit k této záležitosti: "ženy šli" - sloveso ve tvaru "šli" je v celé knize pouze třikrát - dvakrát jde Kamila s Lubou (to je emeritní polda Neumann, ne dáma jménem Luba), potřetí vypráví paní Kratochvílová bábince po probuzení z chmurného snu: " Včera, když jsme šli k Františkovi..." V tomto případě však pozornému čtenáři neuniklo, že paní Kratochvílová hovoří o situaci, kdy k Františkovu domu šli všichni (včetně Neumanna a Františka) - takže se domnívám, že se o chybu nejedná. Opravdu není popisován stav, kdy paní Kratochvílová šla někam s bábinkou. Umění číst, umět skládat písmenka do slabik a slov není jednoduchá věc a čtenářská gramotnost (vím, co čtu a chápu souvislosti) je ještě těžší...

21.02.2014

Stíny jsem četl v neděli odpoledne na chalupě. Musel jsem je zvládnout na jeden zátah až do konce a tak jsem nic neudělal. Moc pěkné to bylo! Kdy bude další příběh emeritního poldy?

Milá paní Marie, často žasnu nad tím, jak k sobě umí být lidé zlí, nepříjemní, útoční.... I v reálném životě je mnoho věcí předvídatelných. Jistě víte o životě taky své a víte, že není černý a bílý. Pokud se Vám knížka nelíbila hned na začátku, mohla jste ji s klidem odložit. Já jsem to tak udělala několikrát, ale ve snu by mě nenapadlo prezentovat svůj názor takovým způsobem jako Vy. Jsme lidé a děláme chyby. I takový korektor je prostě jen člověk. Kdybychom si dávali víc prostoru k pochopení se navzájem, bylo by nám všem asi líp. Možná jste nešťastná, možná Vám někdo ublížil, možná jste smutná a vybíjíte si zlost na jiných. Na druhou stranu na svůj názor má právo každý. mě osobně kritika často pomáhá víc než pochvala a posouvá mě dál. Ale všechno musí mít nějakou formu a úroveň. Vy jste byla neslušná a hrubá, jste žena! To je zase můj názor. Ať se Vám líbí, nebo ne.

Nevím, proč je tolik zášti v řádcích komentáři paní Marie. Pokud jste se nudila, nemusela jste dočítat, ale věřte, že příběh je z reálného života. Nicméně děkujeme za připomínky, napravíme chyby, jsou-li tam jaké, ale příště byste nemusela být tak útočná, jednou by se Vám to nemuselo vyplatit. I kritika se dá podat s noblesou. Jana Semelková